Proč Bůh dopouští zlo? Proč je tolik církví? Jaký je smysl života? A co křížové války? Co věda a Bůh?...

Jak číst tyto odpovědi? - jsme si vědomi toho, že žádný argument ani důkaz nemůže způsobit, aby člověk v Boha uvěřil. Pokud sám nechce, nepomůže mu ani to, když dostane odpovědi na všechny své otázky. Zodpovězte si tedy, s jakým postojem jdete zkoumat odpovědi na tyto těžké otázky? S jasným postojem "Bůh prostě neexistuje a basta!"? Nebo s upřímným a otevřeným srdcem?...je to na Vás...

Bůh a Jeho podstata

Existuje vůbec Bůh, když Jej nikdo neviděl?

"Boha nikdy nikdo neviděl". Tak stojí i v Bibli. Jak mohou tedy lidé v Boha věřit? Není Bůh pouze lidským výmyslem?

Je pravda, že nikdo z věřících Boha na vlastní oči neviděl. Nicméně to neznamená, že Bůh neexistuje. Jsou věci, které jsme nikdy neviděli, a přesto věříme, že existují. Když pochopíme, že jsme denně obklopeni tisíci informacemi a vjemy, které považujeme za naprostou samozřejmost a přesto je nelze spatřit, pak se tato námitka rozplyne, jako pára nad hrncem.

Pokusím se uvést několik příkladů pro lepší pochopení:

- Už jste viděli gravitaci?

- Zahlédli jste někdy lásku?

- A co myšlenku? Jak vypadá?

- Nebo něco praktičtějšího – viděli jste někdy rádiový signál?

- Nebo třeba Napoleona či Kleopatru, o jejichž existenci nikdo nepochybuje?

Stejně tak pyramidy. Kdybyste se mě zeptali, zda-li jsem viděl, kdo je postavil, pak Vám odpovím, že nikoliv. Nevím, kdo je postavil a neviděl jsem je, ale mám velmi dobrý důvod se domnívat, že je vytvořili inteligentní lidé s jasným záměrem. Pravděpodobně by jste se mi vysmáli, kdybych tvrdil, že pyramidy nikdo nepostavil, a že neexistuje žádný jejich inteligentní stavitel. Tvrzení, že pyramidy vznikly náhodou vanutím písku po miliony let je absurdní, přesto není toto přirovnání ani zdaleka srovnatelné s ohromnou složitostí života a vesmíru. A přesto mnozí bez zaváhání tvrdí, že život nemá žádného "stavitele" či inženýra.

Lidé z tohoto důvodu věří v Boha. Bůh je sice neviditelný, přesto ho můžeme vidět všude, kam se v přírodě podíváme. Můžeme vidět jeho inteligenci a smysl pro krásu, který při stvoření použil. Nevidíme tedy sice Boha samotného, můžeme ale pozorovat všechno, co v přírodě dělá. A můžeme Jej nejenom vidět, ale můžeme Jej i cítit a vnímat, můžeme zakoušet Jeho přítomnost, pokoj a jednání ve svých životech.

Většina lidí na zemi jsou lidé věřící, nikoli nevěřící! Věřit ve Stvořitele není tedy nic nenormálního. Mezi věřícími nejsou jenom lidé obyčejní. I dnes žije velmi mnoho vědců, kteří věří v Boha! Ti Stvořitele v přírodě vidí, proč bychom ho neměli vidět i my, obyčejní lidé? V přírodě je přece vidět víc inteligence než náhody.

Biolog, prof. Conklin z university Princenton tvrdí:

"Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodob-ností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně."

Bible používá stejnou logiku jako mnozí vědci. Například se v ní píše:

„Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.” (Bible, Židům 3,4)

Jinými slovy - kde je stavení, tam je i stavitel. A kde jsou živí tvorové, tam je i živý Stvořitel.

Někteří lidé ale věří, že stvoření vzniklo bez stvořitele - náhodou. Samozřejmě na takový názor mají právo. Je to ale stejné jako věřit, že dům vzniká bez architekta a zedníků - náhodou. Jako bychom věřili, že třeba v prodejně se stavebninami zafoukal na cihly, písek a vápno vítr, trochu zapršelo, aby byla malta a nakonec se z toho postavil dům.... Lidé, kteří nevěří v Boha (stvořitele) sice dokážou různými teoriemi vysvětlit, jak možná mohla živá příroda vzniknout náhodou (ačkoliv věda takové závěry nepotvrzuje). Nemají ale odpověď na otázku, proč příroda vlastně vznikla...

I lidé nevěřící nakonec musí věřit v něco, co nikdy neviděli. Viděl někdo z nich, jak vznikl život - náhodou? Kolik lidí přesto v náhodu věří. V náhodu, která „vymyslela” takové věci jako je například lidský mozek nebo systém pohybu planet ve vesmíru. Myslím, že víra ve Stvořitele dává jasný smysl. Dává smysl nejen v tom, jak člověk vznikl, ale také proč vznikl. Víra není v rozporu s vědou. Naopak, právě díky vědě můžeme poznávat moudrost a inteligenci Stvořitele.

Bůh existuje. Bible říká, že od nás není dál než na dosah ruky. Naplňuje celý vesmír. Je právě tam, kde se nacházíme. I když ho lidským okem nevidíš, neznamená to, že ho vůbec nikdy neuvidíš. Ježíš totiž řekl, že je:

„Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.” (Bible, Matouš 5,8)

Pro vědecké důkazy, které svědčí o existenci Boha si přečtěte odpovědi v sekci "věda a Bůh". Pokud se chcete dozvědět, o čem je křesťanství, přečtěte si článek Základní jádro křesťanství.

Poznámka:

Někteří lidé tvrdí, že je v Bibli napsáno, že lidé Boha viděli, to však nebyla Boží podoba, ale Jeho projev...tedy jakási manifestace Boží přítomnosti.

Radek Vranca (část odpovědi)

Kdo je Bůh a jak vypadá?

„Nějaká energie“, „vyšší síla“, „vyšší princip“, „dobro“, nebo i „láska“. To jsou obecně rozšířené představy o tom, kdo (nebo spíše co) Bůh je. Ačkoliv na všech těchto označeních může být něco pravdivé, nejsou zcela přesné. Bůh není ani neosobním druhem energie, ale ani nějakým senilním vousatým dědečkem, který sedí na obláčku a odtamtud nás pozoruje.

Kým tedy je?

Podle křesťanů je Bůh jedinečná osobní bytost, která je inteligentní, dokonalá a má svoji vůli a své záměry. Nejedná se o nějakou neuchopitelnou a neosobní sílu, která vše stvořila a nyní pouze udržuje v chodu. Bůh nejen, že stvořil všechno živé i neživé, On také vše řídí a má s tímto světem, včetně člověka, své plány. Bůh je tedy myslící a dokonalá bytost, které se nic a nikdo ve vesmíru nemůže rovnat.

Jak vypadá?

Boha nikdy nikdo neviděl“ (Jan 1,18). Možná zde zklamu mnohé, kteří touží Boha spatřit nebo kteří vyžadují Boha spatřit, aby v Něho mohli uvěřit. Faktem však zůstává, že Boha nikdo nikdy neviděl.

Pravděpodobně se tedy setkám s námitkou: „Jak tedy mohu věřit v někoho, koho jsem nikdy neviděl?“. Odpovědí je text v předcházející otázce. Přesto se nad ní zamysleme i zde. Tato připomínka je totiž skutečně na místě. Zamysleme se však nad samotným pojmem „víra“. Co znamená věřit? Když se procházíte venku, cítíte, jak vás ovívá vítr, který se kolem vás prohání a který ale zároveň nevidíte. Přesto víte či věříte, že je to vítr. Nepochybujete o tom. Věříte v něco, co ani nevidíte.

Moc se mi líbí citát z filmu Dlouhá cesta (A Walk to Remember): „Láska je jako vítr. Nevidíte ji, ale můžete ji cítit.“ A stejně je to také s Bohem, o kterém Bible říká, že je láska či že Jeho podstatou je láska. Boha nevidíme, ale můžeme cítit Jeho lásku, když se podíváme na to, co pro nás udělal, co pro nás dělá a co pro nás ještě hodlá udělat. K tomu stačí jenom otevřít Bibli a začít číst.

Můžeme ho cítit či vnímat i jiným způsobem. Když vane vítr, tak ho sice nevidíme, ale můžeme vidět, jak se hýbají větve stromu. Nemůžeme vidět samotného Boha, ale přesto můžeme pozorovat, jak hýbe životy lidí, životy křesťanů. Nejenom že Bůh miluje nás, ale právě tuto Jeho lásku můžeme pozorovat na životech křesťanů (ti, kteří odevzdali Bohu svůj život - ne "křesťané" podle jména), kteří jsou Jeho láskou zasaženi natolik, že je to vede k lásce k druhým lidem a ke změně svého životního stylu. Ne proto, že by museli, ale proto, že jednoduše chtějí, aby to, co zakusili oni sami, mohli zakusit i druzí.

Křesťanství se otevřeně přiznává ke skutečnosti, že Boha nikdo neviděl, ale o tom je přeci víra samotná. Kdybych měl v kapse desetikorunu a řekl bych vám to, tak mi jedině můžete věřit. Když vám však tuto desetikorunu ukážu, pak už se nejedná o víru, ale o pouhý fakt. Bible to vyjádřila slovy (Židům 11,1):

„Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme“

Hodně lidí by si přálo spatřit Boha, aby měli jasný, konečný důkaz o Jeho existenci, ale to by bylo v rozporu s Jeho přirozeností. Bůh je láska. Kdyby se světu nezpochybnitelně ukázal, tak bychom byli postaveni před hotovou věc - všichni bychom v Něho museli uvěřit. To by však narušilo naši  svobodnou vůli  rozhodnout se Boha milovat, nebo Jej odmítnout. Pokud bychom tuto volbu neměli, byli bychom pouhými roboty. Joan Osborne to vyjádřila skvěle ve své písni „What if God was one of us“ (Co kdyby Bůh byl jedním z nás), kde zpívá: „Pokud by Bůh měl tvář, jak by asi vypadala? A chtěl bys ji vůbec vidět? Viděl bys a pak bys musel věřit…“.

Všechny představy o tom, jak asi Bůh vypadá jsou tedy pouhými groteskami. Bůh rozhodně není dědeček s plnovousem na obláčku, jak se často zobrazuje, ani to není černoch v bílém obleku (viz film Božský Bruce). Nevíme, jak vypadá. Bible Boha popisuje jako Otce, Stvořitele, Soudce, Bojovníka, Pastýře a mnohé další, ale to jsou všechno pouze obrazy, které se nám snaží přiblížit něco z Božích vlastností. Jeho samotného ovšem v celého Jeho šíři popsat nelze.

Vezměte si jenom fakt, že ani žádného člověka nedokážeme často plně vystihnout. Ano, můžeme popsat jeho vlastnosti a chování v daný moment nebo v daném období, ale stejně se o něm dozvídáme nové a nové věci. Příkladem toho je manželství, kdy se lidé mohou poznávat celý život. Pokud tedy máme problémy popsat cele pouze člověka, jak bychom chtěli popsat nekonečného Boha? Proto Boha nemůžeme plně vysvětlit. Můžeme jej neustále víc a víc poznávat, mít s Ním vztah, jako máme třeba s druhým člověkem, ale zde to končí. Nemůžeme Boha jednoduše uzavřít do nějaké krabičky s definicí, protože Bůh je živým Bohem, a tak jej můžeme jen poznávat.

Kdo je pro člověka?

Někteří lidé učí, že Bůh je pro člověka nedosažitelný a striktně oddělený. Mnoho lidí se zároveň domnívá, že je jakýmsi dozorcem, který jen čeká, až uděláme nějaký přešlap, aby nám mohl vyfackovat. Bůh v Bibli se však zjevuje jinak. Ve vztahu k člověku se prezentuje jako milující Otec, který touží mít vztah se svými dětmi.

Kde se dozvím více o Bohu?

Ti z Vás, kteří byste toužili po více podrobnostech o tom, kým Bůh je, doporučuji číst Bibli. Začněte nejlépe Novým zákonem. Křesťané věří, že Bible je Bohem zjevená vůle a Jeho obraz pro člověka. Jakýsi „návod k použití“ pro lidský život. Na základě studia Bible a především osoby Ježíše Krista, získáte mnohem podrobnější Boží „osobnostní profil“.

 Pete Lupton a Petr

A kdo stvořil Boha?

Dostáváme se k otázce, kterou používají skeptici jako hlavní argument pro zesměšnění věřících a neexistenci Boha. Mnozí nevěřící tuto otázku kladou, resp. oznamují, s cílem vyhnout se zodpovědnosti Boha hledat, nebo o Něm vážně přemýšlet. Věřím ovšem, že jsou i lidé, které tato otázka upřímně zajímá a možná také trápí. Žel, málokdo z věřících na ni umí adekvátně reagovat. A je to logické. Nejde na ni odpovědět pár větami, protože se jedná o logickou past, ve které je hlavním argumentem skutečnost, že pokud si něco nedokážeme představit, je to hloupost a nemůže to existovat. Ano, tato otázka je zajímavá, složitá a její odpověď těžko představitelná. Nemyslím si však, že sama o sobě obstojí jako argument proti Boží existenci.

Jsou však i lidé, které tato otázka skutečně zajímá či trápí. Jak tedy odpovědět? Zvláště pak, když se jí ohánějí všemnožné intelektuální kapacity, jako např. kritik a nejvýznamnější popularizátor atheismu prof. Richard Dawkins? Jedna ze základních myšlenek jeho knihy Boží Blud lze vyjádřit následovně:

Pokud tvrdíte, že Bůh stvořil vesmír, pak si logicky také musíte položit otázku, kdo stvořil Boha – kdo stvořil Stvořitele. A pak se můžete donekonečna ptát, kdo stvořil stvořitele stvořitele stvořitele stvořitele atd. Z toho přece vyplývá, že Bůh nemůže existovat.

 

Oxfordský profesor matematiky a filozof John Lennox, jeden z nejvýznamnějších obránců křesťanství (utkal se ve veřejných debatách s největšími odpůrci víry v Boha, včetně Dawkinse) na tento argument řekl v rozhovoru pro časopis Život víry toto: 

„…Připomínám, že Richard Dawkins je profesor na Oxfordu. Tenhle argument jsem sám slyšel už mnohokrát – od dětí. Jde o logický trik, se kterým si děti rády hrají, je to jejich úroveň logiky. Od vysokoškolského profesora bych něco takového nečekal. Zkuste se nad tím zamyslet: Co když Bůh nebyl stvořen? Pak se na něj přece tato otázka nevztahuje! Jde o filozofický trik. Na to, abychom zjistili, že myšlenka “stvořeného Boha” je nesmysl, nepotřebujeme profesory z Oxfordu. Žádný křesťan si přece nemyslí, že Bůh byl stvořen! ...To mi ukazuje, že tyto argumenty, které vypadají jako velmi kvalitní, neříkají vůbec nic."

Jaká je tedy odpověď?

Bible ukazuje, že Bůh je věčný a nemá počátek. Je tedy "nestvořený". Ptát se proto, "kdo stvořil boha" je podobné, jako se ptát, proč není koule hranatá.

Velmi důležitá položka, se kterou mi lidé v rámci podobných úvah pracujeme, je čas. Žijeme v čase, vnímáme minulost, přítomnost a očekáváme budoucnost. Pakliže však Bůh existuje, pak existuje mimo čas a ten je také Jeho stvořením. Proto mohl Bůh v Bibli "zveřejnit" desítky proroctví, která se měla naplnit (a stále naplňují) stovky a tisíce let po jejich sepsání. Pokud tomu tak skutečně je, pak je Bůh nad časem a minulost, přítomnost i budoucnost pro Něj ztrácí omezení. Proto se nelze ptát "kdo byl dřív", protože tato otázka nutně předpokládá, že Bůh je také součástí času.

Blíže je tato otázka rozvedena a vysvětlena v článku "A kdo teda stvořil Boha?"

 

Jak Bůh s lidmi komunikuje?

Když budu mluvit za sebe, dlouho jsem si představoval (a někdy po tom stále toužím), aby komunikace mezi mnou a Bohem, probíhala vždy tak, jak jsme naučení v rámci lidské komunikace (tedy slyšitelné hlasy). Nicméně jsem si po nějaké době uvědomil (i na základě osobních zkušeností s Bohem), jaký je skutečný význam komunikace. Když se ve škole budete učit, co znamená slovo „komunikace“, dozvíte se mnoho definic, které zahrnují mnoho druhů dorozumívání. Můžeme mezi ně řadit jak verbální, tak i neverbální komunikaci

Verbální je ta slovní pomocí slov. Nicméně mnohem důležitější (aniž si to často uvědomujeme) je právě komunikace neverbální. Mezi ni lze zařadit postoje těla, intonace, hlasitost, gestikulace apod.. To ani nezmiňuji o prostředky komunikace, jako je umění, tanec, zpěv nebo třeba morseovka. S Bohem tomu není jinak...

Bůh sám je mocný a svrchovaný. Jeho prostředky komunikace jsou naprosto různorodé. Nelze říct: „Budete slyšet hlas“, ačkoliv někdy i toto možné je. K někomu hovoří skrze přírodu, k jinému skrze logiku, k jinému skrze určité okolnosti, jinému skrze vyslyšené modlitby, někomu skrze uvažování, skrze sny, zjevení,  ke všem však skrze jeho „vzkaz“ – Bibli. Všechny výše zmíněné komunikační možnosti se často prolínají a střídají. Nelze říci, že by Bůh k někomu mluvil stále stejným způsobem – o to větší dobrodružství to je. Někdy můžete třeba zažít naprosto jedinečný sen, kdy je vám naprosto jasné, že k vám tímto způsobem mluví Bůh. Mnohdy hovoří prostřednictvím lidí (povzbuzení, napomenutí, ukázání směru). Především sdělení o tom, kým Bůh je a co po člověku požaduje předal do rukou svých dětí - tedy těm, kteří mu vydali svůj život. Neberme tedy i toto slovo na lehkou váhu.

Bible je plná příběhů, kdy Bůh mluvil ke konkrétním lidem. Čteme v ní: „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků, v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu.“ (Žd 1:1-2) Pán Ježíš ve své době byl Božím hlasem, byl Božím Synem, který nesl lidem radostnou zvěst o Bohu. On sám sebe takto vnímal a sám sebe takto prezentoval.

Bible není jen knihou o minulosti. Má nám co říct i do dnešní doby. Je zdrojem morálních principů, které nemají základ v lidské moudrosti. Hovoří i dnes a zprostředkovává Boží hlas. Jsme ochotni mu naslouchat? Jsme připraveni jej slyšet a zařídit se podle toho? Pak čtěme Bibli, které se také říká Boží slovo. Možná máte pochybnosti o její důvěryhodnosti, o chybách, které tam údajně jsou, o rozporech atd. atd...

Pokud tomu tak je, nabízím Vám sérii článků, které ukazují, že Bibli lze věřit i v rámci archeologického zkoumání a vědecké disciplíny zvané "textová kritika". Více zde: Bible a vše okolo

Proč bych měl/a Boha hledat?

Dobrá tedy, dejme tomu, že nějaký Bůh existuje. A co s tím? Stojí to vůbec za to? Co mi to přinese? Copak člověk nemůže žít spokojeným životem i bez Boha a víry? To nestačí jednoduše žít dobrý život? Abych byl slušný člověk, nepotřebuji být přece věřící! Proč být u mnohých lidí za hlupáka? Proč bojovat sám se sebou, proč se zapírat a nedávat průchod svým žádostem, chutím a touhám? Proč se vůbec nějak omezovat a nechat si do života kecat? Proč, proč, proč se vůbec snažit? 

Drahý čtenáři, odpověď je velmi prostá – prostě proto, že jsme pro vztah s Bohem byli stvořeni! Ne pro život bez Něj. Ne pro život, který si sleduje vlastní cíle, vlastní agendu života. Sám Bůh nám dal do srdce jakého "prázdné místo", které zaplní jenom On sám. Koneckonců všichni vidíme, kam jsme to bez Božího řádu, lásky a vedení dopracovali. Navíc budu provokativní - všichni hledáme Boha. Možná se vám zdá tento výrok nesmyslný, ale je tomu tak. Abych byl trochu přesnější, tak všichni hledáme něco, ale nazýváme to rozličnými jmény, takže si ani často neuvědomujeme, že hledáme Boha.

Když se podíváme na naše životy, tak se všechno točí okolo hledání smyslu života. Existuje zde mnoho věcí, za kterými se honíme, protože věříme, že v nich najdeme nějaké naplnění či uspokojení. Pro někoho je smyslem života mít krásnou rodinu, pro jiné mít dobré zaměstnání, pro další zase si života užít naplno a bez limitů. Jako lidé prostě nejsme schopni nic nedělání, izolace od světa či nehledání onoho smyslu. Všichni chceme žít a chceme žít smysluplně. Pokud se nám ovšem začnou bortit naše představy o životě, pokud se nám začne bortit náš „smysl života“, za kterým jsme celou dobu šli, pak ztrácíme také chuť do života, což v mnohých případech vede i k sebevraždě, protože život se stává životem beze smyslu a smrt je jedinou únikovou cestou.

Problém je, že všechny tyto věci, za kterými se člověk tak často honí, pomíjí, netrvají věčně. Když bychom se zamýšleli opravdu do hloubky, tak ty věci samy o sobě nemají vůbec žádnou hodnotu, ale mají pouze takovou hodnotu, jakou jim člověk ve svém životě udělí, na kolik je ocení. Skutečností zůstává, že majetek netrvá věčně, zdraví netrvá věčně, zaměstnání netrvá věčně, jednoduše všechno pomíjí. Bible ovšem mluví o Bohu jako o někom, kdo nepomíjí, kdo je věčný. Zároveň, když čteme knihu Genesis a záznam o stvoření člověka, tak podstatné na tomto příběhu je skutečnost, že Bůh stvořil člověka „k obrazu svému“. Toto zahrnuje nejen potřebu člověka navazovat vztahy, schopnost myslet a rozhodovat se, ale zahrnuje to také věčnost. Člověk byl původně stvořen, aby žil věčně s Bohem, ve vztahu s Bohem, který nepomíjí. Smutnou zprávou je, že jsme se od tohoto svým vlastním rozhodnutím odklonili a zvolili si život bez Boha. To Bible nazývá hříchem a každý hřích vede ke smrti, ne k věčnosti, protože jedině s Bohem, ve vztahu s Ním, můžeme žít věčně. Bez Něj pomíjíme.

A tak, i když mnozí lidé v Boha nevěří, tak stále Boha hledají, protože hledají věčnost. Bible na jednom místě říká (Kazatel 3,11):

„On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“

Tato touha v nás je určitou prázdnotou, kterou se člověk snaží ve svém životě zaplácnout, a tak hledá věčnost, hledá to nepomíjitelné, hledá Boha. Faktem je, že mnozí se to snaží zaplnit právě majetkem nebo alkoholem. Jenže - finanční krize majetek zničí a po „opici“ přichází vystřízlivění. Jedná se o dočasné záplaty, které našemu životu nedávají žádný konečný smysl, protože netrvají věčně. Jedině ve věčném Bohu může člověk najít konečné naplnění, smysl života, anebo, když to vyjádřím jinak, radost a uspokojení, které trvá.

Proč tedy Boha hledat?

  • protože jedině ten, kdo nás stvořil, může naplnit smysl naší existence
  • protože Bůh nás miluje a touží náš život naplnit láskou a pokojem
  • protože pokud Jej hledat nebudeme, budeme si zasazovat stále více ran a prohlubovat prázdnotu své duše
  • protože pokud Jej hledat nebudeme, strávíme věčnost bez Něj - a to bude teprve peklo…a naopak – pokud po Bohu budeme toužit a přijmeme Jej do svého života, zaslibuje nám věčný život v Jeho přítomnosti.
„Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.“ (Žalmy 37:4)
 

Závěr

Tato otázka se svým principem blíží otázce této: „proč bych měl dýchat“? Odpověď zní: „protože Tvé tělo bylo stvořeno tak, že vzduch potřebuje a bez něj zemřeš“. Stejně tak je to s Bohem – hledat bychom Jej měli proto, abychom mohli žít. Žít smysluplně, podle původního záměru a věčně.

Pete Lupton a Petr

Proč dobrý Bůh dopouští zlo, utrpení a nic nedělá???

Otázka existence je velmi rozsáhlá a citlivá. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl pro ni vyhradit samostatný článek, ve kterém se pokouším uvést důvody, proč se domnívám, že navzdory existenci zla, existuje také dokonalý a láskyplný Bůh. Více v článku 

  Proč Bůh dopouští zlo?  

Věříte, že Bůh je pouze "nějaká" energie, ale ne osoba?

Určitě neexistuje „pámbů”, který sedí na obláčku, opírá se o berlu, má bílé vousy a už je v důchodu. To je nesmysl. Takto mnozí tvrdí...

Mnoho lidí dnes věří, že Bůh je spíše něco jako vyšší moc, pozitivní energie nebo „něco nad námi”, co nás ovlivňuje. Mají pravdu. Bůh je skutečně vyšší moc, dokonce moc nejvyšší. Tato moc, chcete-li „energie”, naplňuje celý vesmír a ovlivňuje náš život. Bůh je ale zvláštní tím, že on je ještě mnohem víc, než energie.

Bůh se dokáže rozhodovat, milovat, cítit, má vlastní vůli a inteligenci, proto věřím, že je víc než energie. Rozhodl se, že něco stvoří. Energie se rozhodnout neumí. Rozhodnout se dokáže pouze osoba. Energie vyrobená třeba v tepelné elektrárně umí spoustu dobrých věcí. Nemůžeme s ní mít ale žádný vztah. Nemůžeme jí například poděkovat za to, že si můžeme rozsvítit světlo. Energie není schopna nás vnímat. Bůh však ano.

Představte si, že by elektrická energie chtěla, abychom měli lepší život; třeba abychom si mohli rozsvítit světlo nebo si pustit hezkou hudbu. Byl by to zajímavý pocit, žít a vědět, že o mně někdo takto ví.A právě tak je to s Bohem, o kterém se píše v Bibli. Bůh naplňuje celý vesmír, ale on je tak veliký, že ví dokonce i o mně. Zná moje myšlenky, moje pocity a přání. A protože na světě nežil nikdo takový jako jsem já, Bůh se rozhodl, že stvoří právě mne. Ze stejného důvodu stvořil i Tebe. Bůh nás tu chtěl. On nás miluje. Chce, abychom byli šťastní.

Biblické křesťanství jako jediné náboženství učí, že každý člověk bez rozdílu může znát Boha osobně. Může s ním mít důvěrné přátelství. Člověk, který se přátelí s Bohem, se nemusí bát, co mu osud v životě připraví. Nemusí mít strach z budoucnosti, protože poznal, že Bůh ho miluje. Pravé křesťanství není v tom, že člověk má nejlepší náboženské učení, tu nejlepší církev nebo ty nejsprávnější názory. Pravé křesťanství znamená vědět, že Ježíš přijal mě a já jsem přijal Jeho.

Bůh není jenom pozitivní energie. Bible říká, že Bůh je láska. Láska je věc velmi osobní. Věřím tedy, že i Bůh je velmi osobní. Je osobou, není pouze „něčím” nad námi nebo v nás. Bůh není ani osud, který by striktně určoval náš život. Bůh respektuje, jestli Jej ve svém životě mít chceme nebo nechceme.

Bůh se rozhodl, že se každý z nás narodíme. On nás tu chtěl. Bůh nás miluje...Pokud se chcete dozvědět, o čem je křesťanství, přečtěte si článek Základní jádro křesťanství

Radek Vranca

Proč umírají dobří lidé a zlí zůstávají? Proč není spravedlnost? Proč Bůh něco neudělá?

Ještě než se podíváme na odpověď k této citlivé otázce, začněme jednou nevyřčenou odpovědí, kterou nám dává svým životem sám středobod křesťanské víry - Ježíš Kristus. Bůh, který se stal člověkem. Stal se jedním z nás, aby se nám přiblížil, aby za nás zemřel a abychom lépe pochopili, kým Bůh je. Tento Ježíš byl podle Bible dokonalý, čistý, bez hříchu. A jak to s ním dopadlo? Lživě obviněn, nespravedlivě odsouzen, bičován, mučen, zavražděn. Toto je učebnicový příklad oprávněnosti otázky, kterou zde řešíme. Nevinný trpí a přichází předčasně o život, kdežto kdejaký ničema se mu směje a užívá si teplo svého domova. Co nám tedy bolestná zkušenost Ježíše ukazuje? Nic méně než to, že v našem světě existuje zlo a již dříve zmíněná lidská zkaženost doprovázená svobodnou vůlí vedoucí k nepravosti a nespravedlnosti. Povšimněme si však, že sám Bůh na tuto skutečnost reaguje a stává se součástí špinavé hry tohoto světa. Nezůstává stranou, neutíká od našich problémů, ale tolik nás miluje, že je ochoten na toto všechno reagovat a přinést nejvyšší oběť. Proto ať už je odpověď na tuto otázku jakákoliv, Bohu bychom existenci tohoto druhu nespravedlnosti vyčítat rozhodně neměli. On sám na ni totiž odpověděl. Tou odpovědí je kříž, ze kterého stéká nevinná a svatá krev.

Pojďme se však podívat na tento problém i z jiného úhlu pohledu. Problém totiž spočívá již v otázce samotné. Ano, jsou lidé, které máme rádi, a kteří se snaží žít spořádaně. Když pak zemřou, vyčítáme to Bohu. Ve skutečnosti však Boha samotného ignorujeme, stejně jako Jeho měřítka toho, kdo je "dobrý" a kdo ne. Lidé se rádi ohánění pojmy „dobrý člověk“ a „zlý člověk“, a také si rádi berou do úst „spravedlnost“, ale myslím, že by bylo vždy potřeba definovat, v jakém slova smyslu tyto pojmy vnímáme. Když totiž budeme důslední, dojdeme k závěru, že ve skutečnosti žádní dobří lidé neexistují. Abych to hned vysvětlil. Lidé, kteří se ohání těmito pojmy, mají jakási měřítka toho, co je špatné a co je dobré nebo, abych byl přesnější, co je ještě dobré. Každý si vytváří nějaká takováto měřítka a podle nich posuzuje druhé.

Zlí lidé jsou jednoduše vrazi, násilníci, zloději a mnozí další, kteří jednají extrémně špatně. Dobří lidé jsou zase ti, kteří nikdy nečelili soudnímu obvinění a vedou spořádaný život, ve kterém ale lžou, hádají se, opovrhují druhými, mají mimomanželské aféry a nenávidí jeden druhé. Tito lidé patří do té definice „dobrých lidi“. Pokud se to řekne takto ostře, tak to zní absurdně, ovšem když se budete lidí ptát, koho si představí pod pojmem „dobrý člověk“, tak se této definice dočkáte. Ne že bychom si mysleli, že je lhaní a hádání se něčím dobrým, ale není to přeci ten extrém jako zabíjení a krádeže.

A i v těch extrémech často ještě rozlišujeme. Je špatně zabít jakéhokoli člověka, natož malé dítě, ale v otázce potratů jsme přeci jako společnost pro. Je špatné vykrást banku, ale nějaké žvýkačky v obchodě nejsou problém. Je špatné znásilnit dívku, ale není tak hrozné, když se vyspím s někým jiným, než se svou ženou. Je špatné podvádět tak, že si člověk přivydělá miliony, ale opisovat ve škole je v pořádku.

Snažím se zde poukázat na absurditu hodnotového žebříčku, který často jako společnost zastáváme a ke kterému se hlásíme. Ukazujeme prstem na extrémní zloduchy, ale přitom jimi jsme také v menším měřítku. Pak se tedy snažíme dovolávat se spravedlnosti. Jak může být Bůh spravedlivý, když dopustí holocaust, 11. září, války a zabíjení a mnohé další? Kde je spravedlnost?

No, to se ovšem musíme podívat na Boží měřítka a ne na ta naše lidská. Božím měřítkem dobroty je dokonalost. Kdo je ovšem v dnešní době dokonalý? Nikdo! Všichni lidé jsou nějakým způsobem špatní. Když se snažíme dovolávat se spravedlnosti u Boha a ptáme se, proč s tím nic neudělá, tak položím jinou otázkou: Co by s tím měl udělat? Pokud by totiž s tím měl udělat něco podle svých měřítek, tak by měl dvě možnosti. Buďto by nás musel všechny pozabíjet, protože my všichni jsme špatní a za zlo v tomto světě můžeme my sami, každý na tom máme svůj podíl, nebo by nám musel sebrat naší svobodnou vůli se rozhodovat a musel by nás donutit se mu podřídit. A když říkám nás všechny, tak tím opravdu myslím všechny lidi.

Jelikož nás ale miluje, chce, abychom si to uvědomili a přišli ho požádat o odpuštění. Nechce, abychom zemřeli, a tak poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby zemřel za naše hříchy. Ve víře v Něho můžeme dojít odpuštění. To vše nám nabízí v Jeho lásce a zároveň nás varuje, že jednou přijde, aby s tím vším zlem skoncoval jednou pro vždy. Do té doby nám ale ve své lásce dává čas, abychom se pro Něho mohli rozhodnout. Nemůžeme vinit Boha za všechno zlo, které se tu děje, protože jej děláme my lidi, ne Bůh. Bůh nám naopak nabízí cestu lásky a dobra. Kdo však po ní chce jít?...

Pete Lupton a Petr

Existuje posmrtný život?

Bojíte se smrti? Jsem přesvědčen, že většina z vás ano. Někteří dokonce tak moc, že když na toto téma přijde řeč, okamžitě od něj instinktivně utíkají. Není se čemu divit – je to přirozené. Ta nejistota, co se mnou bude? Když jsem si prohlížel výsledky ankety, kterou jsem před nějakou dobou dělal mezi širokou veřejností, byla tam otázka existence posmrtného života velmi často zastoupena. Ba co více, byla to jedna z nejčastějších otázek, kterou by lidé položili Bohu, kdyby Jej potkali. 

Před tím, než jsem se stal křesťanem ve svých 15 letech, jsem si myslel, že po smrti jednodušeji nic není. Tento život skončí, zhasnou světla a konec. Koneckonců, všechna náboženství a všichni lidé se nějakým způsobem vyrovnávají s touto otázkou, především když přijdou do úzkého kontaktu se smrtí. Je těžké jednoduše konstatovat, zda existuje život po smrti či ne, protože to spadá do oblasti víry člověka. Jako křesťan přirozeně věřím, že existuje život po smrti, tedy život věčný, ale jsem si vědom toho, že je náročné o tom někoho přesvědčit.

Na druhou stranu existují mnohá svědectví lidí, kteří si prošli klinickou smrtí a opět se vrátili zpět do života. Všichni tito lidé mají ve své zkušenosti jedno společné: vědomí, že smrtí život nekončí. Jeden můj kamarád, Honza Boštík, který si prošel klinickou smrtí, vypráví, jak se v té chvíli setkal se samotným Ježíšem Kristem, ač o něm nikdy před tím neslyšel a ani neznal Jeho jméno. Při tomto záhadném setkání mu však najednou bylo jasné, o koho jde, a to jej přivedlo na cestu víru, na cestu života s Bohem (viz. klinickasmrt.cz).

Bůh, když promlouvá k lidem ve Starém Zákoně skrze proroky, se často představuje jako Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Všichni tři jsou již dávno mrtví, ale Bůh se stále představuje jako jejich Bůh. Ježíš o Něm tedy prohlásí: „On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých“ (Mt 22,32). Ne tedy že by nikdy nezemřeli, ale že žijí s Bohem i po své smrti.

Bible nám říká: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna [Ježíše Krista], aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Z pohledu křesťanství tedy určitě existuje život po smrti, život věčný. Možná se na tomto místě sluší alespoň říci, co se tím životem věčným myslí, jak bude tento život vypadat.

Jádrem křesťanské zvěsti je právě oběť Ježíše Krista na kříží za hříchy všech lidí. Tento Ježíš byl ten ukřižován, zemřel, byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých a byl vzkříšen. Podstatou křesťanské víry je skutečnost, že jakýmsi způsobem umíráme spolu s Kristem svému starému životu, ten pohřbíme a jsme vzkříšeni na cestu nového života. To vyjadřujeme ve křtu. Zároveň tím vyjadřujeme naději, že při druhém příchodu Ježíše Krista (první spočíval v Jeho narození v Betlémě) budeme tělesně vzkříšeni k věčnému životu a budeme žít navěky s Ním v Jeho přítomnosti, tedy ve vztahu s Ním. 

O tom je věčný život, tedy že budeme spolu s Bohem v Jeho přítomnosti.

Na druhou stranu, Bible mluví také o pekle. Pokud je život věčný charakterizován jako život v neustálé přítomnosti Boha, a tedy Jeho lásky, tak peklo je pravým opakem, tedy věčné odloučení od Boha a Jeho lásky, tedy odloučení od toho, k čemu jsme byli ve skutečnosti stvořeni. Kde ale strávíme věčnost nechává Bůh čistě na nás. Ano, přeje si, abychom si vybrali Jeho, protože nás všechny miluje, ale nechce nás k ničemu nutit. Dává nám na vybranou, nechává nám tu možnost výběru. Pokud se rozhodneme již zde na zemi, že chceme být s Bohem, budeme s Ním. Pokud ten vztah s Ním ovšem odmítneme, tak On nás nebude proti naší vůli tlačit někam, kam sami nechceme.

Bůh neposílá lidi jen tak do pekla, protože by se mu to líbilo, ale proto, že si to lidé volí částečně vzato sami. On sám nás zve do vztahu s ním, a tak je pouze na nás, kde strávíme vteřinu po smrti (ačkoliv On má vždy poslední slovo i v této otázce).

Pete Lupton a Petr

Bůh? A proč ne rovnou vodník Česílko nebo Santa Klaus?

Někteří ateisté mají tento fígl rádi. Blahosklonně utrousí něco o tom, že vyjadřovat se o existenci Boha dává asi tak stejně velký smysl, jako vést smysluplný dialog o existenci vodníků, rusalek nebo Santa Klause. Mají za to, že víra ve všechny tyto bytosti je srovnatelně neodůvodnitelná a proto hovor o ni postrádá jakoukoliv relevanci.

Je to smysluplný přístup?

Zkusme si vzít jednu z těchto domnělých pohádkových alternativ k Bohu a ptát se po tom, zda příměr se Stvořitelem funguje. Je víra v Boha analogická kupříkladu k víře v Santa Klause?

K podpoře víry v Boha je možné předložit veliké množství racionálních důvodů (Důkazy existence Boha). Pro jeho existenci kromě mnohého jiného svědčí například dnešní vědou potvrzený vznik vesmíru z ničeho, existence absolutních morálních hodnot nebo pro existenci samotného života zásadní a nesmírně přesné nastavení fyzikálních konstant. Boha či jeho existenci lze odvodit dedukcí stejně jako například vědci odvodili existenci protonu, který podobně jako Boha nikdy nikdo neviděl. Nikdy jsme ještě nespatřili proton, kvark nebo Boha, ale odvozujeme jejich existenci na základě následků či efektů, které lze vidět, protože jenom předpokládané přičiny jako kvarky, protony či Bůh jsou schopny ony následky vysvětlit. Vesmír je kupříkladu takovým následkem. Co jej stvořilo? Nemohla to být žádná fyzikální realita, neboť ty mají svůj počátek ve Velkém třesku, přičemž jaksi nedává veliký smysl myslet si, že hmota existovala před tím, než hmota existovala. Úplně stejné je to s fyzikálními zákony, neboť také ony nepřicházejí na scénu dříve, než se vznikem fyzického vesmíru. Přírodní zákony jsou tak součástí následku, či efektu, který je třeba vysvětlit a tak ani ony být příčinou vesmíru nemohou. Nyní je zřejmé, že příčina tohoto vesmíru musí být imateriální (zapřičinila vznik hmoty a tak sama nemůže být hmotná) a také mimo/nad prostor a čas (protože obojí stejně jako hmota vzniklo v singularitě Velkého třesku). Podobně se dá logicky usuzovat na to, že tato Příčina vesmíru nutně musí být osobní. Dáme-li si tyto nutné charakteristicky vedle sebe, nedá moc práce rozpoznat, že se nápadně shodují s popisem Boha, ve kterého věří většina lidí této planety. Boží existence tedy může být odvozena nepřímo na základě toho, co lze přímo pozorovat.

Jaký pozitivní důvod ale najdeme pro víru v existenci Santa Klause? Nečiní mi žádné potěšení to říci, ale o žádných nevím. Je to vlastně ale ještě horší. Nejednom že nemáme pro víru v Santa Klause pozitivní důvody, máme naopak i důvody proti představě jeho existence. Nějak se nám například stále nepodařilo narazit na jeho příbytek a to je již severní pól solidně zmapovaný. O fyzice toho podobně také víme již dost na to, abychom se příliš vážně nezabývali bytostí, která má v tak rekordně krátkém čase realizovat takové logistické výzvy spojené s doručováním milionů darů. Obzvláště to platí v situaci, kdy jsou hlášení o létajících sobech tak nesmírně vzácná. Ať už se v posledku také podíváte na původ jakéhokoliv vánočního dárku, vždycky se nakonec najde nějaký ten výpis z kreditní karty či účtu, na které jméno Santa chybí.

Všecko špatně.

Je velice pomýlené stavět víru v Santa Klause na roveň víry v Boha i když to rétoricky může působit dobře. Nejenže nemáme racionální důvody pro víru v bytosti jako jsou vodníci či Santa Klaus, ale ještě významněji - máme důvody pro to si myslet, že neexistují. To stejné přitom rozhodně o víře v Boha neplatí, což jsem se snažil ukázat na příkladu s Příčinou vesmíru výše. Proč navíc například téměř nikdo starší 12 let v Santa Klause nevěří, zatímco ateistů je ve světě oproti věřícím téměř hrstka? Nemůže to být tím, že je pro většinu obyvatel této planety víra v Boha racionálně ospravedlnitelná? Ateisté si neuvědomují, že „absence evidence není to samé, jako evidence pro absenci". Jinými slovy.....daleko fatálnější než nedostatek důkazů je pro myšlenku existence jakékoliv entity situace, kdy máme důkazy proti této myšlence.

Bůh a Santa Klaus či vodník tu rozhodně nejsou ve stejné pozici.

 (www.rozumnavira.cz)

1 | 2 | 3 >>

Bible a její ne/důvěryhodnost

Co je Bible a kdo ji napsal?

Bible je sbírka 66 knih, kterou v průběhu přibližně 1600 let napsalo zhruba 40 autorů ve třech různých jazycích a na třech různých kontinentech. Bible o sobě říká, ze je inspirovaná a neomylná. Tím prohlašuje, že je od Boha a že je bezchybná ve všem, co zvěstuje. Bibli jako takovou napsali lidé, nicméně lidé, kteří byli vedeni Bohem - resp. Bůh je pudil k tomu, aby napsali určité věci a zároveň korigoval obsahovou stránku takového sdělení. Z tohoto důvodu je zde prostor pro mnoho různých způsobů literárního vyjádření, které bylo vlastní konkrétnímu pisateli. Bůh nedržel nikomu z pisatelů ruku, dal jim možnost vyjádření správného obsahu jeho vlastním stylem.

O čem Bible je?

Dovolte mi ji přirovnat k návodu k obsluze. Když si zakoupíte velmi složitý produkt, většinou se bez návodu neobejdete. Takový návod obsahuje zpravidla informace o tom, k čemu je výrobek určen, jak jej máme používat a co v žádném případě nemáme dělat, abychom nepoškodili jej, nebo lidi v jeho okolí. S Biblí je to podobné. Místo komerčního produktu zde však stojí člověk. Na jejich řádkách se dočteme informace o tom, kdo jsme, co je po smrti, jak se máme k sobě navzájem chovat, kým je Bůh a hlavně – jak s Ním navázat ztracený vztah. Svým charakterem na ni lze nahlížet také jako na milostný dopis láskyplného Otce svým odloučeným dětem. A jaké je základní sdělení tohoto dopisu? Je především o milujícím a odpouštějícím (ale také spravedlivě trestajícím) Bohu, který se sklání k rebelujícímu člověku a nabízí mu milost, odpuštění a nový život ve vztahu s Ním samotným. To vše v kontextu lidských dějin a příběhů obyčejných lidí a národů. Lidí, jako jste vy a já.

V Bibli je mnoho různých stylů psaní, jako je poezie, vyprávění, fikce, historie, právo a proroctví. Musí být proto vykládána v kontextu daného stylu - nedodržení tohoto bodu vede k mnoha tzv. "rozporům"... Je zdrojem křesťanského vyznání v tom, že obsahuje Boží slova a učí, jak je křesťan má uplatňovat ve svém životě.

Bible v základě popisuje původ člověka v zahradě Eden, jeho pád do hříchu a odloučení od Boha. Dále líčí, jak si Bůh pro sebe vyvolil Izraelský národ. Slíbil svému izraelskému lidu budoucího Mesiáše, který obnoví narušený vztah mezi člověkem a Bohem. Popisuje Boží dílo v historii, jenž vedlo k naplnění Jeho prorockých prohlášení o Ježíši. Ježíš se narodil z panny, zemřel na kříži a zaplatil za hříchy všech lidí, přesně jak Bible prorokovala ve Starém zákoně a jak bylo naplněno v Novém zákoně. Stručně řečeno, Bible ukazuje na Ježíše.

Dále nás Bible učí, že odpuštění hříchů nalezneme pouze v Ježíši (Skutky 4:12):

"V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!"

Někteří lidi říkají, že Bible je jenom sbírka pohádek. Toto ale není možně, protože obsahuje velikou moudrost a pravdu, a v průběhu dějin byla ověřená její přesnost (Důkazy jedinečnosti Bible). Její historické záznamy jsou bezchybně přesné.

Inspirace z CARM

Bibli napsali lidé, tak proč bychom jí měli věřit?

Ano, je pravda, že Bibli napsali lidé. Resp. její knihy, z níchž se skládá, sepsalo velké množství lidí, kteří měli různé vzdělání, různé společenské postavení a různý věk. Jako křesťané však věříme, že tyto pisatele vedl při psaní Bůh. Ne snad tím způsobem, že by nad nimi přebral kontrolu, ale tím způsobem, že je pudil k napsání určitých skutečností a zároveň toto sdělení korigoval.

Pro Boha křesťanství je příznačné to, že si k prosazení své vůle používá člověka. Ne jinak tomu bylo právě při tvorbě Bible. Paradoxně ta skutečnost, že byla Bible psána v rozmezí mnoha staletí a mnoha pisateli, dokazuje jedinečnost a pravdivost Bible. Ptáte se jak?

Kdyby totiž Bibli napsal např. jeden jediný člověk, pak by si sepsal všechno tak, aby to sedělo. U Bible je to však jiné...psali ji lidé, kteří se neznali, byli od sebe vzdáleni staletími...a dokonce ani nevěděli, že bude někdy nějaká Bible existovat. Přesto však Bible vykazuje úžasné známky jednoty a lze vystopovat velmi zvláštní obsahovou "nit", která se line celou Biblí. Navíc obsahuje spousty proroctví, které se vyplnily apod. To jenom poukazuje na nadpřirozený původ této knihy.

Detailní rozbor důvodů pro nadpřirozený původ Bible naleznete v článku "Důkazy jedinečnosti Bible"

Jaké jsou argumenty pro víru v Bibli (resp. inspiraci Bohem)?

Jelikož je otázka dokazování jedinečnosti Bible extrémně obsáhlá, věnujeme jí prostor ve 2 samostatných článcích, ve kterých se dozvíte mj. následující argumenty pro obhajobu Boží inspirace Bible:

Úžasná jednota sdělení

Historická přesnost

Její zachování přes staletí útlaku

Stovky splněných proroctví

Vliv na dějiny

Vliv na člověka

Osoba Ježíše Krista

Židé

Vědecká přesnost

Ostatní argumenty

 

Článek 1     Důkazy pro Boží inspiraci Bible

Článek 2    "Důkazy jedinečnosti Bible".

Bible obsahuje mnoho pozdějších úprav a manipulací...proto jí nelze věřit?

Snaha o manipulaci a získání vlastního prospěchu je člověku blízká od nepaměti. Proto je zcela logické klást si otázku, zda-li se tak nestalo i v případě Bible? Co když se "papaláši" snažili zmanipulovat své ovečky a knihu knih prostě zmanipulovali, upravili, změnili?. Velmi častým předsudkem je proto tvrzení, že se tak stalo a Bible byla skutečně často upravována a měněna. 

Netvrdím, že se o to nikdo nepokoušel, přesto je nesporným faktem, že se díky množství biblických rukopisů tyto pokusy dají relativně snadno zjistit a vyřadit (proto existuje vědecká disciplína "textová kritika", která zkoumá tisíce rukupisů a takto snadno dohledá odchylky a manipulace). Nepatrné změny v Bibli oproti dávným originálním rukopisům jsou způsobeny v drtivé většině pouze gramatickými chybami při opisování, ty však nemění podstatu biblického sdělení.

"Pokaženo" je pouze 40 z 20.000 veršů (tedy 0,2%), přičemž žádná z těchto změn nemá vliv na základní pilíře křesťanství.

Je zde důležité si uvědomit, že dnešní vědci mají k dispozici cca 26.000 rukopisů Nového zákona! Toto číslo nemá v historii žádnou konkurenci. (ILIAS, která drží druhé místo, má 643 rukopisů a např. César pouze 10).

Profesor F. F. Bruce k tomu dosvědčuje:

"Neexistuje žádný soubor starověké literatury, který by se těšil takovému bohatství kvalitních textových dokladů, jako Nový zákon."

Bible se nešířila způsobem, jakým známe tichou poštu. Jednotlivé svitky byly šířeny (exponenciálně) do různých jazyků a různých míst tehdejšího světa, kde mnohdy neměla římská církev možnosti zasahovat. Proto je argument, že někdo Bibli zmanipuloval nereálný. Pokud by to tak někdo chtěl učinit, musel by projít půlku světa a najít všechny rukopisy nového zákona...to je samozřejmě nemožné. Důkazů pro Biblickou čistotu a zachovalost je celá řada - pakliže toužíte poznat pravdu, jsou vám k dispozici ke studiu...

Závěr - ano, snahy upravovat texty Bible jistě byly...někdy v dobré víře, jindy s nekalými úmysly. Nic to však nemění na tom, že právě takto zmanipulované rukopisy vědci "odchytí", neboť zřetelně vidí, že jsou jiné, než tisíce ostatních (na sobě často navzájem nezávislé).

Pro bližší informace o důkazech jedinečnosti Bible čtěte tento článek.

A jak je to s rozpory v Bibli?

Položili jste už někomu otázku ve smyslu „Jak můžete očekávat, že budeme věřit ve všemohoucího Boha, který si nedokáže uhlídat své zjevení?", v souvislosti s tím, že je v Bibli mnoho údajných rozporů?

Rozpory v Bibli jsou téma samo o sobě a zvláštní kategorie, u které je třeba se na Bibli alespoň trochu podívat. Mnoho lidí totiž stále dokola papouškuje tvrzení "bible je plná omylů, proto ji odmítám", aniž by ji někdy vůbec četli, nebo si nějaké námitky sami ověřili. Pokud bych se totiž zeptal "uveďte mi nějaký!?", pak jsem přesvědčen, že drtivá většina z nich mi nebude schopna uvést ani jeden jediný...

Je pravdou, že při povrchním čtení člověk narazí na mnoho nechopení či složitostí, které bude pokládat za rozpory. Ve skutečnosti však v Bibli je jenom málo míst, které jsou tak složité na výklad, že se jeví jako rozpor. Právě čtu knihu "When critics ask", která rozebírá kolem 600! údajných rozporů, které v Bibli mají být. Autor ukazuje, že drtivá většina těchto "rozporů", nejsou ve skutečnosti rozpory, ale nepochopením biblického kontextu, neznalostí historického pozadí, nezachováním pravidel výkladu apod.

Tedy ano - v Bibli lze narazit na mnoho "rozporů"...pokud chce však být člověk poctivý a začne je studovat na odborné bázi (ne vždy je to třeba, někdy stačí nepovrchní znalost bible či selský rozum), pak zjistí, že tyto argumenty nemají vůbec takovou váhu, jakou jim mnozí přikládají. Proto by se při tomto studiu každý ocitl v bodě, kdy by se prostě musel rozhodnout, čemu bude věřit...

Tímto nezlehčuji to, že i v Bibli existují pasáže, které skutečně je oříšek pochopit či nějak "uchopit"...moje otázka však pak zní: "co bychom očekávali od Boha?" Aby nám byl plně pochopitelný? Tedy lidmi vymyšlený?...

Závěr - ano, rozpory se zde dají nalézt, mnohé z nich jsou však spíše nepochopením a skutečnými rozpory vůbec nejsou...(jejich studium je však "na dlouhé lokty" a podle toho, na co jsem v apologetické literatuře nazrazil, tak třeba "hloupé" vysvětlování nějakého jediného rozporu může zabrat třeba celou knihu...ale kdo má upřímný zájem zkoumat...má k tomu možnosti...vědců a apologetů, kteří se tímto zabývají je dostatek...).

Kdybychom tyto "rozpory" rozvrhli do určité škály podle závažnosti a "neřešitelnosti", pak bychom většinu z nich jenom těžko hledali na straně osy s názvem "neřešitelné"...

Obsáhlejší zamyšlení nad tématem rozporů v Bibli se včetně uvedení několika příkladů zabývám v článku "Rozpory v Bibli?".

 

Jsou biblické příběhy jsou jenom legendami a pohádkami pro děti?

Jak už jsme si zodpověděli v předchozích otázkách, veškeré "legendy" a "pohádky", které jsou v Bibli uvedeny, jsou až pozoruhodně přesně zaznamenány a v kontextu i jiných článků (např. v sekci věda a Bůh), nebo dokonce osobních svědectví lidí, kteří prožili různé zázraky (sekce svědectví), si dovolím tvrdit, že jakkoliv se nám zdají zázraky v Bibli nemožné, jsou realitou.

Častým důvodem pro tvrzení, že jsou tyto příběhy pouhými mýty je to, že byla Bible sepsána staletí po popisovaných událostech. Věda však tento argument docela spolehlivě vyvrátila. Dokonce nejeden historik či skeptik ještě dnes používá argumenty, že novozákonní spisy, které svědčí o Ježíši, byly napsány dávno po daných událostech. Tito učenci však často jenom pokračují v předávání argumentů, které jsou desítky let staré, nebo se hold nedokáží vyrovnat s tím, že Bible obsahuje popis zázraků a právě proto je pro ně "zcela jasné", že to musí být výmysl. Současný archeologický výzkum dokazuje, že tomu tak není.

William Albright, ve své době přední světový biblický archeolog, napsal:

"Dnes již s jistotou smíme říci, že neexistuje žádný důkaz, který by dokládal, že kterákoli kniha Nového zákona vznikla po roce 80 n.l., tedy o celé dvě generace dříve (130-150 n.l.), než udávají radikálnější kritikové NZ".

Svůj názor zopakoval v rozhovoru pro časopis Christianity Today:

"Podle mého názoru byly všechny hnihy NZ napsány pokřtěnými Židy někdy ve čtyřicátých až osmdesátých letech prvního století (velmi pravděpodobně mězi lety 50-75 n.l.)"

Jiní učenci by Vám zcela jasně řekli a potvrdili, že k tvorbě mýtů a legend je zapotřebí nejlépe několik staletí (aby nežili očití svědkové apod.). V případě Bible to bylo však naopak.

Pro zajímavost - historici nemají problém s historicitou takových starověkých děl či osob, jako je Homér (nejstarší rukopis je napsán 500 let poté), nebo César (nejstarší rukopisy 950 let po popisovaných událostech). V případě Nového zákona však nechtějí přijmout rukopisy, které byly napsány za života očitých svědků:) Hezký paradox, nemyslíte?

Sir Frederic Kenyon, dlouholetý ředitel britského muzea a přední odborník na staré rukopisy, k tomuto jednou řekl: 

"Interval mezi vznikem originálu a nejstarším známým popisem je tak malý, že je fakticky zanedbatelný. Padly tak poslední důvody k domněnce, že se text cestou k nám změnil. Věrohodnost a spolehlivost textu Nového zákona můžeme považovat za definitivně prokázanou.“

(ZDROJ Překvapen vírou)

Který překlad Bible je nejvhodnější?

Bible jako taková je plně originální pouze v původním jazyce. Proto každý překlad do jakéhokoliv jazyka musí řešit kompromis mezi srozumitelností pro čtenáře a věrností originálním textům. V případě nového zákona je originálním jazykem převážně řečtina. A řečtina má často tu zvláštnost, kterou známe např. u anglického jazyka, že jedno slovo může mít více významů. Každý překladatel tedy někdy musí volit, jak dané slovíčko v dané pasáži přeložit. Proto se od sebe někdy překlady mohou mírně lišit.

Tímto je zřejmé, že žádný překlad, který máme k dispozici, není 100% doslovná verze Božího slova. Není však důvod panikařit, ani klesat na mysli:) Některé překlady jsou přeloženy takto záměrně - s cílem usnadnit čtenářům výklad textů.  Navíc obsahově samozřejmě Bibli máme v pořádku. V každé dobré církvi jsou kazatelé, kteří buďto studovali teologii a jsou schopni číst bibli v originálním jazyce, nebo umí pracovat s tzv. "komentáři" k jednotlivým pasážím bible, kde jsou uvedeny jiné možnosti překladu některých slov. Tyto komentáře jsou hojně rozšířeny mezi křesťany, proto není vůbec na místě kritika, že se křesťané nedostanou k pravému biblickému sdělení. Jsem přesvědčen, že veškeré  důležité sdělení, které máme z Bible znát - známe.

V ČR máme k dispozici několik dobrých překladů, každý má svá vlastní specifika:

  •  21.století je jeden z posledních překladů, který byl vytvořen ve snaze přiblížit biblický text modernímu člověku. Tento text není zcela přesný, obsahové sdělení však samozřejmě zachovává. Je vhodný především pro ty, kteří se s Biblí ještě nesetkali.

  • kralická bible - jeden z nejstarších překladů, který je velmi věrný originálnímu jazyku. Je však psán staročeštinou, která je modernímu čtenáři velmi vzdálená. Je vhodný pro studium, ale málokdo je schopen se jejím jazykem "prokousat".

  • nová bible kralická - velmi povedený překlad, který vychází  z bible kralické. Je však daleko srozumitelnější a zachovává velikou přesnost překladu. Nevýhodou je to, že je přeložen pouze nový zákon. Tento překlad velmi doporučuji téměř jako nejlepší alternativu pro studium nového zákona

  • ekumenický překlad velmi používaný a rozšířený překlad, který často používám. Jedná se o překlad, na kterém se shodlo mnoho křesťanských církví, což velmi snížilo riziko vlastních interpretací některých textů jednotlivými církvemi...

  • studijní překlad naprosto nejvhodnější překlad, který je však vhodný zejména pro studium biblických textů avšak nikoliv pro "zábavné čtení". Originální texty jsou překládány co nejvíce doslovně, což často zní "krkolomně" a z toho důvodu je také čtenářsky náročné.

  • slovo na cestu - tento překlad je nejméně přesný a snad si dovolím tvrdit, že pro křesťany, kteří by měli Boží slovo studovat podrobněji i nevhodný, neboť texty nejsou ani tak překládány, jak rovnou vykládány podle vlastního pochopení překladatelů. Jedná se o velmi volný překlad. Jeho příznivci tvrdí, že je vhodný pro ty, kteří se setkávají s Biblí poprvé a potřebují mít Bibli více pochopitelnou. Přesto i pro křesťany může mít užitek a to v rámci četby starého zákona - zde je určitá překladatelská pomoc ve spleti různých historických záležitostí často vítána. 

Dále např. Žilkův překlad, překlad Miloše Pavlíka, Petrů překlad, Jeruzalémská bible apod. Mám-li za sebe doporučit dobrý překlad, volím překlad "nové bible kralické", „ekumenický“ nebo překlad "studijní". 

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá a možná ani žádný jednoznačný favorit neexistuje. Každý překlad má své klady i zápory, přesto v rámci české scény věřím, že všechny „nesektářské“ obsahují a nesou poselství, které nést mají.

Bůh v Bibli přikazuje vyvraždění národů, včetně žen a dětí, jak mu můžete říkat "dobrý"?

Mnozí lidé jsou často překvapeni, když při čtení starého zákona narazí na příběhy plné krutostí a násilí. Proč jsou v Bibli? Jak jim máme rozumět? Jsem si vědom toho, že se jedná o jedno z nejcitlivějších témat, proto se jej pokusím rozvést trochu blíže.

Ve svých odpovědích nechci maskovat skutečnost, že Bůh Bible je nejen Bohem lásky, ale i Bohem spravedlivého soudu - což už se lidem tolik nelíbí. Než se však dostanu k této oprávněné otázce - "Proč přikázal zabít?", je třeba si ujasnit i následující fakta:

I. Bible popisuje skutečnosti, "jak leží a běží"

Mnoho lidí se domnívá, že vše co je v Bibli, je Boží vůlí. Je to však nepochopení toho, čím Bible je. Ano, obsahuje Boží sdělení čtenářům, ale vedle toho často zachycuje historické události tak, jak se staly. Obsahuje výroky nepřátelských vládců, nevěřících lidí, božích odpůrců apod.

Velmi velká část (domnívám se, že většina) násilí, které starý zákon popisuje NEJSOU Božím příkazem a naopak jsou zakázány, odsouzeny a pachatelé si za ně nesou své následky, které jsou nezřídka kdy zapsány jen o pár stránek dále. Při vytržení z kontextu a povrchní četbě však tato místa svádějí k unáhleným závěrům.

Bible popisuje i hrdiny víry se všemi jejich slabostmi...pár příkladů:

  • Abrahám - při strachu o život lhal a zapřel svoji ženu a vydal ji jinému

  • Král David - sexuální slabost zavinila, že svedl ženu svého generála, kterého pak také odstranil

  • Apoštol Petr - jeho 3x zapření každý zná...

Jinými slovy - Bůh se nebojí vykreslit věci tak, jak se mají - nezatajuje ani nepříjemné skutečnosti. Všechny tyto činy tzv. hrdinů víry byly aktem neposlušnosti vůči Bohu a lidské slabosti. Tyto skutky Bůh odsuzuje, ale dává viníkům možnost litovat a opustit je.

Jako další častý příklad lze uvést např. příběh o Lotovi, který byl ochoten vydat sexuálně zvrhlému davu své dcery, aby ochránil hosty před homosexuálním znásilněním. Nejednou jsem se setkal s tím, že tento (či jemu podobný jinde) příběh lidé používají k argumentaci proti Bohu. Ve skutečnosti však Bible popisuje pouze to, co tento člověk učinil - není tam psáno "Bůh mu řekl, aby jim vydal své dcery, aby si s nimi dělali co chtěli"...naopak Bůh principiálně i fakticky tyto skutky zakázal a nesouhlasí s nimi.

II. Překrucování významu příkazů a slov v Bibli

Příklad, který mluví za vše - Nedávno jsem se v diskuzi střetl s člověkem, který skálopevně argumentoval tím, že Bůh v Bibli požaduje dětské oběti. Argumentoval např. tímto místem Exodus 13:2

"Posvěť mi všechno prvorozené, co mezi Izraelci otvírá lůno, ať z lidí či z dobytka. Je to moje!"

Věřím, že podobných povrchních závěrů a názorů je mezi kritiky Bible mnoho. Toto místo však vůbec nehovoří o lidských obětech! Kdyby si kritici dali tu práci a pořádně si Bibli přečetli, pak by zjistili, že se jedná o zasvěcení ve významu oddělení -> žádná jatka se nekonají. Naopak - na několika místech Bůh důrazně svůj lid vyzývá, aby dali ruce pryč od okolních národů, u kterých byly lidské oběti normální záležitostí a toto konání striktně odsuzoval.

Někteří se snaží argumentovat tím, že stejné slovo "posvěcení" je užito i u zvířat, které skutečně sloužily jako oběti (ve významu smrti). Tento argument je však při bližším zkoumání nepoužitelný, neboť kontext celé Bible (včetně mnohých míst) jasně ukazuje v případě člověka na zasvěcení ve významu "oddělení" pro službu a posvěcený život před Bohem. U zvířat navíc zřetelně vysvětluje účel jejich obětí. Hezkým příkladem je prvorozený Ježíš...Ježíš Kristus je, jak jistě víte, nejdůležitější postavou křesťanství a na Něm stojí i padá celá naše víra.

Lukáš 2:21:

"Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina - jak je psáno v zákoně Páně: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu' - a aby podle ustanovení zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata."

Nový zákon dokonce tuto pasáž znova cituje při poukazování na to, že se jedná o úkon zasvěcení a oddělení prvorozeného jedince. Šli snad Ježíše zabít?:) To udělali jiní - o 30 let později...

Podobných příkladů lze nalézt povícero...

III. Reálné Boží soudy

Nyní se konečně dostáváme k oprávněným otázkám, proč Bůh na některých místech dopouští či rozkazuje smrt lidí a národů? Cituji jednoho křesťana:

"Pro přirozeného člověka je nemyslitelné, že by Bůh lásky mohl vydat takový rozkaz. Problém je v tom, že přirozená mysl odmítá věřit, že Bůh je spravedlivý stejně tak jako milosrdný, že nejen odměňuje spravedlnost, ale také trestá bezbožnost."

Bůh se skrze Bibli zjevil nejen jako Bůh lásky, ale také jako spravedlivý soudce zlého a to je možná jádrem problému, který lidé nedokáží skousnout...křesťan pokračuje:

"Ovšem ti, kteří odmítají biblické učení o soudu, nebudou souhlasit s tím, že by Bůh mohl vzplanout hněvem. Většina lidí trvá na představě mírného Boha, stejně tak jako chtějí mírné soudy a soudce, mírné zákony a nízké rozsudky. Ale Bůh není ovládaný lidskou sentimentalitou. Bůh je láska, ale je také přísný a nestranně spravedlivý vládce vesmíru. V době, kdy použil Izrael ke zničení Kananejských, vykonával soud na beznadějně zlých a nemravných lidech."

Nejprve je velmi zásadní si uvědomit kontext židovského národa. Bůh si vyvolil z kraje lidských dějin lidi, skrze které vyrostl velký národ - izraelité, nebo-li židé. Bůh si tento lid "posvětil" - tedy oddělil ke službě. Skrze tento národ zamýšlel přivést na svět Mesiáše - Ježíše Krista. Židé také měli žít "svatě" - tedy v souladu s Božími morálními zásadami. Okolní národy té doby však byly ve svém jednání orientovaní zcela opačně. Všude ve světě vládlo zlo, zneužívání, korupce atd...Bůh však, jakožto náš "konstruktér" dobře věděl, že má-li se člověk udržet "čistý", nesmí být v kontaktu (a souhlasu) s ostatními, kteří činí pravý opak. Proto na mnoha místech zdůrazňoval nutnost oddělenosti Jeho lidu od ostatních národů. Několikrát jej však neposlechli, ale pak to přineslo následky, před kterými je Bůh varoval.

Zde se pomalu dostaneme k jádru věci. Když se nad tím zamyslím, tak mě trošku (až paradoxně) zaráží, že mnoho kritiků Bible vlastně nepoužívá jako své silné argumenty proti Bohu skutečnost celosvětové potopy, nebo zničení Sodomy a Gomory...

Ale proč? Vždyť Bůh vyhladil při potopě v podstatě celou planetu! A v případě oněch měst vyhubil celá města! Proč se tedy zaobírat nějakou pasáží Bible, kdy na Boží příkaz byl zabit jednotlivec případně skupina lidí?

Domnívám se, že v případě celosvětové potopy a Sodomy a Gomory si jsou lidé moc dobře vědomi toho, proč se tak stalo. Mnozí jistě alespoň podvědomě vnímají, že se tak stalo proto, že lidský hyenismus, zlo, nepravost a násilí dosáhlo svého vrcholu. Ačkoliv se jistě najdou někteří, kteří by se bouřili i proti tomuto, tak mnohým lidem nedělá problém "skousnout" a pochopit toto konkrétní Boží jednání...učinil tak prostě proto, že lidé byli zkažení do morku kostí a neměli v úmyslu se napravit a kát se - naopak, měli zájem v tom dále pokračovat...proto má Bůh svrchované právo tento negativní stav odstranit (ať se nám to líbí nebo ne), neboť k tomuto lidi nestvořil.

Jenže ono to je podobné i u ostatních příkazů, kdy Bůh přikazuje např. vyhladit určitý národ. Bůh NIKDY nekoná svévolné výpady a genocidy! V případě těchto národů měli lidé někdy až staletí na to, aby se obrátili a zanechali svého chování...

Jeden z mnoha příkladů z Genesis 15:16:

"Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti."

Bůh už dopředu věděl, že se určitý národ buď bude, nebo nebude kát. A i když věděl, že se kát nebude, přesto jim tu možnost dal - dokud "nebyla dovršena míra nepravosti"...

Je nutné zdůraznit, že mezi těmito národy nebyly výjimkou násilnosti a nepřístojnosti všeho druhu - včetně lidských a dětských obětíExistuje také důkaz, že podobné rituály někteří prováděli tím způsobem, že rodící ženě svázali nohy a nechali ji tak, dokud nezemřela. V rámci těchto kultur jindy poražené napichovali na kůly a vítězství slavili tím, že hlavy jejich novorozeňat tříštili o skály. Slovníčkem dnešního člověka byli tito lidé ve svých praktikách a jednáních hyenami a zvrácenými. Nad těmito národy tedy vykonal Bůh soud, na který má plně právo a nárok, jakožto náš tvůrce. 

Co z toho plyne pro nás?

Lidé se často pohoršují nad tím, že Bůh v minulosti někoho soudil. Skutečnost je však mnohem komplikovanější - Bůh bude soudit i dnes, ano i Vás! Možná to bude ještě za tohoto života, nebo až po Vaší smrti. Soudu však neunikne nikdo. Jak tedy žijete? Odmítáte Boha?...Bůh nás miluje a nabízí nám odpuštění, abychom nemuseli být souzeni...tato nabídka stále platí - i pro Vás!

Ale co ženy a děti?

Zvláště v tehdejší době bylo normální něco ve smyslu krevní msty. Pokud někdo zabil rodiče, děti se samozřejmě mohly mstít (docela logické). Další skutečností a přirozenou reakcí byl odpor a nenávist vůči těm, kteří tak učinili jejich rodičům. Třetí skutečností je to, že pokud by někteří přeživší zůstali uvnitř izraelského národa - pak by šířili znovu infekci svých morálních hodnot a zvrácených praktik, které byly Bohu odporné. (tento příklad jsem vybral záměrně, neboť se skutečně stal - Bůh přikázal určitý národ pobít, ale izraelci neposlechli...následkem bylo to, že izraelci přejímali jejich zvyky, modlářství, negativní hodnoty apod...tímto se do lidu, který Bůh chtěl udržet "čistý", dostávala infekce v podobě oněch zvrácených hodnot a jednání. Následky pak byly nemilé...).

Skutečnost smrti dětí je však nutné vidět ještě ve světle jiné perspektivy - pokud totiž Bůh existuje, pak jako křesťané věříme (většina), že když zemře dítě, bude zachráněno a nebude muset být odsouzeno Bohem, neboť ještě "nemělo rozum" a nemohlo být zodpovědno za své skutky. Znamená to paradoxně pak to, že je mu lépe v "nebi", kde neexistuje utrpení, násilí a bolest, jako tady na Zemi...

My lidé se na smrt díváme jako na něco nejhoršího, naprosto konečného a jako nevýslovnou tragédii. Skutečnost však je ta, že pokud Bůh existuje, pak je život tady na zemi pouze lusknutím prstů a spíše utrpením ve srovnáním s věčným životem u Boha. Nepochybuji o tom, že život na duchovní úrovni s Bohem je naprosto nesrovnatelně lepší s tímto, který žijeme nyní. V bibli je psáno:

"Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují."

Závěr

Boží jednání ve Starém zákoně je pro nás někdy nepochopitelné. Když však na něj nahlédneme z více různých úhlů pohledu, nalezneme pro něj možná opodstatnění. Proto ani tento argument proti Boží dobrotě nemůže být s konečnou platností považován za nepřekonatelný. 

Jak můžete věřit v Boha, který v Bibli přikazuje trest smrti?

Je pravdou, že v rámci starého zákona Bůh dal určitá dočasná přikázání trestu smrti - např. za vraždu, zoofilii, homosexualitu či nevěru. "Waw..." říkáte si možná. "To je síla...". Zvláště v dnešní společnosti kdy bude za chvíli snad i zoofilie módním trendem, je mi jasné, jak tohle může některé pobouřit - zvláště ty, kteří vyznávají filozofii tolerance všeho druhu.

Dovolte mi k tomu pár slov...

  • Ač si lidé často myslí, že mohou Bohu vnutit svůj pohled na morálku a hodnoty, tak tomu tak není. Boží meřítka morálky a etiky jsou úplně někde jinde, než kde je posunula dnešní společnost. Ježíš např. řekl "Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.". A dnes? V dnešní době fyzickou nevěru doporučují i někteří sexuologové k "obohacení vztahu"...

  • Tyto přísné tresty Bůh dal také proto, aby ukázal na velkou závažnost lidské viny (hříchu). Dnešní společnost bere slovo "provinění" jako módní doplněk a "sport". Bůh jej však bere velmi vážně.

  • Tyto tresty platily pouze pro Izraelity v době Starého zákona! Byly součástí smlouvy s Bohem a tímto národem. Součástí smlouvy bylo mnoho zaslíbení, o kterých se jiným mohlo jenom zdát, ale zároveň nejen práva - ale i povinnosti. A tyto povinnosti byly sankcionovány, pokud byly porušeny. Je nutné ještě dodat, že kdo nechtěl být vázan touto smlouvou - mohl odejít k jiným národům.

  • Praktická zkušenost nejen křesťanů, ale obecně lidí ukazuje, jak zhoubné může být chování jednotlivce na celou skupinu. Dámy budou teď lépe rozumět - Ježíš přirovnával tuto vinu ke kvasu...špetka kvasu prokvasí celé těsto. Proto také Bůh určil přísná pravidla. Kdyby tak neučinil, hodně rychle by Izrael "prokvasil" a padl. Bůh to v Bibli ukazuje tím způsobem, že po takovém příkazu trestu smrti dodá "tak odstraníš zlo ze svého středu" - to byl hlavní motiv tak přísného trestu.

  • Narazil jsem také nejednou na názor, že Bibli nelze brát v úvahu, protože by se museli lidé zabíjet - tak to není. Tyto přísné zákazy byly ustanovením v rámci staré smlouvy a to pouze s jedním národem. My nyní žíjeme v době nové smlouvy, která je mezi Bohem a každým člověkem - stručně řečeno "nabídka odpuštění skrze oběť Ježíše Krista". Nicméně Bůh je stejný jako tehdy - hřích je pro Něj stále velmi vážná překážka, kvůli níž nás k sobě nepustí (bez odpuštění).

Proto ano, Bůh ve starém zákoně někdy přikázal vykonat soud nad zvrácenými lidmi. Není to však důvod tvrdit, že je to zlý Bůh. Kontext ukazuje na to, že Bůh "pouze" soudí ty, kteří se chovají nepřístojně a nemíní své chování změnit. Pokud tedy někdo věří, že Bůh je absolutně hodný a jenom čistá láska, která ignoruje zlo a nepravost, pak se nejedná o Boha, který se zjevil v Bibli. Bůh Bible miluje lidi a své stvoření - právě proto za nás Ježíš zemřel, právě proto má s námi stále trpělivost...ale On je také spravedlivým soudcem. Nepravost nepřehlíží, dal nám však možnost odpuštění skrze Ježíše Krista.

Proto vážený čtenáři, Bůh spravedlivě soudil před tisíci lety, ale soudí i dnes. Jednou bude soudit i Tebe, neboť si jistě sám/a uvědomuješ, že dokonalost není Tvé druhé jméno. Ale ne, Bůh není tyran, který Tě chce potopit. Dal to nejcenější, co mohl, aby Ti dal možnost vyhnout se odsouzení - obětoval se za Tebe! Vzal na sebe Tvé viny, aby jsi mohl/a žít. Ten někdo, je Ježíš Kristus...

Závěr

Institut trestu smrti, praktikovaný starověkým Izraelským národem, ukazuje na skutečnost, jak moc vážně Bůh lidský hřích bere. V neposlední řadě zjevuje, jak moc mu záleželo na udržení morální čistoty svého vyvoleného lidu, skrze který měl přijít Mesiáš zachraňující celé národy.

Kdy bude KONEC SVĚTA podle Bible?

Možná si také všímáte v médiích různých zpráv, kdy určití lidé a "proroci" ohlašují konec světa. Mnoho z nich tvrdí, že znají "zaručený" datum konce světa a náležitě na to připravují svět kolem sebe. Když pak slíbený datum přijde...nic...nic se neděje. Proroci jsou zklamáni a snaží se zjistit, kde udělali ve výpočtu "chybu" a nezřídka kdy ohlásí datum nové. Co  k tomuto tématu říká samotná Bible?

(2 Petrův 3:9-10):

"...Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud."

(1 Tesalonickým 5:1-3):

"Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat 'je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou."

Sám Pán Ježíš to snad nemohl vystihnout lépe, když řekl toto (Matouš 24:42-44):

"Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."

Základní poselství Bible ohledně konce světa (druhém příchodu Pána Ježíše Krista) je tedy takové, že máme bdít a máme tento konec očekávat. Mají jej očekávat všechny generace. Smyslem tohoto je připravenost a jakási duchovní ostražitost. Často se zde vyskytuje přirovnání ke zloději. Kdyby kdokoliv věděl, kdy jej přijde zloděj vykrást, tak by se logicky připravil...stejné je to i s datem konce světa - my jej neznáme. A ani jej znát nemáme. Protože pak by si někdo mohl říct "vždyť konec bude za 2 generace...mě se to netýká, můžu si žít podle svého a na konci života se kát...".

Jakékoliv snahy o výpočet přesného data konce světa jsou tedy podle mého názoru zbytečné, protože Bůh si tuto dobu ponechává ve svých rukou. Křesťané tedy konec světa toužebně očekávají, ale nevědí, kdy přijde. Ježíš však zanechal indicie (resp. znamení), která Jeho příchodu budou předcházet. A podle nich se lze velmi vážně domnívat, že tento konec může nastat klidně i dnes...ačkoliv je někdy výklad těchto znamení obecný, lze většinu těchto znamení považovat za splněnou.

Nevím tedy, kdy konec nastane. Možná dnes, zítra...za měsíc, za rok...za deset...padesát?...Nevím, ale věřím, že jsme na okraji dějin. Vždyť i v ateistických dokumentech jsme strašeni, že planeta enormě umírá a hrozí nám zánik a to ani nemusíme otevírat Bibli...

Otázkou však není, kdy bude konec světa pro všechny lidi...otázka pro Tebe, vážený čtenáři, je tato - kde budeš, pokud pro Tebe konec světa (např. při nehodě) nastane dnes?...Čím se vykážeš před Bohem, před kterým staneš?

1 | 2 >>

Ježíš Kristus

Kdo je Ježíš Kristus?

Je zvláštní, že:

  • Přesto, že nic nenapsal, bylo o něm napsáno nekonečně knih.

  • Přesto, že nikdy nevyšel z Galielee, přesto se jeho učení rozšířilo do celého světa.

  • Přesto, že se za svůj život se setkal z relativně málo lidmi, má dnes milióny následovníků.

  • Přesto, že nikdy nešířil svoji víru mečem a nikomu ji nevnucoval, rozšířila se v počátku "jaksi" sama.

  • Přesto, že jeho následovníci byli z počátku krutě pronásledování a vyhlazováni, křesťanství se nikdy nepodařilo vymýtit.

  • Přesto, že se narodil ve vesnici, která měla asi tak 200 obyvatel a zemřel potupnou popravou ve věku 33 let, zná ho celý svět a dokonce se kvůli němu změnil letopočet…

…co to je za člověka???

Je jednou z největších postav historie. Vlastně stojí v samotném středu lidských dějin. Ježíš změnil úplně všechno – od systému spravedlnosti až po naše pojetí času.

Podle Bible se Ježíš narodil z panny, žil dokonalým životem a nikdy se neprovinil ničím, co by se dalo označit za sobecké nebo nemorální. Několik let působil jako učitel zástupů v oblasti Palestiny a nakonec ho Římané ukřižovali. O tři dny později ovšem vstal z mrtvých, při jedné příležitosti ho pak spatřilo nejméně pět set lidí, a krátce poté před zraky svých následovníků vstoupil do nebe.

V době svého pozemského života Ježíš tvrdil, že má moc odpouštět hříchy, vyhánět démony a rozhodovat o věčném osudu jiných lidí (také tak prakticky činil, když uzdravoval a vyháněl démony). Stručně řečeno, prohlašoval se za Boha.

Tvrdil, že je Bohem, který se vtělil do lidské podoby, aby mohl vykonat svůj primární úkol, aby:

"Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž."

Ježíš přišel, aby nám ukázal, kdo je Bůh a jaký je. Přišel také, aby zemřel, abychom my mohli žít a znovu prožívat náš ztracený vztah s Bohem. Nemylte se, Ježíšův příběh je opravdu neuvěřitelný. Podle některých až příliš neuvěřitelný na to, aby mohl být pravdivý. Ježíš, jak říkají, mohl být významnou náboženskou postavou nebo dokonce velkým učitelem morálky, ale v žádném případě ne Bohem.

Toto stanovisko se zdá rozumné. Ovšem bývalý profesor Cambridgeské univerzity C. S. Lewis v knize K jádru křesťanství namítá: „Někdo, kdo by byl pouhým člověkem a říkal to, co Ježíš, by nemohl být velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec – srovnatelný s někým, kdo tvrdí, že je sázené vejce – nebo ďábel z pekel. Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším.“

Pak Lewis pokračuje: „Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.“

Doporučené články k tématu:

 

Existoval vůbec Ježíš Kristus?

Někteří lidé se domnívají, že Ježíš Kristus vůbec neexistoval, a že je smyšlenou postavou. Toto je však tvrzení, které nemá reálný základ v důkazech, ani historii. Dnes jen ztěží naleznete historika (i nevěřícího), který by popíral, že Ježíš Kristus skutečně žil. V podstatě si dovolím tvrdit, že o tom není pochyb.

Nejenom, že o Ježíši svědčí bezkonkurenčně nejspolehlivější starověké dokumenty (Bible), zmiňují Jej také (ať přímo či nepřímo) i jiné osoby, které nemají s křesťanstvím nic společného. Chcete-li prostudovat důkazy Ježíšovy historicity, přečtěte si článek:

Ježíš Kristus - existoval vůbec? Jsou důkazy, že byl vzkříšen?

 

Ježíš byl pouze významným učitelem! Netvrdil o sobě, že je Bůh, ne?

Mnoho lidí Vám na otázku "kdo byl Ježíš Kristusodpoví asi tímto způsobem - "významný učitel morálky". Toto je velmi rozšířený názor, který je však při bližším zkoumání nesprávný. Ježíš totiž o sobě prohlašoval věci, které by žádný významný učitel morálky nemohl prohlašovat. Prohlašoval totiž o sobě, že je mesiáš a dokonce sám Bůh. Pokud by toto kdokoliv prohlašoval a nebyla to pravda, pak by nebyl dobrým učitelem, ale byl by buďto lhář, nebo blázen.

Takže tu máme tyto možnosti:

Z nastavených 3 možností možnost "dobrý učitel" chybí...

Brilantní a kdysi skeptický profesor Cambridge University C.S.Lewis, kterého postupně přesvědčily důkazy hovořící pro Ježíše Krista, prohlásil:

"Snažím se lidi přimět, aby neříkali tu naprostou bláhovost, kterou o něm často vyslovují: "Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého morálního učitele, ale nepřijímám jeho výroky o tom, že je Bůh.". Je to jedna z myšlenek, které nemůžeme akceptovat. Pokud by pouhý člověk říkal takové věci jako Ježíš, pak by nebyl velkým morálním učitelem. Byl by to buď potřeštěnec, nebo vládce pekel, ďábel. Musíte se rozhodnout. Buď tento muž je Božím Synem, nebo je šílenec či ještě něco horšího. Můžete ho odsoudit jako blázna, můžete na něho plivat jako na démona; nebo můžete padnout k jeho nohám a nazvat ho Pánem a Bohem. Ale odpusťme si ten povýšený nesmysl, že Ježíš je velký lidský učitel. Tuto možnost nám neponechal otevřenou. Nic takového neměl v úmyslu."

Pokud Vás zajímají bližší podrobnosti pro důkazy Ježíšova Božství, přečtěte si tuto ministudii - Božství pána Ježíše Krista

 
 

Proč musel Ježíš zemřít, proč to udělal?

1 Tesalonickým 5:10

"On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním."

Velmi stručně řečeno, toto je důvod, proč Ježíš musel zemřít - abychom my mohli žít s Bohem - a to po celou věčnost. Na jiném místě apoštol Pavel poodhaluje, jaký je důvod této smrti: (Římanům 5:6-9)

"Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu....Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. "...

Bible ukazuje, že lidé jsou od Boha odděleni. Toto oddělení způsobuje náš hřích - tedy špatné skutky, nedůvěra Bohu apod. A právě proto, aby byly tyto naše hříchy smazány (jakýsi dlužní úpis svědčící proti nám), zemřel dokonalý Bůh za nedokonalého člověka. Tímto Ježíš překlenul onu pomyslnou propast mezi Bohem a člověkem.


Koloským 2:13-14

"Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž."

Chcete-li se dozvědět o této otázce více a ve větších souvislostech, přečtěte si Základní jádro křesťanství.

 

Je troufalost tvrdit, že Ježíš je jedinou cestou k Bohu, proč jenom On?

Není pochyb o tom, že i lidé v jiných náboženstvích hledají Boha a chtějí konat dobro. Problém je ale ten, že tito lidé nemají nikoho, kdo by zaplatil za jejich hříchy.

Bible říká, že každý, kdo zhřešil, má před Bohem dluh. Snad všechna náboženství se shodují v tom, že pokud tento dluh nebude splacen, člověk nemůže vejít do Božího království. Proto zároveň každé náboženství nabízí způsob, jak tento dluh splatit.

Jsou to většinou různá pravidla a zákony, které je nutné dodržovat, aby se člověk vykoupil. Jinými slovy, člověk musí konat dobro, aby tím očistil spáchané zlo. Některá náboženství k dobrým skutkům přidávají ještě utrpení, které musí člověk podstoupit, aby byl očištěn. Vysvětlím, proč si myslím, že se taková náboženství mýlí.

Člověk, i kdyby se sebevíc snažil, není dostatečně dobrý na to, aby uspokojil spravedlnost dokonalého Boha. Dluh, který u něj máme, je příliš vysoký na to, abychom jej splatili svými dobrými skutky. V životě to není tak, že čím více zákonů si stanovíme, tím lepšími lidmi budeme. Realitou je, že čím více je náboženských příkazů, tím více máme tendenci tyto příkazy porušovat. Dluh u Boha pak zůstává pořád stejný nebo ještě narůstá.

Je to stejné jako bych někomu dlužil 50 000 Kč. Z velikým úsilím bych vrátil 1 000 Kč, ale během doby, než bych je našetřil, bych se u stejného člověka zadlužil o dalších 5 000 Kč! Člověk není schopen svůj dluh u Boha splatit dobrým životem, protože v životě uděláme víc zla než si sami dovedeme přiznat. To je důvod, proč každý člověk potřebuje právě Krista.

Ježíš svojí smrtí na kříži splatil celý dluh, který u Boha máme. Byl dokonale čistý. Vzal na sebe naši vinu a každému člověku nabízí výměnou svoji nevinu. Lidé, kteří si tuto nevinu od něho vírou vezmou, budou jednou před Bohem nevinní. Nemusí se celý život snažit vykoupit. Oni už vykoupeni jsou! Ježíš za ně zaplatil plnou cenu svojí krví:

„Víte přece, že jste...nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.” (Bible, 1. list Petrův 1,18)

Protože Ježíš byl dokonale čistý, jedině jeho krev dokáže úplně očistit naši špatnost. Snaha o dobrý život v různých náboženstvích možná zakryje zlo navenek. Když si na špinavou košili navléknu čistou, neznamená to, že už na sobě nemám tu špinavou. Pouze jsem špínu trochu zakryl. Před lidmi. Před Bohem se špína zakrýt nedá. Tu je potřeba úplně odstranit, vymazat. Proto věřím, že dobrý život ke spasení nestačí. Ke spasení je potřeba Spasitel - Ježíš.

Smyslem opravdového křesťanství není snaha o vykoupení dodržováním náboženských pravidel. Tak je to ve všech ostatních náboženstvích. Smyslem křesťanství je milovat vzkříšeného Ježíše Krista, který mě vykoupil. Přijmout ho za svého Spasitele. Přátelit se s ním, důvěřovat mu. Nic víc, nic míň. Ten, kdo věří v Ježíše, nemusí pro své vykoupení dělat vůbec nic. Ježíš ze své lásky vydobil svojí smrtí na kříži vykoupení za něj. Je to stejné, jako když se někdo topí. Jestliže je nablízku zachránce, který tonoucího umí vytáhnout, nemusí pro svoji záchranu dělat vůbec nic. Stačí se nechat zachránit. Stejně tak je to v biblickém křesťanství.

Bible říká, že se před Bohem „topíme” v dluzích. Jedině Ježíš, svojí smrtí na kříži, je schopen naše dluhy zaplatit. Kdokoli má ve svém srdci Ježíše Krista, bude mít svůj dluh odpuštěn. Kdo Ježíše ve svém životě nemá, potom nemá nikoho, kdo by jeho dluh u Boha vyrovnal. Proto je Ježíš jediným řešením lidského hříchu. Snažit se praktikovat kterékoli náboženství, je stejné jako začít házet rukama, když se topím. Navázat vztah se samotným zachráncem (Ježíšem), znamená být skutečně zachráněn.

Ježíš zadarmo nabízí vykoupení každému člověku, který v něho uvěří. Chce za každého zaplatit jeho dluh u Boha. Je jediný, kdo to může udělat.

Radek Vranca

Jak můžu poznat Ježíše osobně?

Křesťanství není pouze náboženské učení, kterému člověk uvěří. Křesťanem se člověk nestává tak, že se na začátku života nechá v církvi pokřít a na konci života v církvi pohřbít. Křesťanství nespočívá ani v chození do kostela, ani v církevních obřadech nebo v odříkávání naučených modliteb. Pokud se chcete dozvědět, o čem je křesťanství, přečtěte si článek Základní jádro křesťanství. Tím pochopíte v širších souvislostech, kým je Ježíš a pak lépe porozumíte tomu, proč je nutné Jej osobně přijmout.

Jak už jsme si dříve naznačili, pravé křesťanství je poznat Ježíše osobně, na vlastní kůži, svěřit mu celý svůj život. Když řekneme „svěřit Bohu svůj život” neznamená to, že se člověk musí stát farářem nebo vstoupit do kláštera. Vydat život Ježíši ani neznamená, že musím prodat celý svůj majetek a nastoupit cestu chudoby a askeze. To jsou všechno mýty, které tvrdí, že víra není pro normálního člověka.

Stát se křesťanem znamená zakusit Boží lásku, rozhodnout se začít znovu, společně s Ježíšem. Bible tuto nadpřirozenou proměnu v člověku nazývá znovuzrozením. Je mnoho věřících lidí, ale jen málokdo z nich znovuzrození (obrácení) opravdu prožil. Ježíš považuje znovuzrození pro člověka za životně důležité. Bible popisuje příběh, který význam znovuzrození odhaluje:

Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení (zázraky), která činíš ty, není-li Bůh s ním.” Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.” (Bible, Jan 3,1-3)

Jakoby Nikodém Ježíši říkal: „Podívej, jsem také křesťan. Věřím, že jsi přišel od Boha, věřím v zázraky, které děláš. V životě mi jde o dobré věci, jsem věřící - tak, co by mi prosím tě ještě scházelo?” Jediné, ale to nejdůležitější, co neměl, bylo znovuzrození.

Jak prožít znovuzrození? Znovuzrození (obrácení) vyžaduje osobní a konkrétní rozhodnutí každého člověka.

  1. Nejprve musím přiznat, že to je právě můj hříšný způsob života, který mě odděluje od Boha.

    Milost může dostat pouze člověk, který přiznal, že se něčeho skutečně dopustil. Pokud svoji vinu odmítám uznat, není na světě soudce, který by mi milost mohl udělit. Není možné odpustit někomu, kdo po odpuštění netouží. Stejně tak je to v našem vztahu k Bohu. Teprve tehdy, když jsme ochotni uznat, že žijeme odděleni od Boha a že vina je na naší straně, můžeme prožít, jaké to je, když nám Bůh odpustí. Samotné uznání, že jsem hříšný, ale ke znovuzrození nestačí.

  2. Musím uvěřit, že to byly právě moje hříchy, kvůli kterým Ježíš zemřel.

    Ježíš nezemřel pouze za „lidstvo”. Ježíš zemřel i za tebe. Bible říká, že to byly právě naše nepravosti, kvůli kterým Ježíš trpěl. Za jeho smrt nemohou Židé ani Římané, tu zavinil hřích každého člověka na zemi, bez rozdílu. Už prorok Izajáš 700 let před Kristem předpověděl důvod jeho smrti:

    „...domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán (probodnut) pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.” (Izajáš 53,4-5)

  3. Musím Ježíše vyznat svými ústy jako svého Pána.

    Mnoho lidí je ochotno přiznat, že jsou hříšní, někteří dokonce věří, že Ježíš zemřel za jejich hříchy. Přesto nejsou znovuzrozeni, pokud nikdy ústy nevyznali Ježíše jako svého Pána:

    „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.” (Římanům 10,9)

    Člověk musí osobně požádat Boha o odpuštění. Nestačí ani v dobrém úmyslu prosit o odpuštění kohokoli v církvi. Boží slovo jasně říká, že je pouze jeden prostředník mezi Bohem a človekem:

    „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jak výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.” (1 Timoteova 2,5-6)

Má to logiku. Odpustit mi přece může pouze ten, kterému jsem něco udělal...!

Znovuzrození vyžaduje jistou dávku pokory a upřímnosti k sobě samému. Je to nejdůležitější rozhodnutí v životě. Určuje, kde budeme trávit věčnost, zda s Bohem nebo bez Boha. Člověk buď znovuzrozen je a nebo není. Neexistuje žádné poloobrácení. Stejně jako nemůžeme říct, že žena je trochu těhotná. Buď v ní nový život je nebo není. Bližší souvislosti toho, jak přijmout Pána Ježíše naleznete v článku Jak navázat ztracený vztah s Bohem?

Chcete-li se rovnou modlit, následující modlitba pomůže najít vhodná slova každému, kdo chce vyznat svými ústy Ježíše jako Pána a Spasitele:

Ježíši,
vím, že v tomto světě nejsem dokonalý, že jsem bez Tebe hříšný a ztracený.
Vím, že potřebuji být očištěn Tvou drahou krví, kterou jsi za mne prolil na kříži.
Děkuji Ti ze srdce, že jsi nesl na svém těle všechny mé hříchy i s jejich důsledky,
všechny mé nemoci a nedostatky, a že já je již nemusím nést.
S vděčností přijímám Tvou oběť. Ježíši, staň se, prosím, mým Pánem a Zachráncem.
Ježíši, prosím, přijď do mého srdce. Vydávám Ti svůj život, chci žít s Tebou a pro Tebe.
Přijímám Tvůj nový život. Věřím, že jsi třetího dne vstal z mrtvých a že nyní žiješ pro mne,
ve mně a skrze mne. Věřím, že od tohoto okamžiku jsem Boží dítě a Nové stvoření.
Všechno staré pominulo, vše je nové! Začínám žít nový život! Děkuji Ti, Ježíši…

Amen!

Rozhodli jste se odevzdat svůj život Ježíši? Napište nám! Rádi Vám poradíme "co a jak", doporučíme literaturu atd.

Radek Vranca

Jaké jsou důkazy Ježíšova vzkříšení?

Důkazy Ježíšova vzkříšení, stejně jako jakéhokoliv historické události, musíme hledat pomocí historicko-právních indicií, jako se používá u soudu. Možná se budete divit, ale skutečně existují velmi vážné argumenty pro to, abychom mohli věřit, že byl Ježíš Kristus vzkříšen.

Zamyslete se nad těmito velmi vážnými tvrzeními významných osobností, které velmi podrobně zkoumali okolnosti Ježíšova vzkříšení:

Sir Lionel Luckhoo, brilantní a důvtipný advokát, který se svými 145 za sebou jdoucími osvobozujícími rozsudky pro obžalované z vraždy zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejúspěšnější právník na světě. Tento bývalý soudce a diplomat, jehož královna Alžběta 2x pasovala na rytíře, podrobil historické skutečnosti o vzkříšení vlastní nekompromisní analýze,která trvala několik let. Poté konstatoval:

„Musím jednoznačně prohlásit, že důkazy potvrzující vzkříšení Ježíše Krista jsou tak zdrcující, že neponechávají absolutně žádný prostor pro pochybnosti a vynucují si přijetí na základě důkazů.“

Význačný britský teolog Michael Green:

„Zjevení Ježíše Krista (po vzkříšení) jsou doložena lépe než jakákoli jiná událost starověku. Není možné vznést žádné racionální pochyby o tom, že k nim došlo a že právě to je hlavním důvodem, proč si křesťané v prvních dnech byli Kristovým vzkříšením tak jisti.“

Důkazy Ježíšova vzkříšení lze rozdělit do mnoha kategorií. Jako příklad uvádím následující:

  • Očití svědkové, na které se odvolávají pisatelé Bible. V době, kdy tak činili bylo křesťanství velmi nepopulární a nebylo by nic jednoduššího, než kdyby odpůrci ukázali na lež vzkříšení. Kdyby to byla lež, netroufli by si apoštolé odvolávat se na žijící svědky, mezi kterými vlastně i chodili. Ti by jednoduše řekli "byli jsme tam, nic takového není pravda - lžete".
  • Drastická změna charakteru učedníků. Je obecně známo, že se Ježíšovi učedníci zbaběle rozprchli ještě před samotným ukřižováním. Každý utekl domů, Petr Ježíše 3x zapřel...nikdo nebyl ochoten mít problémy. Natožpak, kdyby Ježíš byl skutečně mrtev. Po Ježíšově zmrtvýchvstání takřka ze dne na den začali neublomně a beze strachu hlásat, že Ježíš byl vzkříšen, a že toho byli svědky. Krom jednoho, byli všichni apoštolé popraveni a zemřeli mučednickou smrtí. Byl by ochoten někdo zemřít za lež?
  • Křesťanství se šířilo i přes kruté pronásledování. První křesťané byli velmi krutě pronásledováni a někdy i barbarsky vražděni a likvidováni. Byli stahováni z kůže, křižováni, předhazováni zvířatům...přesto všechno až "nesmyslně" obhajovali skutečnost, že Ježíš byl vzkříšen, a že jedná i v jejich životech...
  • Dalším aspektem je samotná Bible a její jedinečnost. Více v článku Důkazy jedinečnosti Bible.
  • atd. atd.

Není zde prostor pro detailní rozbor jednotlivých důkazů a argumentů. Zájemcům doporučuji skvělou knihu "Kauza Kristus", která detailně rozebírá právě důkazy Ježíšova života a vzříšení.

Více informací naleznete v článku Ježíš Kristus - existoval vůbec? Jsou důkazy, že byl vzkříšen?.

 

Byly zázraky, které Ježíš konal jenom podvody a triky?

To je docela přirozená reakce těch, kteří odmítají existenci Boha a potažmo i nadpřirozena. Někteří lidé se takto vyrovnávají s faktem, že Bible popisuje Ježíše, jakožto divutvůrce. Pokud tam tyto zázraky jsou popsány, musejí mít také svá vysvětlení (samozřejmě jakékoliv jiné než ty, které sama Bible vysvětule). Pojďme se podívat na poměrně častou hypotézu, že Ježíš nedělal nic jiného než to, že použil v mnoha případech hypnózu či jiný trik.

Použiji pasáže z knihy Kauza Kristus:

"Viděli jste někdy na vystoupení hypnotizéra, jak dá osobě v transu napít vody, ale tvrdí jí, že je to víno? Hypnotizovaný člověk si pochutnává, začne se mu točit hlava a začne se cítit opilý, jako kdyby se naléval laciným Bordeaux. Britský autor Ian Wilson vznesl otázku, zda by bylo možné, že právě tímto způsobem Ježíš přesvědčil hosty na svatbě v Káni o proměně džbánů vody v nejjemnější kvašený nápoj. Wilson totiž píše, že Ježíš mohl být špičkovým hypnotizérem, což by vysvětlilo údajně nadpřirozené aspekty jeho života. Hypnózou bychom například mohli vysvětlit jeho vymítání, proměnu na hoře, během níž tři učedníci viděli, jak jeho tvář i oděv září v bílém světle, dokonce i jeho uzdravení. Jako důkaz Wilson uvádí příklad z moderní doby, kdy u šestnáctiletého chlapce došlo na základě hypnózy k nevysvětlitelnému uzdravení z vážné kožní choroby. Možná Lazar nevstal z mrtvých doopravdy. Nemohl být třeba v transu podobnému smrti, do něhož byl uveden hypnózou? A pokud jde o vzkříšení, mohl Ježíš "učedníky předem naprogramovat tak, aby nějakou dobu po jeho smrti prožívali v souvislosti s určitými připravenými podněty (například lámání chleba) halucinace jeho zjevení," spkuloval Wilson.

To by vysvětlilo záhadné odkazy v evangeliích o tom, že Ježíš nedokázal provést mnoho zázraků ve svém rodném městě Nazaretu, říká Wilson. "Ježíš selhal přesně tam, kde bychom to od něho jako od hypnotizéra očekávali, tedy mezi lidmi, kteří ho znali nejlépe a viděli ho vyrůstat jako obyčejné dítě. Míra úspěšnosti hypnotizéra je doznačné míry závislá na posvátné bázni a tajemnu, jímž se hypnotizér obklopuje, a tyto základní faktory by v Ježíšově rodném městě zcela chyběly".

...Jako argument je to sice chytré, ale při podrobném zkoumání neobstojí. Tahle teorie je samá díra. Tak za prvé tu máme problém s hypnotizací zástupů, protože ne všichni lidé jsou stejně citliví. Estrádní hypnotizéři mluví k divákům uklidňujícím hlasem a hledají jednotlivce, kteří reagují. Ty si potom vyberou ke spolupráci, protože je lze snadno hypnotizovat. V každé velké skupině lidí je mnoho odolných jednotlivců. Když Ježíš rozmnožil chléb a ryby, bylo u toho pět tisíc svědků. Jak by je mohl všechny zhypnotizovat?

Za druhé hypnóza obvykle nepůsobí na lidi skeptické a pochybující. Jak tedy Ježíš zhypnotizoval svého bratra Jakuba, který o něm pochyboval, ale později viděl vzkříšeného Krista? Jak zhypnotizoval Saula z Tarsu, odpůrce křesťanství, který se s Ježíšem setkal teprve po jeho zmrtvýchvstání? Jak zhypnotizoval Tomáše, který byl tak skeptický, že nevěřil jeho vzkříšení, dokud si nesáhl na díry po hřebech v Ježíšových rukou? A za třetí, pokud jde o vzkříšení, jak byste hypnózou vysvětlili prázdný hrob?...argument zhypnotizování zde také neobstojí...nelze zhypnotizovat farizee a římské autority. Ti by velmi ochotně přinesli jeho tělo, kdyby zůstalo v hrobě. Ovšem nic takového neudělali, takže hrob byl nepochybně prázdný.

Za čtvrté, podívejte se na zázrak proměny vody ve víno. Ježíš se svatebčany vůbec nemluvil. Dokonce ani služebníkům nijak nenaznačil, že se voda proměnila ve víno - pouze jim řekl, aby trochu vody odnesli správci hostiny. On tuto "vodu" ochtunal a prohlásil ji za víno, aniž by mu k tomu kdokoli zavdal jakýkoli podnět. Zapáté, k onomu uzdravení kožní choroby, o němž se zmiňuje Wilson, nedošlo okamžitě. Část kůže odpadla 5 dní po hypnóze. Úspěšnost léčení dalších částí těla byla 50-95%. Ježíš však uzdravoval okamžitě a 100%, třeba 17 lidí naráz.

V popisu evangelií tedy nenajdeme téměř nic, z čehož bychom mohli vydedukovat podobnost s hypnózou. V dalších argumentech bychom mohli pokračovat dále.

Tímto jsem chtěl poukázat na to, že různé teorie, které se snaží "světsky" vysvětlit činy, které popisuje Bible, se dají poměrně snadno vyvrátit. Bible je v tomto neoblomná - buďto to, o čem píše, je pravda....nebo lež. Není jiná možnost...

Ostatně - i dnes Ježíš nadpřirozeně uzdravuje. Několik příkladů lze  vyslechnout z úst člověka, kterého si Bůh k tomuto účelu často používá. K poslechu zde.

Čerpáno z knihy Kauza Kristus

Proč Ježíš nezrušil otroctví a neprotestoval proti němu?

Pokud byl Ježíš Kristus Bohem, jak jako křesťané věříme, musel být také eticky naprosto dokonalý. Někteří kritici poukazují na rozpor, neboť tvrdí, že Ježíš mlčky schvaloval zvácenou praxi otroctví.

Morton Smith k tomu napsal (Biblical arguments for Slavery, Spring 1987):

"Římský stát a císař měli bezpočet otroků; v Jeruzalémském chrámu sloužili otroci; nejvyšší kněz vlastnil otroky (jeden z nich přišel při zatýkání Ježíše o ucho); všichni bohatí a téměř všichni příslušníci střední třídy vlastnili otroky. A pokud víme, Ježíš proti tomu nikdy nic nenamítal. Zdá se, že v Palestině a Jordánu docházelo v době Ježíšova mládí ke vzpourám otroků; kdyby se do čela takové vzpoury postavil někdo, kdo dokázal činit zázraky, snadno by za sebou strhl spoustu následovníků. Kdyby Ježíš odsoudil otroctví nebo slíbil vysvobození z otroctví, zcela nepochybně bychom se o tom dozvěděli. Ale nic takového o něm nečteme, tudíž nejpravděpodobnější vysvětlení zní, že nic takového neudělal."

Jak je tedy možné, že se Ježíš nezasadil o zrušení otroctví? Měl k tomu moc, proč jim nepomohl? Dr.Carson, prof.novozákonní vědy k tomu řekl:

"Já si vážně myslím, že lidé, kteří formulují takové námitky, vůbec nechápou, o co tu vlastně šlo."..."Když dovolíte, nejprve vysvětlím, jak tomu bylo s otroctvím ve starověku a v moderní době, protože v naší době je tento jev ze zcela pochopitelných důvodů plný konotací (významů), které ve starověku neměl."...

Všechny významné světové kultury až do moderní doby měly instituci otroctví. Souviselo to s vojenskými úspěchy, ale mělo to i ekonomický význam. Tehdy neexistovaly žádné zákony o bankrotu, takže když člověk totálně zkrachoval, prodal sebe a svou rodinu do otroctví. Otroctví jednak zmenšovalo dluh, jednak poskytlo pracovní příležitost. Neznamená to nutně, že všechno muselo být špatné; přinejmenším to byla možnost přežití. Rozumějte mi prosím: nesnažím se otroctví nikterak romantizovat. Ale v dobách Říma byli na jedné straně otroci pro nekvalifikovanou, špinavou práci, a na druhé straně otroci, kteří se svým vzděláním mohli rovnat význačným osobnostem s doktorátem filozofie. Ti v rodinách vyučovali. A kromě toho otroctví nebylo spojeno s žádnou rasou. V Americe byli však otroky pouze černoši a ještě k tomu všichni. To byla jedna z konkrétních hrůz tohoto druhu otroctví a vznikl z toho nespravedlivý předsudek o podřadnosti černochů, s nímž mnozí z nás zápasí dodnes.

"Podívejme se ale do Bible. V židovské společnosti měl být každý otrok podle zákona o milostivém létě propuštěn na svobodu. Jinými slovy, každý sedmý rok bylo otroctví zrušeno. Možná tomu tak ve skutečnosti vždycky nebylo, nicméně to už nebyl Boží plán. A v tomto prostředí byl Ježíš vychován. Kromě toho nesmíte zapomínat na Ježíšovo poslání. Nepřišel svrhnout římský ekonomický systém, jehož bylo otroctví součástí. Přišel osvobodit muže a ženy z hříchu. A teď se dostávám k jádru: jeho poselství proměňovalo lidi tak, aby začali miovat Boha celým svým srdcem, myslí, duší a silou a aby milovali své bližní jako sebe sama. To se samozřejmě úzce dotýká otázky otroctví. Podívejte se, co apoštol Pavel píše ve svém dopise Filemonovi odledně uprchlého otroka Onezima. Nenabádá ke svržení otroctví, protože tím by nedosáhl ničeho jiného než popravy. Místo toho Filemonovi píše, že by měl s Onezimem jednat jako s bratrem v Kristu, stejně jako by jednal s Pavlem samotným."...

Ke svržení otroctví pak dojde díky proměně lidí působením evangelia, nikoli pouhou změnou ekonomického systému!

Už jsme zažili, k čemu může dojít, když jednoduše odstraníte stávající ekonomický systém a nastolíte nový pořádek. Komunisté snili o tom, že za revolucionářem přijde nový člověk. Potíž je v tom, že toho nového člověka se nikdy nedočkali. Zbavili se utiskovatelů sedláků, sedláci se tím ale nestali rázem svobodnými - jen se ocitli pod vládou jiného režimu temnoty. Z konečné analýzy tedy vyplývá, že pokud chcete trvalé změny, musíte proměnit lidská srdce. A to bylo Ježíšovým posláním". Stojí za zmínku, že o zrušení otroctví se zasadila právě křesťanská reformace.

Závěr:

  • Institut otroctví v židovském kontextu měl mnohem jiný význam, než jak jej známe dnes. Jednalo se mnohdy o způsob obživy (něco jako služebnictvo). Zacházení s "otroky" mělo být podle Božích měřítek jako v bavlnce, oproti tomu, co známe z institutu otroctví moderní doby.
  • Ježíš přišel změnil lidská srdce...jedině to přináší skutečnou svobodu.
  • Bylo to právě křesťanství, které se zasadilo o zrušení moderního pojetí otroctví

Inspirace a citace z knihy "Kauza Kristus - Lee Strobel".

Byl Ježíš ženatý?

Reakce na knihu Dan Brown – DaVinciho kód (Šifra mistra Leonarda)

Poslední večeře Pokud už jste zavítali na tuto stránku, domnívám se, že jste tuto dobře prodávanou knihu již četli nebo se k tomu zatím chystáte. Pro začátek připomenu to, že hlavní děj knihy se točí kolem teorie, podle níž měl mít Ježíš poměr s Máří Magdalenou a zplodit s ní dítě, jehož potomci žijí dodnes. Středověký umělec Leonardo DaVinci údajně zakódoval vztah Ježíše a Máří Magdalény do svého obrazu Poslední večeře. Není to originální myšlenka Dana Browna, podobné teorie se vyskytly již mnohem dříve.

Docela chápu, že pokud většina lidí kolem nás považuje Ježíše za prostého obyčejného člověka, muže vysokých morálních kvalit, duchovního učitele, dobrého člověka nebo revolucionáře proti Římské okupaci, není divu, že někoho může napadnout, že by i v rodinných či milostných záležitostech mohl být stejný jako ostatní lidé.

Jenomže Ježíš je naprosto jedinečný. On není pouhým obyčejným člověkem. Víme, že je Božím Synem, to znamená, že Bůh sám v lidském těle přišel na tuto zem. Ať už to někomu připadá bláznivé nebo ne, je nutno si uvědomit, že Ježíš tuto skutečnost o sobě přímo veřejně vyhlašoval před mnoha svědky. Biblické záznamy o jeho životě, nazvané evangelia, to dosvědčují. Jsou různé možnosti – buď to byl největší lhář všech dob, nebo šílenec – a nebo měl pravdu? Může pouhý obyčejný člověk vysokých morálních kvalit říci o sobě – „Já a Otec jsme jedno“? Pokud pozorně čteme evangelia, Ježíš svým chováním, jednáním i verbálně rozhodně nepůsobil jako člověk, který by neměl všech pět pohromadě, byl naopak duševně velice bystrý a jeho slova měla logiku. A proč by měl lhát? Lhář lže kvůli nějakému osobnímu zisku. Ježíšův zisk byla smrt ukřižováním, a to jen proto, že o sobě tvrdil, že je Bůh.

Prohlášení učiněné v předchozím odstavci potom uvádí na pravou míru, proč vlastně Ježíš žil na této zemi. Účelem jeho života nebylo pouze rozhlásit nějaké náboženství a dát lidem příklad, jak podle tohoto náboženství žít. Nebylo účelem, aby tady založil rodinu a zplodil potomka. Byl to normální muž a z fyziologického hlediska by toho jistě byl schopen. Musíme si uvědomit, že Ježíš jako Boží Syn přišel na tuto zem za zcela jasným a předem daným účelem – aby zemřel za naše hříchy. Za hříchy každého člověka. A potom třetí den vstal z mrtvých.

Dan Brown se nás snaží přesvědčit, že záznamy v Bibli nejsou spolehlivé, a že je církev, aby údajně zakryla „skutečnost“ několikrát přepisovala. Pravou skutečností ovšem je, že nejstarší nalezené zlomky rukopisů Nového zákona pocházejí z 2. století našeho letopočtu, tedy dávno předtím, než byl v roce 397 n. l. na církevním koncilu v Kartágu uzavřen kánon Nového zákona. Texty na nalezených rukopisech odpovídají textu v Bibli, kterou si dneska koupíte v knihkupectví.

Pokud se týče skutečného vztahu Ježíše a Máří Magdalény, jak je zaznamenán v evangeliích, je samotná Bible poměrně stručná. Máří Magdaléna byla ta, ze které Ježíš vyhnal sedm démonů a je svědkem Ježíšova ukřižování i jeho vzkříšení z mrtvých. Během Ježíšovy veřejné služby jej spolu ještě s jinými ženami a s jeho učedníky doprovázela. Tyto ženy zaopatřovaly Ježíše i jeho učedníky potravou. V žádném případě a ani náznakem, jak již bylo řečeno výše, nedává biblický text najevo, že by mezi Ježíšem a kteroukoliv jinou ženou byl nějaký milostný vztah.

Dan Brown píše, že Bible o Ježíšově svatbě sice nic nemluví, ale že ji také nevyvrací. Navíc považuje příběh svatby v Káně Galilejské, kde Ježíš zázračně proměnil vodu ve víno, za Ježíšovu vlastní svatbu (Jan 2, 1 – 12). Po prostudování daného textu však zjistíte, že pro tuto teorii je zde mnohem více rozporů. Někdy je lidskou přirozeností vyhledávat záhady a konspirace tam, kde nejsou. A někdy jenom proto, abychom se vyhnuli rozhodnutí, co uděláme se skutečným Ježíšem.

Co se tedy týče populárního díla Dana Browna, je toto dílo historicky nepřesné, vymyšlené a v mnoha detailech přibarvené. Smutné ovšem je, že se tváří, jako autentické a takto jej spousta lidí neznalých faktů přijímá.

ZDROJ

Křesťanství a víra

Co je to křesťanství?

Křesťanství se obecně vzato považuje za jedno z hlavních světových náboženství. Uctívá jednoho osobního Boha. To znamená, že jako křesťané věříme v Boha, který vykazuje charakteristiky osobnosti. Křesťanství vychází ze souboru desítek knih, které byly poskládány do jednoho svazku "Bible". Bůh je v Bibli popsán jako "duch". Nejedná se tedy o žádného člověka...přesto však podobně jako člověk může myslet, cítit, rozhodovat se. Ne však jako člověk - ale na mnohem vyšší úrovni, neboť my jsme pouze Jeho stvoření.

Ústředním tématem křesťanství a zároveň hlavním rozdílem oproti jakémukoliv jinému náboženství je láska Boha k člověku, která byla ochotna jít až do krajnosti a obětovat sebe sama v osobě Ježíše Krista. Obětovat se, abychom nemuseli být Bohem v důsledku své vzpoury odsouzeni a zavrženi. Obětovat se, abychom mohli prožít smysluplný život na této Zemi a věčnost v přítomnosti samotného dárce života. Jiná náboženství učí souboru mnohých pravidel a příkazů, abychom si usmířili absolutno, vesmír či "boha". Bible však tvrdí, že žádné lidské skutky nestačí k tomu, abychom se mohli přiblížit ke svatému Bohu. 

Chcete-li se dozvědět shrnutí základních informací o křesťanství, přečtěte si článek Základní jádro křesťanství. Pakliže Vás zajímá proč zrovna křesťanství, nabízíme např. tyto články:

Důkazy jedinečnosti Bible

Proč zrovna Bůh křesťanství?

Ježíš Kristus - existoval vůbec? Jsou důkazy, že byl vzkříšen?

 

Není křesťanství nudné? Funguje to?

Mnoho lidí se při přemýšlení o své konverzi ke křesťanství obává, že by se staly jejich životy nudné, plné modlení, dodržování různých příkazů a životního odříkání. Není tedy divu, že se často při těchto představách od křesťanství raději odvracejí. Kdyby však věděli, jak se pletou. Pokud totiž skutečně hledáte Boží vůli a odevzdáváte se do Jeho rukou, začne si vás používat a budete prožívat velmi nečekané, mnohdy krušné a ne vždy příjemné, přesto dobrodružné, okamžiky, při kterých budete mnohdy žasnout nad Božím vedením a moudrostí.

Na tomhle světě existuje jen pár lidí, kteří by si koupili pokažený vysavač nebo auto, které je jen nefunkční maketou. Jen málokdo by užíval lék, který by mu lékař předepsal a přitom by mu řekl, že mu vůbec nepomůže.

Jen málo nevěřících by uvěřilo v Pána Ježíše, když by jim někdo řekl, že když uvěří, tak potom musí dodržovat určitou morálku a vykonávat nějaké náboženské úkony a že když se bude moc snažit a mít štěstí, tak se dostanou do nebe, ale v běžném životě jim jejich víra nijak nepomůže, nebo bude nudná.

Co bylo a je přitažlivé na víře v Ježíše Krista?

To, že je to něco skutečného, něco co opravdu funguje, něco co člověku velmi pomáhá zvládat svůj život a žít ho v naplnění. Jak říká sám Ježíš: "Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti" (Jan 10:10). Křestanství, které funguje je přitažlivé a to lidé chtějí. Každý ve svém životě přece chce něco, co mu pomáhá a je prospěšné. V tomto případě se ale jedná v první řadě o duchovní naplnění a spokojenost. Je to také jakési dobrodružství prožívat vztah s Bohem a pozorovat, kam nás vede a jakým způsobem v našich životech jedná.

Proč se nevěřícím zdá, že křesťanství nefunguje?

Protože se křestané až příliš často uspokojují se "zvykovým" náboženstvím. Ale zvykové křesťanství (i když má v sobě velmi mnoho dobrého a úctu vzbuzujícího, mnohdy opravdu velmi věrnosti a obětování se) nemá takovou sílu, aby evangelizovalo, dotklo se hledajících či nevěřících, aby už z dálky bylo vidět jeho proměňující sílu. Dalším aspektem je skutečnost, že ačkoliv se např. v ČR hlásí ke křesťanství přes 1 milion lidí, obávám se, že skutečný počet pravých křesťanů (obrácených) dosahuje sotva 10-20% tohoto čísla...ačkoliv jenom Bůh jej zná. Proto se skutečně mnoha lidem nelze divit, že si při pohledu na tzv. "křesťany" myslí, že křesťanství nefunguje. Osobně jsem si tímto sám prošel, viděl jsem okolo sebe, že křesťanství "nefunguje", proto jsem hledal jinde (okultismus, esoterika atd.)...byl jsem obklopen "křesťanských venkovem", který žel s křesťanstvím nemá mnoho společného...teprve až jsem potkal pravé (znovuzrozené) křesťany, bylo vidět a poznat, že "křesťanství funguje".

To, co tak velmi přitahuje lidi na křesťanství a mění je, je v první řadě Boží láska a Boží přítomnost. K té se dostanou tehdy, když otevřou svá srdce. Svá srdce otevřou tehdy, když jim někdo poví srozumitelným způsobem pravdu o tom, jak moc je Bůh miluje a jak velmi trpěl Pán Ježíš za jejich hříchy. A to z lásky.

Jestliže otevřou svá srdce pro Ježíšovu lásku a odpuštění, tak se stane, že Ježíš velmi jasně a viditelně vstoupí do jejich životů a začnou s ním mít opravdový a osobní vztah. Najednou uvidí, že křesťanství není jen o morálce, předpisech, souboru nějakých pravd atp., ale, že je to především přimknutí se, přiblížení se k Ježíši a Bohu, který je nekonečnou, nejvyšší a opravdovou láskou. Budeš vnímat jeho velikost, majestát, všemocnost, ale i to, že chce být s tvým přítelem. Nejbližší přítel. Ten, který ti rozumí, chápe tě, pozná tě, odpouští ti a především tě bezpodmínečně miluje takového/takovou, jakým jsi.

Tím dalším co lidi přitahuje jsou vyslyšené modlitby.

Když lidé vidí, že ve chvíli, kdy se křestané modlí, se dějí věci, tak potom sami touží víc poznat Boha a též s ním mít takový vztah a zažívat vyslyšení modliteb a tím i Boží lásku, pokoj.

Dalším je to, jak vypadá život křestanů.

Křesťané, kteří prožívají skutečný vztah s Bohem, mají naději a do jejich životů přichází milost shůry, která jim dává sílu překonávat problémy, mít radost, sílu nést svůj kříž, schopnost rozeznávat, kam je Bůh vede a to všechno přesto, že jsou hříšní a mají chyby, ale přesto jsou milováni Bohem.

Chceš být i ty takovým křesťanem? Pak, i když v Boha nevěříš nebo máš jen ponětí o tom, že by nad námi něco mohlo být, popros Boha upřímně od srdce, aby se ti dal poznat, abys ho mohl najít.

Pane Bože – já tě prosím – dej se mi najít, dej, abych tě mohl poznat a mít s tebou svůj osobní vztah. Věřím, že něco nad námi možná je, ale nemám o tom moc páru – tak Bože zasáhni a dotkni se mého srdce. Chci a toužím po tom, abys proměnil můj život a naplnil mě tvou nekonečnou láskou. Amen.

 

Co je to církev?

V kontextu naší kultury má většina lidí velmi zkreslenou představu o tom, co vlastně církev je, a jaké je její poslání. Slovo církev je dnes chápáno jako místo, budova, kostel či instituce a velmi často si ji lidé spojují s pojmy jako papež, Vatikán, odpustky, křížové války, inkvizice, pokrytectví, hromadění majetku apod..

Ani jedna odpověď není správná. V otázkách se věnujeme výše uvedeným tématům a ukazujeme, že mnoho z těchto skutečností, ačkoliv se tváří "křesťansky", nemají s pravým Biblickým křesťanstvím nic společného, proto je zde nebudu rozebírat. Nyní zpátky k tématu - jelikož má hlavní slovo v ČR právě Římskokatolická církev (ŘKC), mnozí se domnívají, že křesťanství=ŘKC...není tomu však tak. ŘKC je sice největší křesťanskou církví u nás, není však jediná. Ve skutečnosti existuje jedna jediná "pravá" církev a zároveň tisíce církví. Slovo církev je překladem z řeckého ekklésia, což lze přeložit jako „shromáždění“. Shromáždění ve smyslu společenství Božího lidu - těch, kteří chtějí změnit svůj život, uvěřili v Pána Ježíše Krista a prožili duchovní znovuzrození. Bible církev připodobňuje pomocí obrazů např. k lidskému tělu sestávajícího z mnoha údů, ale třeba i k nevěstě připravující se na svatbu s Pánem Ježíšem Kristem.

Podívejme se, co říká o církvi Bible (1 Korintským 12:4-30) - pojďme popořadě:

"...Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu. Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce. Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem..."

Zde se hovoří o tom, že Bůh dává každému ze svých dětí, kteří se k Němu obrátí, nějaký projev, dar, který má sloužit společnému růstu. Možností vyjádření těchto darů je mnoho. Od těch nejprostších, které můžeme nazvat "nadání k něčemu" či "talent", až k více viditelným - třeba nadpřirozeným darům. Církev je zde připodobňována k lidskému tělu. Je to velmi dobré přirovnání, které lze snadno pochopit. Pokračování Biblické citace tuto skutečnost rozvádí:

"...Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!" A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme, jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy? Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?"...

Jinými slovy - všichni praví křesťané jsou členy pouze jediné "univerzální" církve - tedy těla Kristova. Tato církev je neviditelná a patří do ní každý, kdo náleží Bohu. Nejedná se o žádnou hierarchickou strukturu kněží ani nic podobného. Církev je sama o sobě živoucí organismus - tělo. A každý věřící je pak biologickou součástí tohoto těla. Proto je také nutné, aby křesťané fungovali spolu a nestranili se ve smyslu "Bůh ano, církev ne". Bůh jasně stanovil něco ve smyslu "ve dvou se to lépe táhne". A jako tělo nemůže fungovat efektivně např. bez ruky či oka, tak nemůže církev fungovat bez jednotlivých věřících, které Bůh určitým způsobem uschopňuje k vzájemně prospěšné službě. 

"Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo" - Tohle je možná odpověď na celou otázku. Když ji přeformulujeme jinak, můžeme říci "existuje mnoho církví, ale pouze jediná pravá církev". Není to sice pravděpodobně nejlepší a nejpřesnější vyjádření, ale pro snazší pochopení věřím, že postačuje.

V Bibli máme mnoho příkladů toho, jak apoštolové psali "církvi" do nějakého města, nebo dokonce i domu. Církev tedy neměla žádnou podobu nějaké instituce. To v Bibli nikde nenalezneme. Církev je společenství lidí, kteří následují Ježíše Krista a důvěřují Bohu. Je však nutné (v rámci společenského fungování), aby se tito lidé nějakým způsobem organizovali. Tím pak vznikají místní církve.

V nejužším slova smyslu lze nazvat slovem "církev" třeba i setkání 3 křesťanů, kteří tuto církev tvoří. Obecně však můžu sebe prohlásit za křesťana, stejně jako nějakého křováka v Africe, pokud patříme Bohu....a je jedno, jestli já formálně navštěvuji protestantskou církev (např. baptisty) a křovák třeba jinou protestantskou církev (např. apoštolskou). V mnohém se můžeme různit třeba jenom názvem...

Na závěr bych chtěl podtrhnout skutečnost, že formální členství v jakékoliv církvi neznamená, že je takový člověk členem Boží církve – tedy, že se jedná o znovuzrozeného křesťana, který je Duchem Svatým pokřtěn do duchovního těla Pána Ježíše Krista. Z tohoto důvodu existuje hodně tzv. „církví“, které však Bůh pro jejich nepravosti či falešné učení vůbec nezná a křesťanské ve skutečnosti nejsou. 

Více o křesťanství a církvi =>Základní jádro křesťanství

Závěr

Církev je společenství znovuzrozených křesťanů sdílejících společnou víru v živého Boha. Společně Boha oslavují, vzájemně se doplňují, pomáhají si, povzbuzují se, napomínají se a slouží na společném Božím díle. Jednotliví věřící se organizují do místních církví, jež jsou součástí jediné univerzální církve.

Která církev je ta správná?

Mnoho lidí si klade otázku, jak se vyznat v množství církví, které existují. Lidé by chtěli vědět, jak správně rozeznat, která církev je dobrá, která je méně dobrá a která může být někdy i nebezpečná.

Než si některé principy kvalitní církve pojmenujeme, je důležité pochopit, že Bůh není zodpovědný za chyby žádného člověka ani žádné církve. Bůh dal každé církvi a všem lidem svobodnou volbu, aby si vybrali, budou-li žít podle Božího slova nebo ne.

Kdybychom tuto svobodnou volbu neměli, byli bychom pouze naprogramovaní roboti, kteří nemohou jinak než Boha poslouchat. Jestliže jsou na světě i falešné, špatné církve, není to důkaz, že Bůh neexistuje. Je to důkaz o tom, že každý člověk dostal od Boha svobodu dělat, jak myslí. Kdybychom svobodu neměli, nebylo by na tom nic dobrého. V podstatě značná část nového zákona obsahuje napomenutí existujících církví, kdy apoštolové kárají (nebo chválí) existující církve. To nám ukazuje již u zdroje (Bible), že církev není složena ze svatých a dokonalých lidí. Pojďme se tedy podívat na některé vlastnosti, které by každá kvalitní, zdravá církev (společenství) měla mít.

  1. Kvalitní církev nemá pocit výlučnosti.

    Tvrdí-li o sobě kterákoli náboženská skupina, že právě ona je ta jediná a pravá, pak se s největší pravděpodobností mýlí i v dalších věcech. Odborníci zabývající se výzkumem sekt, tvrdí, že právě pocit výlučnosti je jedním z charakteristických znaků sekty.

    Dobrá církev si neklade patent na pravdu. Není to o tom, že nutně musí souhlasit se všemi názory. Znamená to, že je taková církev připravená otevřeně diskutovat a připustit, že se v některých věcech může docela klidně mýlit. Jedině tento postoj nás ochrání, abychom nesešli na scestí, protože pýcha předchází pád, jak tvrdí biblické přísloví.

  2. V kvalitní církvi se lidé mění k lepšímu.

    Ježíš řekl, že „strom se pozná po ovoci. Je-li strom špatný, je špatné i jeho ovoce. Je-li strom dobrý, dává dobré ovoce.” (Bible, Matouš 12,33)

    Stejně tak je to s církvemi. Kvalita církve se pozná podle životů jejích členů. Jestliže je v některé církvi většina lidí, na kterých je vidět opravdová proměna k lepšímu, pak je to dobrá a zdravá církev. Pokud ale církev na lidi pozitivní a dobrý vliv nemá, není to kvalitní církev.

  3. Kvalitní církev je založena pouze na Bibli.

    Dalo by se namítnout, že na Bibli jsou přece založeny všechny církve.... Je pravda, že všechny církve Bibli používají. Ne všechny církve ovšem věcem, které jsou v Bibli obsaženy, opravdu věří. Některé z nich také k Bibli přidávají další svoje předpisy a příkazy, které už v Bibli nenajdeme. Takové předpisy se mohou týkat jídla, pití, oblečení a dalších nepodstatných věcí.

    V některých církvích má také církevní výklad Bible stejnou váhu jako Bible samotná. Jak už jsme si řekli dříve, Bůh není zodpovědný za chyby člověka. Není ani zodpovědný za to, jestliže někdo jeho slovo překrucuje. K Bibli často přidávají další příkazy lidé, jejichž víra je pouze navenek, nikoli uvnitř, jak Ježíš řekl:

    „Lid tento ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marně mě uctívají, neboť učí naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.” (Bible, Matouš 15,8-9)

  4. Kvalitní církev nemá žádné „vyvolené” jedince.

    Samozřejmě, že Pán Bůh určil jednotlivce, kteří církev povedou a budou ji svojí osobností a charismatem pozitivně ovlivňovat. To ale neznamená, že jsou něčím zvláštním oproti „obyčejným” členům. Ježíš také svoje učedníky varoval, aby se nepokoušeli odlišit od ostatních, byť by to bylo pouze v oslovení:

    „Vy však si nedávejte říkat ,Mistře´: jediný je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ,Otec´: jediný je váš Otec, ten nebeský. ...Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” (Bible, Matouš 23,8-9)

V dobré církvi lidé cítí, že mají všichni před Bohem stejnou jednotu. Každý tam může najít své místo a povolání, jak sloužit Bohu. V dobré církvi panuje dobrá atmosféra. Neznamená to, že jsou všichni dokonalí. Znamená to, že všichni lidé tam mohou nalézt lásku a přijetí. Ježíšova církev v té pravé podobě funguje na mnoha místech dodnes. Je skvělá věc být součástí Ježíšovy církve. Je skvělé najít Ježíše samotného.

Závěr

Jediná pravá církev, která by byla lidskou institucí a nesla konkrétní církevní název, neexistuje. Pravá církev je formálně neuchopitelná a patří do ní křesťané napříč různými církvemi. Členství k pravé církvi se nezískává formálním členstvím v jakékoliv lidské organizaci.

Radek Vranca a Petr

Jak může být jeden Bůh ve třech osobách? (učení o trojici)

Je Bůh jeden, nebo jsou tři?

My všichni žijeme v trojrozměrném světě. Všechny hmotné předměty v něm mají určitou výšku, šířku a hloubku. Mohou se v něm vyskytovat dva lidé, kteří budou stejně vypadat, stejně se chovat a dokonce i jejich hlasy budou znít stejně. Přesto však nebude žádný z nich tím druhým. Vždycky to budou odlišné bytosti.

Pro Boha ovšem omezení trojrozměrného světa neplatí. Je totiž duch. Navíc je to bytost, která je nekonečně složitější než my. Proto může být Ježíš někdo jiný než Bůh Otec, a přesto je to tentýž Bůh.

Bible jasně hovoří o Bohu Otci, Bohu Synu a Bohu Duchu svatém. Zdůrazňuje však, že je jen JEDEN Bůh. Řečeno jazykem matematiky, nebyla by to rovnice 1 + 1 + 1 = 3. Byla by to rovnice 1 × 1 × 1 = 1.

Bůh je tak zvaně trojjediný. Slovo „Trojice“ je způsob, jak vyjádřit to, co nám Bible zjevuje o Bohu: Že se jedná o tři „osoby“, které sdílejí tutéž božskou podstatu. Někteří lidé se to snažili znázornit pomocí přirovnání. Třeba voda se může vyskytovat v podobě tekoucí vody, ledu a páry. Jsou to tři různé podoby, ale stále je to voda. Jako další přirovnání může posloužit vajíčko, které má skořápku, bílek a žloutek, a všechno je to vajíčko. Toto přirovnání ovšem poněkud pokulhává - naznačuje, že mohou být nějaké „části“ Boha, což neodpovídá skutečnosti.

Bůh Syn, Ježíš Kristus, je cele a úplně Bohem. Bůh Otec je také cele a úplně Bohem. Rovněž Duch svatý je cele, v plnosti Bohem. Přesto je jen jeden Bůh. V našem světě, s naší omezenou lidskou zkušeností, je těžké porozumět učení o Boží Trojici. V této podobě se však setkáváme s Bohem od samého začátku Bible. Všimněte si množného čísla v 1. Mojžíšově 1,26: „I řekl Bůh: ,Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.‘“

Uvádíme několik biblických citátů, které ukazují, že Bůh je jeden, avšak ve třech osobách. (Seznam citátů není úplný.)

„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (1. Mojžíšova 6,4)

„Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není.“ (Izajáš 45,5)

„Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.“ (1. Korintským 8,4)

„Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Matouš 3,16-17)

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého…“ (Matouš 28,19)

Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10,30)

„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14,9)

„A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.“ (Jan 12,45)

„Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Římanům 8,9)

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.“ (Matouš 1,20)

„Anděl jí [Marii] odpověděl: ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.‘“ (Lukáš 1,35)

Ježíš řekl učedníkům: „… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude… Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14,16-17.23)

Zdroj www.everystudent.cz

Může být člověk křesťanem i bez církve?

Jak už jsme si řekli dříve, člověk se nestává křesťanem tím, že vstoupí do kterékoli církve. Pravé křesťanství spočívá v osobním vztahu s Ježíšem Kristem, nikoli v členství v církvi. Není v silách žádné církve, aby z někoho udělala křesťana. Každý člověk se bude zodpovídat sám za sebe a potřebuje mít svůj vlastní vztah s Bohem.

Osobní vztah s Bohem je tedy možné mít i bez církve. Pokud ale tento vztah s Bohem najdeme, je mnohem lépe, když mezi našimi přáteli budou i lidé, kteří poznali Ježíše stejně jako my. Každý křesťan potřebuje společenství věřících, aby jeho víra v Ježíše rostla. Skutečná církev není náboženská instituce, která pouze o něčem rozhoduje. Pravá církev jsou lidé, kteří Ježíše milují a chtějí ho následovat.

Přemýšlet o tom, jestli je možné věřit v Ježíše i bez společenství křesťanů, je stejné jako přemýšlet o tom, jestli malé dítě může žít bez rodiny nebo ne. I dítě je možné poslat do dětského domova a nezemře na to. Mnohem lépe ale je, když bude mít svoji vlastní rodinu.

Stejně tak člověk, který uvěřil v Ježíše a zažil nové narození z Boha, může nějak se svojí vírou přežívat o samotě. Mnohem lépe ale pro něj je, když najde svoji „rodinu” mezi ostatními křesťany:

„Lépe je dvěma než jednomu, mají dobrou mzdu ze svého pachtění. Upadne-li jeden, druh jej zvedne. Běda samotnému, který upadne; pak nemá nikoho, kdo by ho zvedl. ....A nit trojitá se teprve nepřetrhne!” (Bible, Kazatel 4,9-12)

Nejenže všichni občas potřebujeme druhé, ale oni mohou potřebovat někdy i nás. Proto Bůh chce, aby každý, kdo uvěří v Ježíše, našel společenství křesťanů, kde se bude cítit dobře a kde si ho Bůh bude moci použít.

Důvodem, proč někteří lidé církve odmítají, může být i fakt, že s nimi měli dosud spíše negativní zkušenosti. Je důležité vědět, že jsou církve, kde se lidé cítí špatně, ale jsou také církve, kam lidé chodí s nadšením! Protože v České republice není zatím mnoho dobrých církví, někteří lidé si myslí, že církev je pouze to, s čím se doposud setkali. Existují ale také církve, které mají lidem co nabídnout. V takových církvích Bůh lidi opravdu mění k lepšímu, tam se i dnes dějí zázraky a lidé v nich prožívají radost a pokoj.

Není nic špatného na tom, pokud člověk opustí církev, kde to nefunguje a najde si společenství, kde se mu bude líbit. Asi nikdo nebude chodit na oběd do restaurace, kde prodávají zkažené jídlo nebo dokonce, kde už se nevaří vůbec. Přesto někteří lidé léta chodí do církví, které jim už nemají „k jídlu” co nabídnout. Není cílem této odpovědi určovat, která církev je špatná a která dobrá. To ať každý posoudí sám. Je ale důležité vědět, že každý někoho následujeme, ať už jsme věřící nebo nevěřící. Ježíš řekl, že „pokud slepý vede slepého, oba padnou do jámy” (Bible, Matouš 15,14). Je-li církev slepá, budou slepí i její členové. Bude-li některá církev vědět, kam jde, budou to ve svém životě vědět i ti, kteří do ní patří.

Pokud někdo poznal Ježíše, našel dobrého Pána. Každý křesťan si potřebuje najít i dobrou církev, kvalitní společenství ostatních křesťanů. Tak jeho víra poroste co nejrychleji a bude moci sloužit ostatním.

Radek Vranca

Pro bližší informace si přečtěte článek Bůh ano, církev ne?.

 

Dodatek - Bible popisuje věřícího křesťana, jako součást živoucího organismu = církve. Připodobňuje každého věřícího k části lidského těla. Každý věřící je "údem" těla. A toto přirovnání jistě není náhodné, ale jasně ukazuje na to, že tělo jako celek musí spolupracovat a "být spolu". Takto se Bůh rozhodl a to je Jeho vůle. Ano, tělo může fungovat i bez ruky či oka, nicméně nebude tolik efektivní a zdravé, jako by bylo s kompletním "příslušenstvím".

Bible k tomu říká:

1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.14 Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.15 Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla.16 A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.17 Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?18 Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.19 Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?20 Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.21 Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"22 A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,23 a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,24 jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,25 aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.26 Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.27 Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.

Když Bůh je jeden, proč není jenom jedna církev....? Proč je tedy tolik církví?

Ve skutečnosti na světě vždycky existovala a bude existovat pouze jedna pravá církev. Když Ježíš mluví o církvi, nikdy neříká „moje římskokatolická církev, moje evangelická církev, moje pravoslavná církev nebo moji věrní adventisté...” Vždycky mluví pouze o „církvi”. Pravá církev proto není určitá náboženská organizace, ke které se člověk hlásí. Pravá církev jsou lidé, kteří vejdou do Božího království.

Ježíš nezaložil církve, ale svou církev. To jsou jednotliví lidé, kteří ho milují a následují. Bůh nemá na zemi vyvolenou organizaci, ale jednotlivce:

„Pevný Boží základ trvá a nese nápis, Pán zná ty, kdo jsou jeho a ,ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně” (Bible, 2 Timoteovi 2,19)

Jediná pravá církev jsou lidé, ke kterým se Bůh zná. To jsou lidé, kteří prožili znovuzrození. Ti mají občanství v nebi. Žádná jiná skutečná, Boží církev neexistuje. Ježíš lidi učil, že bude jednou zjeveno, kdo mu patřil a kdo ne. Boží myšlení je odlišné od myšlení člověka. Proto se jednou ukáže, že někteří lidé, kteří byli považováni za křesťany, k Božímu lidu patřit nakonec nebudou a naopak do Božího království vejdou lidé, o kterých by si to nikdo nepomyslel. Možná bude jednou zajímavé vidět, jak Ježíš ty, kteří byli ve své době považováni za „ďáblovy zaprodance”, pozve do svého království a naopak některé „služebníky Boží” odmítne.

Málokdo například ví, že mnozí vědci, kteří byli středověkou církví „pro svoje bludy” pronásledováni, byli nadšenými následovníky Ježíše Krista. Tito lidé zůstali součástí pravé Kristovy církve, i když byli tehdy z oficiální „církve” vyloučeni. Pravá Kristova církev tedy nemusí být na první pohled viditelná, Bůh ale přesně ví, kdo k ní patří a kdo ne.

V Bibli je psáno, že před Bohem existuje kniha života, kde jsou jména lidí, kteří patří Ježíši Kristu a kteří vejdou do Božího království. Před Bohem tedy existuje a vždy existovala pouze jedna skutečná církev. Jak je to tedy potom z církvemi s mnoha nejrůznějšími názvy a učením? Věřím, že tyto církve více nebo méně sdružují jednotlivce, kteří patří do té pravé Kristovy církve, která bude zjevena až před Bohem. To znamená, že v každé církvi mohou být lidé, kteří Ježíše poznali a milují ho. V každé církvi ale jsou také lidé, kteří jsou křesťany pouze formálně. Jejich jména mohou být celý život zapsána kdesi v církevní kartotéce, před Bohem ale zapsána nejsou. Církve mohou proto sloužit pouze jako společenství, kde jsou lidé povzbuzeni a vyučeni ve víře v Boha. Žádná církev však nemá moc spasit ani zatratit.

Jaké je v církvích procento opravdových křesťanů? To záleží na kvalitě církve. Mohou existovat společenství, kde bude většina lidí skutečně patřit Ježíši, budou ale také existovat církve, kde tomu bude naopak.

Radek Vranca

Dobrá tedy...je jen jedna "univerzální církev", ale proč je tolik lidských církví?

V minulé otázce jsme si odpověděli, že církev je ve skutečnosti jenom jedna a jednou se skutečně pozná, kdo k ní náleží. Ježíš sám řekl (Matouš 7:21-23):

"Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?' A tehdy já prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'"

Ne tedy každý, kdo se nazývá křesťanem, jím skutečně je. Pojďme však k této otázce - proč je tedy tolik lidských křesťanských církví, které spolu někdy nesouhlasí a soupeří?

Toto je docela zajímavé téma. Nevím, zda-li dokáži na tuto otázku odpovědět 100% správně, ale určitě věřím, že se mi podaří dostatečně otupit ostří tohoto argumentu proti křesťanství.

Mnozí jsou počtem denominací a různých církví značně zmateni a je to jistě pochopitelné, nicméně je nutné si uvědomit následující:

a) Mnoho z těchto tzv. "církví" a společenství nemají někdy naprosto nic společného s křesťanstvím, ač operují s pojmy, jako je "bible", "bůh", "ježíš" apod...existuje tedy mnoho sekt, které kdyby lusknutím prstů zmizely, tak by byla situace hned jiná a někteří lidé by si výše položenou otázku možná již ani nepoložili...

Ježíš Kristus sám řekl několikrát, že si Jeho následovníci mají dát velký pozor na bludaře, kterých bude mnoho.1 Janův 4:1

"Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa..."

Je smutnou skutečností, že velké množství sekt a dokonce i velkých světových náboženství stojí na "nadpřirozených" zjeveních, které vykládá a snaží se doplňovat Bibli. A právě proto se tito lidé často prohlašují, za "jediné pravé" křesťany. Protože se domnívají, že mají ten jediný správný výklad. Ježíš a apoštolé před tímto však varovali a předpověděli, že to přijde...

b) Tento bod pokládám za nejvýznamnější.

Je nutné si uvědomit, že my lidé jsme naprosto rozdílní. Na úrovni jedince jistě nikdo nebude pochybovat o tom, že jsme někteří zaměřeni emočně, jiní racionálně, jiní jsou "přes oči", jiní si potřebují všechno "ohmatat", jedni dávají přednost extrovertnějšímu projevu chvály, jiní zase introvertnějšímu...

Na úrovni kultur je toto ještě znatelnější, některé kultury jsou temperamentnější, jiné zase "chladnější". Zkuste např. přivést uvěřivšího temperamentního "křováka" do některé velmi formální a "sedící" církve, kde se cítí dobře zejména lidé staršího věku a zkuste jej tam držet. Je velká pravděpodobnost, že bude trpět, neboť to není pro něj to "pravé ořechové" pro vyjádření jeho vztahu s Bohem.

Lidská bytost tedy není nějakou univerzální bytostí, ale existuje mnoho typů osobností a kultur, pro které dost dobře nelze vytvořit stejnorodý rámec uctívání Boha. A právě proto existuje i více círví. Křesťanství je ve skutečnosti velmi elastické vyznání, neboť dává prostor na první pohled rozdílným vyznáním. Někteří křesťané mají raději velmi organizovanou bohoslužbu, jiní spontánnější a emocionálnější bohoslužbu. Komu vyhovuje první, nepujde do druhé...přesto však nemusí být mezi nimi žádného rozdílu ve vyznání po obsahové stránce.

c) Pro prvotní církev bylo normální, že měla spousty "denominací"...církví se označovala třeba nějaká rodina (apoštol Pavel psal např. "Pozdravujte bratry v Laodikeji i Nymfu a církev, která se shromažďuje v jejím domě."), nebo městská církev.

V dnešní době totiž lidé zaměňují pojem "církev" s hierarchickou formální organizací. To však není biblicky zcela korektní. Křesťanská církev podle Bible je totiž neviditelným vyjádřením toho, že lidé následují Ježíše Krista. Do této neviditelné univerzální církve tedy patří eskymák, stejně tak, jako křovák v Africe, pokud věří a následují Ježíše Krista.

Ale i tento eskymák a tento křovák bude součástí nějakého místního "sboru", který ale často budou muset kvůli formální byrokracii či zákonům nějak pojmenovat a ustanovit některé formální náležitosti. Pak logicky naleznete po celé Africe tisíce názvů církví a můžete se tázat, jak může být křesťanství pravdivé, když je tolik církví?...Nicméně je docela možné, že všechny tyto církve, ač jsou jiné a jinak se jmenují, vyznávají téměř stejné učení (v praxi samozřejmě rozdíly jsou, viz bod "a", "b" a "d"). Důležité je, do jaké míry se věrně drží Biblického učení, které je základem křesťanské zvěsti.

d) Jelikož je však pravdou, že tuto otázku nelze jenom tak smést se stolu, ale mnohdy rozpory skutečně existují, je třeba to přiznat. Otázkou je, jestli je existence těchto rozporů důkazem pro nepravost Biblické zvěsti (křesťanství), nebo spíše potvrzuje to, co sama Bible o lidech opakovaně říká? Bible označuje člověka za "padlé stvoření", které podléhá velmi často své tělesnosti - např. pýcha, sobeckost, svévole, rozbroje, závist, žárlivost, modlářství atd. atd. A pokud by měla Bible pravdu, tak co jiného, než toto bychom očekávali, že ve světě uvidíme? Spíše bychom se divili, kdyby se tohle všechno nedělo, někdo by pak mohl o Bibli říct, že lže...

Je nutné si uvědomit, že ačkoliv existují určité nesouhlasy v některých bodech učení, v hlavních bodech křesťanské zvěsti jsou téměř všechny křesťanské církve za jedno...

Ilustrační příklad - Bible např. popisuje, že člověk, který Boha zavrhuje a nebude s Bohem smířen, bude od Něj odloučen (logicky). Tento termín je nazýván "peklo". Bible však je velmi skromná v popisu, co to vůbec je, nebo jak to tam vypadá. To totiž nebylo pro jejího pisatele důležité. Důležité bylo sdělit informaci, že něco takového je možné a jak tomu předejít. V praxi se však může stát, že se některé církve budou do krve hádat ve smyslu, kolik oken tam bude, nebo nebude, a jakou barvičkou budou namalovány. Jedná se samozřejmě o nadnesený příklad, ale ilustruje některé ze sporů, které se v církvích řeší. Ukazuje to spíše na naši tělesnost, která jistě není chvályhodná, nicméně v žádném případě neshazuje důvěryhodnost Bible.

Ale pojďme k těm rozporům, které jsou skutečně velké, a které tvoří jablko sváru mezi některými církvemi. Proč tu jsou? Upřímně řečeno neznám přesnou odpověď. Věřím, že část odpovědi je obsažena v následujícím:

  • lidé si často k Bibli přidávají své myšlenky a učení

  • lidé často z Bible ubírají mnohé učení

  • lidé interpretují některé věci bez znalostí kontextu a Bible

  • lidé si někdy přejí, aby to bylo tak a tak a proto konkrétní doktrínu upřednostňují

  • existuje duchovní svět (padlí andělé), kteří při různých paranormálních seancích předávají informace, které "vysvětlují" bibli, nicméně tato zjevení mají svůj svébytný význam, proto samozřejmě odporují tomu, co v samotné Bibli stojí

Pokračovat by šlo jistě i dále, snad to však pro úvodní představu stačí.

Křesťanství je mladé náboženství, kdežto Bůh tady je mnohem déle...?

Nejednou jsem se setkal s argumentem, že křesťanství nemůže být pravé z důvodu jeho relativního „mládí“. Vzniklo totiž přibližně před 2000 lety. Proto někoho napadají otázky typu „to Bůh neměl o lidi předtím zájem?“. Celá tato myšlenka však stojí na neznalosti základů křesťanství. Odpověď je prostá. Křesťanství zde bylo (zjednodušeně řečeno) po celou dobu existence lidstva a lidé v Boha věřili již od prvních prapředků, až po naši generaci. Křesťanství je totiž životně spjato s Judaismem - konkrétně starým zákonem Bible.

Jak každý z vás jistě ví, Bible se dělí na:

  • Starou smlouvu (starý zákon)

Stará smlouva je "smlouva", která byla uzavřena mezi Bohem a Izraelským lidem. Biblické knihy, které tvoří starý zákon, obsahují informace o stvoření světa, prvních lidech, lidské vzpouře a vzniku civilizací. Zároveň však Bůh na stránkách starého zákona (Bible) zasliboval v proroctvích mesiáše, který má přijít, a který má ustanovit smlouvu novou a dokonalejší - tímto mesiášem byl Ježíš Kristus.

  • Novou smlouvu (nový zákon)

Nová smlouva je pak právě o tom, že tento zaslíbený mesiáš - Ježíš Kristus, přišel, žil mezi námi, zemřel, byl vzkříšen a nyní panuje s Bohem. Právě tímto vším, co Ježíš udělal, nastolil novou smlouvu mezi člověkem a Bohem. A lidé nové smlouvy se nazývají křesťany.

Proto můžeme tvrdit, že křesťanství je zde vlastně od počátku - neboť vypovídá o stejném Bohu, o kterém čteme na stránkách starého zákona, ale i nového...

 

Proč by mělo být křestanství jediné pravé? Není to netolerantní?

Patříte také mezi ty, kteří se hlásí k podobným argumentům? Společnost je nasáklá tolerancí ke kde komu. Ano i já zastávám, že bychom měli být tolerantní a pokorní, ale jedna věc je tolerance a druhá věc je falešná tolerance...

Možná jste si všimli desítky kolujících videí a varování před nepříjemným rozmachem islámu v Evropě. Proč si myslíte, že se tak děje? Všichni chtějí být otevření a tolerantní, nehledě na to, že ostatní tyto úmysly mít nemusí. Naráz si to vlády uvědomují a začínají se cukat. Pochopily, že je třeba také chránit určité hodnoty, na kterých stojí západní společnost.

Tomuto se však nechci věnovat. Na úvod jsem chtěl poukázat na to, že tolerance má své hranice a není vždy vhodné nechat se zblbnout módním trendem "ve jménu tolerance a multi-kulti".

Nyní k věci

Položím Vám otázku: "Co byste mi udělali, kdybych za Vámi přišel a osoboval si právo být Vaším mužem/ženou a vynucoval si z toho plynoucí práva?" Dožadoval se Vaší poroznosti, poslušnosti, intimity? Doufám, že odpovíte, že byste rovnou vytáčeli Chocholouška, je tomu tak? Tak proč měříte dvojím metrem?

Pokud totiž existuje osobní Bůh, pak je stejně tak konkrétní a reálný, jako Váš manžel, manželka, matka, otec, syn, dcera...prostě je to "ON"...a pokud tento "ON" (který má svoji konkrétní vůli, city a úmysly) má pro Tebe plán, pak je to jen a jedině ON, u koho jej můžeš najít. Výhradnost, exkluzivitu a jedinečnost sledujeme dnes a denně i ve svých životech. Nikdo zdravého rozumu nepopírá, že nemáme desítky skutečných otců, manželek, matek, vlastních dětí. Tady tolerance nemá místo a uznává to snad každý zdravým rozumem obdarovaný člověk. Pak se ptám - proč by to mělo být u Boha jiné?

Pokud se Bůh zjevil v Ježíši Kristu, pak je pravda a pokoj jenom u Něj. I já jsem díky Jemu poznal, že On ta pravda je. Změnil mi od základů život a dal mi pokoj, který jsem nikdy neznal a ani netušil, že můžu najít. Proto Bůh buďto je, anebo není. A pokud je, pak je to výhradně On, který má právo na naši pozornost a chválu...nikdo jiný! Tak jako nemůže mít pravdu 100 lidí, kteří Vám tvrdí, že jsou vaším mužem/ženou, tak nemohou mít pravdu ani všechna náboženství...

Nebudu tedy tvrdit ve falešné toleranci, že je to v pořádku, ale zároveň respektuji rozhodnutí a názor druhého, proto v tomto smyslu nikoho neodsuzuji. Možná se zeptáte "dobrá, všichni nemůžou mít pravdu, ale proč zrovna to Vaše křesťanství ano? Proč ne Islám? Proč ne Budhismus? Proč ne Hinduismus? Taoismus...a já nevím jaký ještě Ismus?"

Některé z těchto náboženství naleznete blíže rozvedeny na těchto stránkách. V sekci "svědectví" pak naleznete příběhy lidí, kteří byli součástí některých těchto náboženství a konvertovali ke křesťanství. Zaměřme se však na základní body, proč si myslím, že je křesťanství oproti jiným výjimečné a nesrovnatelné. Konečné rozhodnutí musí stejně každý z Vás učinit sám. Jakékoliv argumenty nemohou být nikdy dostatečné - koneckonců je vždy důležitá víra. Ta však může být podpořena dost dobře osobní zkušeností i racionálními argumenty.

 

Proč křesťanství?

Nejprve bych chtěl podotknout, že křesťanství ve své podstatě ani není náboženstvím, ale vztahem s živým Bohem. Náboženství je svým způsobem soubor pravidel a příkazů, jak se dostat k Bohu, a jak se mu zalíbit. Křesťanství však jako jediné jde opačnou cestou - Bůh se sklání k padlému a protestujícímu člověku jako první a nabízí mu svoji přízeň a přítomnost.

Jelikož zde není prostor na dlouhé analýzy, omezím se na několik málo jednoduchých tvrzení:

  • Křesťanství jako jediné náboženství učí, že člověk nemůže přijít k Bohu sám z vlastních sil. V podstatě všechna ostatní náboženství učí, že člověk musí dělat to či ono, aby se Bohu zalíbil a On člověka přijal...křesťanství učí opak - Bůh učinil z lásky k nám první krok.

  • Snad všechna náboženství řeší nějakým způsobem problém lidské viny, nedokonalosti, hříchu...náboženské systémy učí, co všechno má člověk dělat, aby se jich zbavil. Křesťanství naproti tomu tvrdí, že sám Bůh sestoupil z nebe. Přijal roli služebníka a za naše hříchy, za které jsme měli být potrestáni my, byl potrestán On sám v osobě Ježíše Krista.

  • U zakladatelů jiných náboženství se sotva dozvíte, že učinili něco významného či mocného. Svědectví o Ježíši Kristu je protkáno prokazováním moci -> zázraky uzdravování, panování nad živly, kříšením z mrtvých apod.

  • Neexistuje žádná historická ani náboženská osobnost, jakou je Ježíš Kristus. Žádný zakladatel světového náboženství o sobě neprohlašoval, že je Bůh...Konfucius, Mohamed, Budha...nikdo. Všichni učili, co mají lidé dělat, aby dosáhli určitého cíle...Ježíš Kristus o sobě však tvrdil, že On sám je tím cílem a Pravdou...že je Bůh.

  • Důležitou součástí křesťanství je Bible, ze které také vychází. Ačkoliv je ve společnosti proti této knize mnoho předsudků a lží, je Bible velmi zajímavou knihou. Obsahuje mnohá vyplněná proroctví a mění životy milionů lidí po celém světě. Ačkoliv se ji snažilo mnoho lidí napříč historií zničit, nikdy se to nikomu nepodařilo...

Další pojednání o tomto tématu naleznete v článku Proč zrovna Bůh křesťanství?

1 | 2 | 3 >>

Věda a Bůh

Existují nějaké důkazy pro existenci Boha?

“V nevědeckých kruzích se udržuje mylná domněnka, že učenec, jestliže ví více o bytí, musí být nevěrcem. Právě naopak, naše práce nás přibližuje k Bohu. Umocňuje naší úctu k jeho úžasné moci, před kterou naše ubohé nástroje – třebaže se zdají titánsky dokonalé, bídně selhávají.” 

Rutherford Ernerst, zakladatel moderní nukleární fyziky; nositel Nobelovy ceny za chemii.

 

Tato otázka je velmi obsáhlá, proto Vás nyní odkáži na článek, který ji rozebírá podrobněji. Nejprve si však ujasněme, co si představit pod pojmem "důkaz existence Boha"? Nepočítejme s tím, že nalezneme něco ve smyslu "boží nehet" či Jeho samotného sedícího na nějaké planetě ve vesmíru. Celá tato problematika se úzce dotýká samé podstaty Boží charakteristiky. Proto Vám nejprve doporučuji si přečíst odpověď na otázku "Kdo je Bůh a jak vypadá?" v první sekci otázek (viz výše).

Slibovaný článek, který pojednává o důkazech pro Boží existenci naleznete zde - Důkazy existence Boha.


 

 

Jak se mohla vejít všechna zvířata do Noemovy archy?

Odpověď na tuto odpověď je překvapivá a jednoduchá - vejít se mohla! A navíc měla ještě spousty volného místa. Podle objemu, který lze z Bible vyčíst, lze docela jednoduše vypočítat, kolik zvířat by se mohlo přibližně do archy vlézt - a to včetně krmiva.

Důležité je si uvědomit, že dnes máme např. několik stovek ras psů. V době potopy však tolik ras nebylo a stačilo vzít na palubu pouze jediného zástupce tohoto druhu. Mnoho dalších živočichů nemuselo na Arše vůbec být, neboť bez větších problémů mohli přežít ve vodě. Dalším aspektem je fakt, že tato zvířata mohla přijít jako mláďata a navíc je Bůh mohl uvést do "zimního" spánku, k čemuž má mnoho druhů prokazatelné vlohy...

Pokud se chcete dozvědět přesnější informace a důkazy, přečtěte si tuto ministudii na téma "Kapacita Noemovy Archy"

Pokud byla celosvětová potopa, kde je všechna ta voda?

Historická událost celosvětové potopy je nezpochybnitelná (pokud neignorujeme obrovské množství jednoznačných faktů). Velké množství usazenin (sedimentů) po celém světě, např. jílů a pískovců a dalších hornin, rozsáhlá masová pohřebiště zvířat (i miliardy zkaměnělin různě propletených na jenom místě)  a velké množství zkamenělin dokonce i na nejvyšších horách světa (v Himálajích, Andách atd.), existence uhlí, ropy a zemního plynu a v neposlední řadě existence velkého množství vody na zemském povrchu – to vše jsou zcela neklamné argumenty pro globální potopu v dávných dějinách země.

O potopě navíc máme stovky literárních záznamů ze starověkého písemnictví národů celého světa, včetně Bible. Před potopou nebyla tak vysoká horstva jako dnes, ta postupně vyvrásnila v důsledku horotvorných procesů uvedených do pohybu velkými masami vody, která přišla shora (deštěm) i zdola (proražením zemské kůry). Potopa trvala přes rok (382 dnů) a měla svůj průběh, v poslední fázi vody klesaly do propadajících se lávových den oceánů a začala se ukazovat nová země a vrásnit pohoří.

Část vody zamrzla na pólech v důsledku prudkého ochlazení (protože zkolaboval skleníkový efekt), část vody je dnes v ovzduší, největší část v oceánech a pod povrchem země. Kdyby roztály ledovce a snížily se výškové rozdíly do předpotopních hodnot (dnes jsou tyto rozdíly až skoro 20 km), byla by zeměkoule opět celá pod vodou (částečně to ukazují i současné obavy spojené s roztátím ledovců). Evolucionistům se krátkodobá potopa v době Darwina nehodila do evolučních spekulací (jako ostatně nic z Bible). Proto vrstvy, které přirozeně vznikly během hodin, dnů a měsíců mocnými vodními proudy unášejícími za potopy bahno a sedimenty, začali označovat za „prvohory, druhohory atd.“ a přisuzovat jim ohromná milónová stáří (kuriózně o mnoho let dřív než šlo vůbec tyto vrstvy měřit izotopy!) a hledat v nich zkamenělé vývojové linie druhů organizmů – což se jim dodnes nedaří, protože žádné vývojové linie nikdy neexistovaly, a proto ani nezanechaly žádné zkamenělé důkazy (mezičlánky).

Jaké jsou důkazy toho, že proběhla biblická celosvětová potopa?

Na toto téma existuje spousty přednášek, dokumentů a studií. Omezím se na několik základních argumentů, které jsou blíže rozebrány v sekci "články a zamyšlení".

Argument 1

FOSILIE MOŘSKÝCH TVORŮ SE NACHÁZEJÍ VYSOKO NAD ÚROVNÍ MOŘE V DŮSLEDKU TOHO, ŽE VODY OCEÁNŮ ZAPLAVILY VŠECHNY SVĚTADÍLY

Fosilie (zkameněliny) mořských tvorů nalézáme ve vrstvách hornin, které pokrývají všechny světadíly. Například většina horninových vrstev ve stěnách Grand Canyonu (více než půl druhého kilometru nad úrovní moře) obsahuje marinní (mořské) fosilie. Fosilní mořské měkkýše nalézáme dokonce i v Himálajích.

Argument 2

RYCHLÉ POHŘBENÍ ROSTLIN A ZVÍŘAT

Setkáváme se s rozsáhlými fosilními „hřbitovy“ a výborně zachovanými fosiliemi. Například miliardy loděnkovitých fosilií spočívají ve vrstvě v redwallském vápenci v Grand Canyonu. Tato vrstva byla uložena katastroficky masivním přílivem sedimentu (většinou vápence). Křídové a uhelné sloje Evropy a Spojených států i ryby, ichtyosauři, hmyz a další fosilie po celém světě svědčí o katastrofickém zániku a pohřbení.

Argument 3

RYCHLE UKLÁDANÉ VRSTVY USAZENIN SE TÁHNOU ROZSÁHLÝMI ÚZEMÍMI

Nalézáme vrstvy hornin, které můžeme sledovat přes celé světadíly – dokonce i mezi světadíly – a fyzické rysy v těchto vrstvách naznačují, že byly uloženy rychle. Například tapeatský pískovec a redwallský vápenec ve Velkém kaňonu můžeme sledovat přes celé Spojené státy, nahoru do Kanady a dokonce přes Atlantský oceán do Anglie. Anglické křídové vrstvy (bílé útesy doverské) můžeme sledovat po celé Evropě až na Střední východ a také je nalézáme na středozápadu Spojených států a v západní Austrálii. Křížové (šikmé) vrstvy coconinských pískovců ve Velkém kaňonu svědčí o 30 000 krychlových kilometrů písku uložených mohutnými proudy vody během několika dnů.

Argument 4

SEDIMENTY JSOU DOPRAVOVÁNY NA DLOUHÉ VZDÁLENOSTI

Zjišťujeme, že sedimenty v těchto rozsáhlých, rychle ukládaných horninových vrstvách musely být vymílány ze vzdálených zdrojů a unášeny na velké vzdálenosti rychle tekoucí vodou. Například písek z coconinských pískovců Velkého kaňonu (Arizona) musel být vymílán a dopravován ze severních oblastí nynějších Spojených států a Kanady. Dále, ukazatele vodních proudů (jako třeba čeřiny) zachované ve vrstvách hornin dokazují, že po „300 milionů let“ proudila voda neustále ze severovýchodu k jihozápadu přes celou Severní a Jižní Ameriku, což je samozřejmě možné jen po několik týdnů během celosvětové Potopy.

Argument 5

RYCHLÁ NEBO ŽÁDNÁ EROZE MEZI VRSTVAMI (STRATA)

Nalézáme důkazy buď velmi rychlé anebo vůbec žádné eroze mezi horninovými vrstvami. Ploché, břitovité meze mezi vrstvami hornin svědčí o souvislém ukládání jedné vrstvy za druhou, aniž by byl čas na erozi. Nejsou například důkazy o „chybějících“ milionech let (eroze) na ploché hranici mezi dvěma známými vrstvami Velkého kaňonu – coconinskými pískovci a hermitskými vrstvami. Jiným působivým příkladem plochých hranic ve Velkém kaňonu je redwallský vápenec a vrstva pod ním.

Argument 6

MNOHÉ VRSTVY JSOU UKLÁDÁNY V RYCHLÉM SLEDU

Horniny se běžně neohýbají; lámou se, protože jsou tvrdé a křehké. Na mnoha místech však nalézáme celé sledy vrstev, které se ohnuly, aniž by praskly, což naznačuje, že všechny horninové vrstvy byly uloženy rychle a ohnuty tehdy, když byly ještě vlhké a vláčné před konečným ztvrdnutím. Například tapeatské pískovce ve Velkém kaňonu jsou ohnuty do pravého úhlu (90°) bez známek zlomů. K tomuto ohnutí mohlo však dojít teprve poté, co byl zbytek vrstev uložen, prý za „480 milionů let“, zatímco tapeatské pískovce zůstaly vlhké a vláčné.

Podrobný rozbor těchto argumentů naleznete v článku "důkazy pro biblickou potopu".

Co dinosauři, ti přece dokazují, že je země miliony let stará, ne?

Obecně se věří a vyučuje, že dinosauři vyhynuli před více jak 60 miliony let. Toto číslo je však vytvořeno uměle. Když naleznete totiž fosílie dinosaurů, tak na těchto kostech není napsáno, kolik má let. Dokonce se tento údajný věk neurčuje z kostí samotných, ale odvozuje se z okolních vrstev, které jsou zase odvozovány z jiných předpokladů.

Skutečnost je však taková, že se nalézá stále více důkazů pro tvrzení, že dinosauři a lidé žili vedle sebe!!!

Velmi stručně:

  • existují nálezy dinosauřích kostí s měkkými tkáněmi (žádná měkká tkáň nemůže přežít více než pár tisíc let, natožpak desítky milionů)

  • existují různé nákresy, rytiny a modely dinosaurů, kteří jsou spolu s lidmi

Více informací naleznete v článku "Dinosauři a bible".

 

Jak vzniklo uhlí, ropa a zemní plyn? To muselo trvat milióny let!

Uhlí nemohlo vzniknout tak, jak učí evoluční hypotéza, tedy že se bažiny a rašeliniště dávné země postupně prouhelňovaly milióny let, a tak vznikal lignit, hnědé uhlí, černé, antracit či grafit. Nic takového nikde nepozorujeme, aby někde rašeliniště přecházelo v lignitovou pánev (tj. málo prouhelněné dřevo), ta v hnědé uhlí, to v kamenné uhlí, případně dále v antracit. Všude po světě (uhlí je i pod zemskými póly) pozorujeme pravý opak – zcela samostatně nalézáme kamenouhelné pánve, na jiném místě hnědouhelné pánve a jinde lignit či antracit. Uhlí už ze samotného principu nemůže vznikat milióny let postupně z organických materiálů, v laboratoři se dá tlakem a teplotou vytvořit za několik hodin! Hlavní faktor při vzniku uhlí z dřevité hmoty je teplota. Uhlí vzniklo zcela prokazatelně katastroficky, tedy dost dobře možně za velké Noemovy potopy, jak ohromné masy dřevin (nakupené koberce stromů) plavaly či byly unášeny proudy vody a poté usazeny a zasypány.

Rozborem uhelných pánví můžeme též zjistit, že uhlí se nevyskytuje na místě, kde tyto dřeviny rostly, ale že byly na místo doplaveny vodou. Podle tlaku, přesněji podle vzniklé teploty, pak vznikl i daný typ uhlí, čili různé typy prouhelnění. Prvohory, druhohory, třetihory atd. – tedy tzv. celé fanerozoikum, to je jen špatný pohled evolučních ideologů na vrstvy, které vznikly za potopy ve velmi krátké době (asi za jeden rok). To lze snadno prokázat. Mimo jiné také z toho, že veškeré uhlí, ať hnědé či černé, ať prvohorní (z karbonu), druhohorní či třetihorní, vykazuje téměř stejný obsah radioaktivního uhlíku C14. To je silný argument, že veškeré uhlí na zemi vzniklo SOUČASNĚ. Protože radioaktivní uhlík má poločas rozpadu jen 5730 let, nemohl by v žádném typu uhlí už dnes existovat, pokud by bylo staré milióny let. To ukazuje časově na biblickou potopu. Odbornější informace o těchto vědeckých měřeních naleznete v této zprávě ze studie.

Navíc polystrátové stromy (obr. výše), tedy verikálně usazené kmeny stromů, zbavené větví i kořenů, a odlišně zkamenělé, procházejí mnoho metrů uhelnou vrstvou (jinde třeba skálou), a tím ukazují, že tyto vrstvy uhlí (případně jiných hornin) nemohly vznikat milióny let, ale byly naneseny náhle, často během hodin! Podobně je to s ropou, která je zřejmě výsledkem rozkladu předpotopních rostlin a živočichů (v ropě se vyskytují porfyriny, které jsou též v krvi). Je známa rychlost, s jakou ropa migruje do vrstev, ve kterých se nalézá a lze spočít, že by v těchto vrstvách nemohla existovat milióny let (vsákla by se). Zemní plyn se nachází často spolu s ropou (proto lze ropu zpočátku těžit bez pump, vytéká sama pod tlakem zemního plynu), někdy se vyskytuje společně s uhlím. Jeho složkami jsou především methan a ethan. Všechna tato fosilní paliva jsou velmi silným důkazem biblické potopy. Nebo snad umíte uvést místo na zemi, kde se dnes tvoří uhlí postupným hromaděním dřevin, nebo ropa a zemní plyn postupným hromaděním mrtvých těl živočichů? Ke vzniku těchto fosilních paliv byla evidentně nutná globální katastrofa. Není bez zajímavosti, že se v uhlí nalezlo mnoho předmětů lidské výroby i lidské kostry, což zhlediska potopy, kdy zahynulo mnoho lidí a bylo zničeno mnoho jejich výrobků, není obtížné vysvětlit. Evolucionisté o tom však nechtějí ani slyšet (jako ostatně o mnoha dalších faktech z nejrůznějších oblastí přírodovědy, která jsou v rozporu s jejich hypotézou). Příkladem je zkamenělé kladívko datovené desítky milionů let zpět do historie...byly nalezeny také např. zkamenělé klíčky od auta, nebo ryba požírající jinou rybu...vše jenom potvrzuje to, že se ať už uhlí, nebo skály mohou dost dobře vytvořit "přes noc" a jsou výsledkem katastrofy.

I mnoho evolučních vědců pod tíhou těchto důkazů přehodnocuje svá stanoviska a začínají zastávat tzv. "katastrofismus". Tedy to, že uhlí, vrstvy atd. vznikly různými katastrofami všude po světě, nicméně samozřejmě odmítají celosvětovou potopu, o které svědčí kmeny a národy po celém světě nezávisle na sobě. A to hlavně proto, že by museli uznat, že "na té bibli možná něco bude" a to je samozřejmě pro ně nepřípustné.

 

zkamenělé kladívko

zkamenělá ryba požírající jinou rybu

Jak vznikly různé rasy nebo různé krevní skupiny jen ze dvou lidí?

Je ironií, že některým lidem nedělá problém věřit, jak celá příroda, se všemi svými odlišnostmi (nejen rasy a krevní skupiny, ale končetiny-ploutve-křídla-šupiny-srst-peří-žábry-sonary-plíce-oči-uši-srdce-mozek atd. atd.), mohla povstat jen z jediné dávné prabuňky shodou okolností! - v tom nevidí velký problém, ale vidí problém v tom, že by ze dvou stvořených, složitých mnohobuněčných lidských těl Adama a Evy a jejich neméně složitého genetického (programového) vybavení, které přesahuje rozsahem milióny stránek psaného textu, mohly povstat rozdíly v barvě kůže či odlišné krevní skupiny – tedy relativně zcela nepodstatné rozdíly vůči tomu, co vzniklo údajně bezcílnou evolucí.

To je tragedie a paradox lidského myšlení. Rozdíly v rasách či krevních skupinách totiž nevyžadují vznik nových genů či nových informací, na rozdíl od toho, co požaduje evoluce pro celou známou pestrost přírody. Ten paradox v myšlení je asi takový: jakoby člověk ochotně a snadno uvěřil, že se všechny knihy v nějaké obrovské knihovně samy od sebe postupně napsaly za hodně dlouhou dobu, ale tentýž člověk nemohl pochopit a přijmout, že jedna z těch knih má tři různá, trochu odlišná vydání.

Lidské rasy (různost barvy kůže, tvaru očí a obličeje či vlasů, výška atd.) a různé krevní skupiny a další odlišnosti mezi lidmi jsou výsledkem klasické mendelovské variability (tedy toho, co už existuje a bylo stvořeno na samém počátku) a zákonitostí dědičnosti (též stvořených na počátku) uprostřed jediného druhu Homo sapiens – už to ukazuje, že jde o nevýznamné rozdíly, protože všechny lidské rasy se mohou plodně křížit. Biologové rozlišují přibližně 3 základní lidské rasy s dalšími asi 30 podskupinami (např. Australští domorodci jsou řazeni k bílé rase, protože mají mnoho společných znaků, i když ne barvu kůže, Američtí Indiáni jsou obvykle řazeni k mongoloidní žluté rase.) Mendel v době, kdy Darwin fantzíroval o evoluci a samovolném vzniku nových znaků, objevil zákony dědičnosti a zcela neevoluční vysvětlení pro vznik ras i ostatních odlišností v celé živé přírodě v rámci stvořeného druhu. Jeho zákonitosti platí nejen pro lidi, ale i pro ostatní pohlavně se rozumnožující organizmy a jejich uplatnění je dnes čítankově pozorovatelné např. na všech těch asi 500 psích plemenech současnosti.

Prvním popudem ke vzniku lidských ras a zafixovatelných odlišností bylo rozdělení jazyků a rozchod jednotlivých lidských skupin do různých částí země (izolace různých skupin). Rozličné barevnosti lidské kůže ve světové populaci mohly vzniknout asi ze dvou až čtyř genů pro distribuci pigmentu melaninu. Ten chrání proti poškození světlem, nesmí však ho být příliš, aby zase nebránil světlu vytvořit vitamín D (důležitý pro stavbu kostí). Proto je černé plemeno rozšířeno spíše ve slunečných oblastech, kde více melaninu (způsobující tmavší pleť) nebrání vzniku vitamínu D, ale chrání dostatečně před rakovinou kůže. Lidé tmavší pleti by v rovníkových oblastech přežívali lépe než ti se světlou pletí. Melanin pohlcuje UV záření a mění ho na teplo a brání tak vzniku zhoubným nádorům (melanomům). Naopak lidé se světlejší pletí by lépe přežívali v oblastech vzdálenějších od intenzívního slunečního svitu. Tímto způsobem mohlo u Noemových potomků po zmatení jazyků v Babylónu dojít ke vzniku ras.

Rozdílnosti v barvách očí jsou způsobeny množstvím melaninu v duhovce oka. Albinizmus je způsoben škodlivou mutací omezující syntézu melaninu, bez kterého se oči jeví jako růžové, což způsobují krevní cévky. Zase jiné geny jsou odpovědné za tvar očí (více tuku v oku třeba u Číňanů způsobuje jeho úzkost a šikmost), za výšku postavy či jiné rozlišující znaky, nejen u lidí. Tři Noemovi synové se svými manželkami mohli dát vznik všem třem současným základním lidským plemenům (bílému čili evropskému/kavkazkému, žlutému čili mongoloidnímu a černému čili negroidnímu) s jejich četnými podskupinami tím, jak se po potopě rozešli do různých částí země a izolovali od druhých skupin – a později zase s nimi mísili.

Že si mnoho lidí stále v sobě nese původně stvořené znaky uplatňující se u jiné rasy, než ke které patří, ukazuje řada faktů: např. to, že se černochům může narodit úplně bílé dítě. Nebo to, že když si vezme čistý černoch čistě bílou Evropanku, jejich děti, mulati, mají hnědou kůži – ale když se mulati vezmou mezi sebou, jejich potomci mohou mít opět jeden z devíti základních odstínů kůže, od čistě bílé až po čistě černou. Toto nemá nic společného s evolucí, pochopitelně, ale jen s výběrem už existujících znaků a jejich kombinacemi. A podobné zákonitosti platí u krevních skupin.

Krevní skupina (krevní typ) popisuje vlastnost červených krvinek jedince, což je dáno přítomností sacharidů a bílkovin na jejich buněčné membráně /antigeny A, B a 0/. Je známo několik desítek krevních typů, ale nejdůležitější jsou definovány AB0 systémem (0=nula, ale zkratka AB0 se čte „abo“ a někdy píše ABO). Další rozlišení krevních skupin působí přítomnost Rh faktoru. Je možné, že hned záhy vznikl v lidské populaci typ 0 jako výsledek bodové mutace u typu A – což je samozřejmě ztráta, ne evoluce. Krevní typ 0 je nejběžnější v lidské populaci (jeho četnost je ale různá v různých částech světa). Všechny AB0 typy jsou řízeny jediným genem, který má tři podoby (alely): A, B a 0. Alely (vlastně různé formy jednoho genu) jsou v organizmu přítomny ve dvojicích (dostáváme jednu od otce a jednu do matky), takže základní možné kombinace v každém jedinci jsou: AA, BB, AB, A0, B0 a 00. Alela 0 je recesivní (ustupující) vůči A a B, což znamená, že v její přítomnosti převládne typ A či B /ne 0/. Takže člověk s A0 krevním typem má krev A, B0 krev B a 00 krev 0, což je univerzální dárce (jeho krev nevypůsobí alergickou odezvu ani vůči A ani vůči B).

Adam-Eva/Eva-Adam mohli mít tedy jednu z následujících možných kombinací: A0-B0, AB-00, AB-A0, AB-B0, AA-B0 nebo BB-A0. Ale jak bylo řečeno, je možné, že typ 0 vznikl až po stvoření v důsledku mutace (ztráty). Potom by Adam s Evou mohli mít alelové uspořádání jednodušší, bez typu 0. (AB-AB, AA-AB, BB-AB, AA-BB). Pokud ale měli kompletní typy AB0, jejich děti (každé jednotlivé dítě) mohly mít už uspořádání všech čtyřech základních krevních typů: AB, A0, B0 nebo 00, a tak svému potomstvu (tedy nám dnes) mohly předat všechny typy krevních skupin. Dle židovské tradice (v Bibli to není) měli Adam s Evou cekem 56 dětí, a tak každá ze 14 skupin těchto dětí (4x14=56) mohla zdědit všechny výše uvedené krevní skupiny dle mendelovského rozložení.

Krevní skupiny patří do ochranných opatření, které Bůh svému stvoření dal, aby nebylo celé zničeno, kdyby část populace byla zasažena nějakým negativním faktorem – různé krevní skupiny umí různě čelit těmto nebezpečím. K těmto krevním typům patří ještě v asi 85 % populace tzv. Rh faktor s antigenem D (je jich víc, ale tento je nejsilnější). Taková krev se pak označuje Rh+/Rh- a smícháním vzniká nebezpečná hemolytická reakce. Celá problematika je samozřejmě velmi složitá a více informací se můžete dozvědět např. na této adrese.

Nedokázala snad věda, že Bůh neexistuje a věřit v Něj může jen nevzdělanec?

Ne, ve skutečnosti ani nic takového nikdy dokázat nemůže! Naopak jsou silné důkazy pro to, abychom věřili, že Bůh musí existovat. V Boží existenci věří také stále čím dál více vědců. Nicméně věda jako taková nemůže existenci Boha ani popřít, ale ani definitivně potvrdit. A to jednoduše proto, že je to mimo její "pravomoci" či dosah, chcete-li.

Věda totiž není všespásným nástrojem, jak se někteří lidé domnívají. Má svá velká omezení, za která nemůže jít. Může zkoumat (bavíme-li se o experimentální vědě, díky které máme TV, PC, auta apod.) pouze to, co lze testovat, vidět a v rámci experimentu osahat. Bude však krátká na změření myšlenky, lásky, "krásy" či prostě prokázání toho, co jste dělali před 14 dny...

Obecně má experimentální věda ještě jedno základní omezení - může zkoumat pouze Boží stvoření - tedy to, co Bůh stvořil (zákony, Země, fyziologie člověka a zvířat apod.), ale jelikož Bůh není součástí svého stvoření, logicky věda nemůže pojmout Boha samotného. Tak jako nenaleznete hodináře v hodinkách, tak ani Boha nenaleznete v Jeho díle. Můžete však nalézt mnoho stop, které Vás povedou k závěru, že "tyhle hodinky musel někdo vytvořit"...

Doporučené články k tématu:

Křesťanství a věda

Víra a věda

Vědci proti evoluci!

Proč většina lidí věří evoluci?

Fakta, která svědčí pro stvoření - ne evoluci.

A mnoho dalších na tomto webu

A co zázraky?

...(Bůh v Bibli řekl): "Jak jsem si předsevzal, tak se stane, a pro co jsem se rozhodl, to se uskuteční"...

Zázraky...velmi populární a kontrovezní téma. Dějí se zázraky i v dnešní době? Nejsou v rozporu s "vědou"? Pokusme se na tyto otázky stručně odpovědět.

Zázrakem můžeme označit cokoliv nadpřirozeného, co nemá původ v lidském jednání, nebo je velmi nepravděpodobné (až nemožné). Když jsme u křesťanství, co třeba takový "zázrak" narození Ježíše Krista z panny? Nebo uzdravování nemocných? Jsou tyto události možné?

Nejednou jsem se setkal s výsměchem, že člověk přece nemůže věřit, že se něco takového může stát...ale já se tak trochu provokativně ptám proč??? Uvědomme si, že pokud existuje všemohoucí Bůh, který stvořil miliardy miliard hvězd, planetárních systémů, bilióny živočichů atd. ..myslíte si, že pro takového Boha je nějaký problém zařídit oplodnění ženy? Nebo že může Bůh zasáhnout do těla, které On sám navrhl a vytvořil? (uzdravení). Vždyť taková představa je paradoxně úsměvná...

Když se nad tímto poctivě zamyslíme tak zjistíme, že pokud Bůh existuje, je tohle všechno úplně nic v porovnání s tím, co už dávno existuje a co považujeme za samozřejmost (už jenom naše samotná existence). Mnoho lidí také přináší svědectví, že prožili nějaký zázrak. Jistě...u mnohých se o žádný zázrak nejedná. Jde pouze o náhodu, nebo si daný jedinec neumí dát do souvilostí určité skutečnosti. Často jde však také o případy, které nelze tímto způsobem vysvětlit.

A co zázraky z pohledu vědy? Mnozí argumentují tím, že se jedná o zásah do přírodních zákonů, který zkrátka není možný. Zázraky tedy pro tyto lidi nemohou existovat. Domnívám se, že je tato argumentace chybná. Ukažme si to na příkladu:

Známe kupříkladu fyzikální zákon, který nazýváme "gravitace". Tento zákon způsobuje to, že když pustíte jablko ze stromu, tak bude padat směrem dolů. Fyzikální zákon platí a působí = jablko padá...ale co když stojíte dole Vy a toto jablko zachytíte ještě před dopadem na zem? Budete snad tvrdit, že jste porušili fyzikální zákon? Ovšem že ne!

Neudělali jste nic jiného než to, že jste vstoupili do tohoto zákona "zvenčí". Stejně tak to je se zázraky. Bůh je autorem přírodních zákonů, které udržuje, aby fungovaly samy od sebe - automaticky. Může však do těchto existujících zákonů vstupovat podle své svrchované vůle. To však neznamená, že tím tyto zákony porušuje, ale pouze do nich vstupuje, tak jako to činíme denně i my lidé při různých činnostech.

 
Filozofický filtr

Při diskuzi na toto téma je nutné si ujasnit, že existuje jakýsi filozofický filtr, kterým posuzujeme realitu a své okolí. Tento filtr lidé velmi často používají i v souvislosti se zázraky. Jedná se o to, že ačkoliv můžeme být svědky objektivního zázraku, pro mnohé tento zázrak existovat nebude. Téměř vše lze totiž vysvětlit jinak, než jak se doopravdy stalo. To, zda se podle vás udál nějaký zázrak či nikoliv záleží především na tom, jak k zázrakům přistupujete vy sami. Nevěříte-li zázrakům, budete se snažit nevyhnutelně vysvětlovat vše okolo sebe optikou svého přesvědčení. I kdybyste prožili setkání se skutečným andělem, budete to považovat raději za halucinace, únavu či nějakou mozkovou poruchu. Pokud budete zázračně uzdraveni, svedete to třeba na chybnou diagnózu lékařů (byť vícenásobně potvrzenou), nebo dosud neobjevené biologické mechanismy našeho těla. A i kdyby se před vámi na obloze objevil nápis „HALÓ, EXISTUJI, VĚŘ VE MNĚ, TVŮJ BŮH“, tak byste to možná interpretovali jako novou tajnou zbraň církve, opět halucinace, nebo třeba návštěvou mimozemšťanů. Jakkoliv by bylo toto tvrzení nepravděpodobné, bude pro vás přijatelnější, než přijetí závěru, že se stal skutečný zázrak. Ty se totiž podle vašeho přesvědčení nedějí. Před jakýmkoliv studiem zázraků je tedy nutné si ujasnit toto výchozí filozofické východisko.

Žel mnozí skeptici takto automaticky ke studiu zázraků přistupují. Mají předem jasno – zázraky neexistují. Jistě, kritický přístup je v dnešní době podvodů a manipulací nutný, s tím nelze než souhlasit. Většina kritiků přesto podle mého názoru velmi „přestřeluje“ (tj. vylévá vaničku i s dítětem). Nezkoumají kriticky zprávy o zázracích, oni je (byť podvědomě) předem vylučují a poté vytvářejí teorie a myšlenkové konstrukce, které jejich přesvědčení podporují. A stejně tak přistupují k zázrakům biblickým.

Pri ilustraci si ukažme příklad jednoho ze zajímavých zázraků, které jsou v Bibli zapsány.

Lukáš 23:44, píše: "Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce."

a Matouš 27:51 ke stejné situaci dodává "A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly..."

Jinými slovy - v dobu, kdy byl Ježíš - Bůh sám, ukřižovaný a zemřel, se událo cosi zvláštního...nastala tma - během dne. A vedle této tmy nastalo zemětřesení. Takovýto zázrak se zdá být nesmyslný...existují však o něm i nezávislé důkazy...

Pokud totiž zemi zahalila nevysvětlitelná tma, měly by o tom být zmínky i jinde, než-li v Bibli. Historik Thallus v roce 52 n.l. zaznamenával historii východního Středomoří od doby Trajanovy války. Thallovo dílo se sice ztratilo, ale přibližně v roce 221 n.l. ho cituje Julius Africanus, a podle všeho jeho záznam obsahoval zmínku o temnotě, o níž se píše v evangeliích! V této pasáži J.Africanus říká "Thallus ve své třetí knize dějin vysvětluje temnotu jako zatmění slunce, což je podle mého názoru absurdní.". Takže Thallus zjevně potvrzuje výskyt temnoty v době ukřižování Ježíše a spekuluje, že byla způsobena zatměním slunce.

Badatel Paul Maier o temnotě ve své poznámce v knize Pontius Piate toto: "Tento jev byl prokazatelně pozorovatelný v Římě, Athénách a v dalších středomořských městech. Podle Tertulliana...to byla "kosmická" nebo "světová událost". Řecký autor Flegon z Karia, který brzy po roce 137. n.l. pořizoval chronologický zápis událostí, uvádí zprávu, že ve čtvrtém roce 202. Olympijských her (roku 33 n.l.) došlo k "největšímu ztmění slunce" a že "o šesté hodině denní (tedy v poledne) nastala noc, takže se na obloze objevily i hvězdy. V Bithynii bylo velké zemětřesení a v Nicei se mnoho věci převrhlo". Je tedy zřejmé, že k "něčemu" došlo a historici dané doby měli potřebu to vysvětlit přirozenými příčinami. To byl jenom ilustrační příklad toho, že jakkoliv se mohou zázraky z Bible zdát absurdní, máme v některých případech dobré důkazy, které jsou v harmonii s takovými zprávami.

Závěr

Jestliže budeme předpokládat, že náš svět není uzavřeným systémem, do kterého nemůže zasahovat nic z vnějšku, a zároveň připustíme existenci osobního Boha, pak na zázracích není vůbec nic zvláštního. Pokud se nějaký stane, nejedná se o porušení přírodních zákonů, nýbrž o vstup do sféry jejich působení jinou silou, která existuje mimo rámec tohoto fyzického světa. 

 

Doporučené články k tématu:

Věda a Bůh

Svědectví

Evoluce je prokázaný fakt, tak jak to může nějaký soudný člověk popírat?

"To, co žene biologické vědy kupředu, není evolucionismus, ale výsledky experimentálních přístupů, které jsou sice založeny na hypotézách a teoriích, nikoli však na světových názorech… To evolucionisté jsou na tom jinak: stačí jim stále dokola opakovat Velkou pravdu, bez ohledu na to, že se v některých ohledech stále více vzdaluje od nových poznatků molekulární biologie a biochemie."

Prof. Emil Paleček, molekulární biolog, 2005

 

Rozumím tomuto výroku. Rozumím také těm, kteří si toto myslí, neboť jsem mezi ně kdysi patřil. Není se čemu divit, když se na nás ze všech stran valí stále dokola jedna a tatáž "pravda", že země je stará miliardy let, máme společného předka z opicí a věří tomu i nemalý zástup křesťanů. Pokusme se proto odpovědět na otázku..."jak může soudný člověk evoluci popírat?"...

1) Tuto skutečnost popírá stále více vědců (viz. Vědci proti evoluci!)

„Až do dnešních dní zastánci evoluce nepředložili ani jeden jediný vědecký důkaz v její prospěch. Všechno, co se veřejnosti předkládá, není nic jiného než tvrzení typu: evoluce je nezpochybnitelně dokázaná! Všechno, co se veřejnosti předkládá, jsou dogmatická tvrzení z náboženství darwinizmu (evoluce), ale žádný (žádný!) vědecký fakt svědčící o evoluci života a rozmanitosti živočišných druhů z jednoho společného předka nebyl doposud předložen. Není se však čemu divit: Nebyl předložený, protože žádný vědecký fakt ve prospěch evoluce neexistuje! Dá se o tom přesvědčit velmi jednoduše: Požádejte kteréhokoliv evolucionistu, nechť vám takový důkaz předloží. Jako bývalý evolucionista si dovoluji tvrdit, že tak neučiní, protože žádný takový důkaz nemá – a nemá jej proto, že žádný důkaz neexistuje…Takto jsou lidé manipulováni.“ 
Experimentální fyzik doc. Drahoslav Vajda

2) I mnozí, kteří veřejně evoluční teorii obahují, o ní mají často vážné pochybnosti - to však neřeknou na akademické půdě, neboť by jim hrozilo pronásledování, možný vyhazov ze škol, odebrání grantů apod. (viz. Pronásledování věřících vědců).

„...Je pravdou, že překvapivé množství biologů tiše pochybuje nebo odmítá velkolepá tvrzení darwinistické evoluce. Avšak – alespoň v Americe musí mlčet nebo riskovat proklínání, opomíjení, ba dokonce i případné vypovězení z akademické obce. Nestává se to běžně, ale dost často na to, aby to všem připomnělo, že riziko je reálné.“ Molekulární biolog Dr. Jonathan Wells

3) Evoluce ve skutečnosti není vědecky potvrzená hypotéza...jedná se o světonázor a filozofii, který má extrémně vážné trhliny v kontextu aktuálních vědeckých objevů a ukazuje se stále více problematickým.(viz. Komplexní zamyšlení nad podmínkami pro vznik života a Proč většina lidí věří evoluci?).

„Darwinova teorie je taková, jaká byla vždycky. Nepřesvědčivá. Mezi evolučními biology jsou ty věci dobře známé. V soukromí často jeden druhému s úlevou sdělují, jak je dobré, že veřejnost nemá ponětí o tom, co vlastně odborný výzkum naznačuje.„ Agnostik Dr. D. Berlinski (matematik a molekulární biolog)

4) Mnohá fakta nasvědčují opaku - tedy stvoření, než-li evoluci - přečtěte si článek Důkazy existence Boha a také Fakta, která svědčí pro stvoření - ne evoluci.

Kdysi skeptický profesor teoretické fyziky Paul Davies, ředitel SETI, je dnes přesvědčen, že za existencí vesmíru stojí inteligentní Stvořitel. Říká:

„Díky své vědecké práci jsem začal stále hlouběji a hlouběji věřit, že náš fyzický vesmír je poskládaný s takovou ohromující důmyslností, že ho dále nemůžu akceptovat jako obyčejný holý fakt…Nemůžu už více věřit, že je naše existence v tomto vesmíru pouhou hříčkou osudu, jakousi historickou náhodou, nebo náhodným zábleskem v tomto velkém vesmírném dramatu."  Na jiném místě pak dodává: "Může se to zdát bizarní, ale podle mého názoru věda nabízí jistější cestu k Bohu než náboženství."

 

Prozkoumejte více tento web a naleznete mnohé další informace, které se k této problematice vztahují!

 

1 | 2 >>

Magie, esoterika, spiritismus...

Alternativní medicína - jak se na ni dívá křesťanství?

Co to je alternativní medicína? Můžeme ji chápat jako jakousi "alternativou" k obyčejné medicíně, která pracuje zjednodušeně řečeno vědecky. Metod alternativní medicíny je celá řada, nicméně téměř všechny mají něco společného - pracují s určitým konceptem nadpřirozena, různými energiemi a v podstatě vždy vycházejí z nějakého náboženství (většinou východního).

Pokud bych vše zjednodušil, pak lze tvrdit, že praktiky a metody alternativní medicíny jsou náboženskými a okultními praktikami. Ačkoliv mnoho lidí si není vůbec vědomo spojení např. jógy, akupunktury či homeopatie s touto skutečností. Nezřídka kdy pak i samotní křesťané používají tyto metody se slovy "však já tomu stejně nevěřím" apod.

Odpovědí tedy je, že křesťanství a metody alternativní medicíny se přímo vylučují a nelze je filozoficky sloučit. Je to jako byste se někoho ptali, zda-li si fotbalový tým může kopak míč do vlastní branky.

Neboť aplikací dané metody alternativní medicíny vlastně přijímáme i její filozofii. Když to zjednoduším, tak každý, kdo praktikuje jógu, by se vlastně měl nazývat hinduistou, neboť jóga a jádro její nauky vychází z hinduismu (nadneseně řečeno-berte s rezervou). Proto nemůže křesťan praktikovat tyto metody, aniž by se (byť nepřímo) nezřekl křesťanské víry, která je samozřejmě odlišná od daného náboženského systému.

Nezřídka kdy se praktikováním těchto metod vystavuje člověk démonické svázanosti, neboť síla, která se často za účinností těchto metod skrývá, jsou právě démoni (tedy padlí andělé, kteří jsou Bohu a člověku nepřátelští). Přečtěte si a prohlédněte si autentické příběhy některých lidí, kteří se do okultismu "namočili" a jakou paseku jim to v životě nadělalo (sekce svědectví).

Níže uvádím stručný přehled metod alternativní medicíny, které vycházejí z ostatních náboženství, nebo z okultismu:

  • akupunktura (a její modifikace, jako akupresura, ušní kupunktura, elektroakupunktura aj.)

  • reflexologie (reflexní masáže chodidel)

  • makrobiotika (původ v zen-buddhismu, který také pracuje s principem jing-jang)

  • jóga (různé formy)

  • transcendentální meditace

  • homeopatie

  • reiky

  • léčení skrze zaříkávání

  • léčení skrze různé fetiše, talismany a amulety: náušnice, náramky, řetízky, kovy, drahokamy, biorezonátory, rušiče geopatogenních zón a "zemského záření" aj.

  • hledání léčebných prostředků skrze kyvadlo

  • psychotronika

  • jasnovidectví

  • čtení aury

Diagnostika pomocí různých předmětů:

  • vykládání karet

  • věštní z kříšťálové koule

  • diagnostika pomocí proutků a kyvadel

  • diagnostika z lahviček s močí

  • diagnóza na základě horoskopu a bioritmu

Diagnóza z různých části lidského těla:

  • věštění z ruky

  • diagnostika duhovky (irisdiagnostika, iridologie)

  • diagnostika z ucha

  • diagnostika podle pulzu (akupunktura)

Jaký postoj má křesťanství k magii?

Magie je velmi populární pojem a je velmi přitažlivá především pro mladé lidi. Kdo z nás by nechtěl ovládat nadpřirozeno, že?...Otázkou však je, co je původcem těchto sil? Křesťanství tuto skutečnost jednoznačně identifikuje jako zlé duchovní síly (démoni). Jedná se o klam, který má v člověku vzbudit pýchu a pocit vlastní moci a "božství".  Tedy pravý opak toho, čím křesťantsví je.

Ne, že by bylo křesťanství nudné, nebo byl člověk "nic"...to samozřejmě ne. Nicméně Bůh křesťanství zřetelně říká, že každý člověk je nedokonalý a je od Boha (té pravé nadpřirozené moci) právě v důsledku svých vin (hříchů) odloučen. Tuto propast se sám Bůh rozhodl překlenout tím, že poslal Ježíše Krista, který za nás zemřel a vzal na sebe naše viny. A právě Ježíš je cesta k plnému životu a Bohu. Mnoho lidí, kteří hledali v magii naplnění, přátele, smysl života apod., velmi krutě narazilo. Je to smutné, když je jim to, co hledají - tedy přijetí, lásku a odpuštění, nabízeno samotným Bohem.

Ačkoliv se někdy magie může skrývat za různé pojmy, jako např. Bůh, Bible, Ježíš, víra či dokonce křesťanství, tak s křesťanstním nemá nic společného. Přečtěte si příběhy lidí, kteří se do magie a okultismu ponořili a pochopíte, proč toto všechno říkám...(sekce SVĚDECTVÍ).

Pokud se o magii zajímáte, nebo ji dokonce praktikujete...tak vězte, že Pán Ježíš Vám nabízí pravé naplnění, pravou svobodu a pravý život, který pak můžete předávat dál.

Více o magii a jejím nebezpečí v článku "Magie - černá, bílá, nebo oranžová - původ stejný".

Více o paranormálních jevech v článku "Paranormální jevy a jejich vysvětlení".

A co jóga? Mohou křesťané praktikovat jógu?

Co je jóga? Mnoho lidí se domnívá, že se jedná o pouhé naprosto neškodné fyzické cvičení. Jedná se také snad o nejčastější metodu alternativní medicíny, která se dokázala infiltrovat mezi křesťany. Dovolím si však tvrdit, že jóga je s křesťanstvím naprosto neslučitelná a to ani v její nejnižší verzi (fyzické hatha józe).

Průměrný člověk ze západu nemá ani potuchy o tom, že jóga byla zavedena bohem Krišnou v Bhagavad Gitě, jako jistá cesta do hinduistického nebe, nebo že Šiva (jedno z nejobávanějších Hindu božstev) je osloven jako „Yogeshwara, Pán jógy. Že jóga je vlastně vyznávání Hinduismu (ač pro mnohé samozřejmě nevědomě). Lidé se tak v domění, že si kupují zdraví, nevědomky angažují v hinduismu. Ve víře, že jsou učeni vědecké praktice, jsou nadšenci jógy nevědomky vedeni do východních náboženských věrouk a rituálů, které jsou designovány aby je otevřely pro okultní praktiky.

Jóga je v hinduismu chápána jako metoda, pomocí které se člověk vymaňuje ze začarovaného kruhu opakovaných převtělení (reinkarnace). Je to cesta, jak přijít "k bohu", cesta seberealizace a sebespasení. A to především její duchovní forma - (radžajóga), která má uvést člověka do stavu harmonie, souladu, a pomoct tak při nalezení "božského já".

Jinými slovy - jóga je prostředkem, jak v sobě objevit "božské já" a jak sám sebe spasit z vlastních sil. Toto však přímo odporuje křesťanství. Křesťanství vedle toho hovoří o jediném Bohu (ne milionech) a o tom, že člověk může k Bohu přijít pouze skrze dokonalou oběť Ježíše Krista.  Praktikování jógy je tedy ignorování skutečného Boha a jeho obcházení.

Efezským 2:9 "Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit."

Hatha jóga - pouze tělesné cviky?

Protože je tělo vězením pro duši člověka, musí být nejdříve duše z tohoto vězení osvobozena. K tomu slouží v hinduismu první stupeň jógy - hathajóga. Tento druh je zaměřen na sebeovládání (především těla a vnitřních orgánů). Základem jsou různé cviky - především dechové (pránájáma) a meditativní držení těla v určitých polohách tzv. asany. Nejznámější je poloha květu lotosu. Lotos je v hinduismu symbol "stvořitelské moci". Dále postavení kobry, pozdrav slunci apod.

Všechny tyto cviky nejsou samoúčelné, ale jsou důkladnou přípravou k další fázi - k meditaci! Tyto na první pohled neškodné tělesné cviky mají za úkol člověka připravit k přijímání zvláštní kosmické energie. Praktikování pracuje s energetickými místy (čakry apod.).

Jóga fyzická tedy je pouze přípravou na jógu duchovní. Není neškodným fyzickým cvičením! Jóga je jóga a všechny její pozice a dýchací cvičení jsou speciálně vytvořeny pro spojení se s Bráhmanem, Univerzálním „Vše,“ Hinduismu.

Jsem přesvědčen, že právě tento první stupeň jógy, který vypadá na pouhé fyzické cvičení, bude mnoho lidí obhajovat, jako neškodný. Dokonce i křesťané samotní. Budou tvrdit, že "si jdou pouze zacvičit" a žádnou filozofii tím nechtějí přijímat. Že věří stále křesťanskému Bohu, jen si jdou "protáhnout svaly"...Nicméně původ, veškeré techniky a cíl této metody je zcela zřejmý - a s křesťanstvím to nemá nic společného.

O dalších stupních jógy (Rádžajóga), která je více duchovně zaměřená se nemá ani smysl bavit. Ta odporuje křesťanské zvěsti absolutním způsobem, proto není třeba dalšího srovnávání a dokazování, že nelze skloubit s vírou v Ježíše Krista, jakožto spasitele.

Další informace o józe se dozvíte z této přednášky průkopníků jógy v ČR, kteří poznali její skutečnou podstatu...

 

Může křesťan chodit k léčitelům?

Jak jsme si již odpověděli u otázky magie - tyto praktiky jsou neslučitelné s křesťanstvím. Odpověď tedy zní nikoliv - křesťan by k léčitelům v žádném případě chodit neměl! A nejen křesťan - ale kdokoliv jiný. Pokusím se stručně vysvětlit proč si to myslím.

Jistě - i v křesťanství se objevuje nadpřirozené uzdravování. Ježíš Kristus velmi často uzdravoval slepé, chromé, malomocné...a nejen to - dokonce křísil z mrtvých. Stejně tak poslal i své věrné učedníky a řekl jim:

"Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte."

Jak je to tedy s křesťanským uzdravováním? Skutky apoštolské 4:5-12

"Druhý den se shromáždili jeruzalémští představitelé židů, ... dali předvést Petra a Jana a začali je vyslýchat: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to učinili?" Tu Petr, naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: "Vůdcové lidu a starší, když nás dnes vyšetřujete pro dobrodiní, které jsme prokázali nemocnému člověku/uzdravili jej/, a ptáte se, kdo ho uzdravil, vězte vy všichni i celý izraelský národ: Stalo se to ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. Mocí jeho jména stojí tento člověk před vámi zdráv. Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Bůh tedy uzdravuje i dnes a existuje o tom mnoho příběhů (osobně znám). Některé z nich naleznete v sekci "svědectví". Nicméně pravá Boží moc je pouze a JENOM "ve jménu Ježíše Krista". Tak se Bůh rozhodl. Jedná se o dar Ducha Božího, který ovšem nemá ani každý pravý věřící. Pakliže však někdo léčí jakkoliv jinak - pak je síla zodpovědná za toto uzdravení démonická. Přečtěte si článek o magii, za kterou se skrývá stejná síla, jako za každým skutečným "léčitelem" (nebavíme se o šarlatánech).

Bývalý okultista, který se zabýval i léčitelstvím, varuje: „Pokud okultista někoho "uzdraví", velice danému člověku ublíží, neboť ho dostane do vlivu démonů. Ač to bude možná znít divně, pro toho člověka by bylo lepší, kdyby zůstal nemocen.“ 

V podstatě téměř všichni léčitelé používají některé z metod, které jsou vypsány v první otázce této sekce o magii. Tyto mají svůj původ často ve východních náboženstvích, nebo okultismu. Léčí se různými energiemi, kyvadly, "kosmem" atd. Základ mají však společný - vyhýbají se pravému Bohu.

Ano, nemálo léčitelů operuje s pojmy Bůh, Ježíš, apod. Je to však jenom klam a tato praxe rozhodně nemá nic společného s Bohem křesťanů či Ježíšem Kristem, který je popisován v Bibli.

Hezký příklad zneužívání Božího jména a Pána Ježíše je v Bibli také uveden (Skutky apoštolské 19:13-19)

"Také někteří židovští zaříkávači, kteří cestovali od města k městu, pokusili se užívat ke svému zaklínání jména Pána Ježíše. Nad těmi, kteří byli posedlí zlými duchy, říkali: "Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel." Tak to dělalo sedm synů Skévy, prý židovského velekněze. Ale zlý duch jim řekl: "Ježíše znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?" Tu člověk, v kterém byl ten zlý duch, se na ně vrhl, všechny je přemohl a tak je zřídil, že z toho domu utekli nazí a plní ran. To se rozhlásilo mezi všemi židy i pohany, kteří žili v Efezu; na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo ve velké úctě. Přicházeli i mnozí z těch, kteří uvěřili, a přede všemi vyznávali, že také oni dříve používali zaklínání. Nemálo pak těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili. Jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných."

Ne vždy to samozřejmě dopadne tak, že hned člověk, který má plná ústa Boha a Ježíše, dostane "na budku" a vymstí se mu to. Nicméně takový člověk, pokud skutečně léčí, pak k tomu používá démonskou sílu (aniž si to samozřejmě často uvědomuje...ale jsou i tací léčitelé, kteří moc dobře vědí, komu slouží...). Takto se otevírá démonickému působení a ovoce svého jednání začne brzy pociťovat např. v podobě nočních můr, depresí, stavů úzkostí, nevysvětlitelných pocitů na sebevraždu, slyšení hlasů apod.

V praxi to může fungovat např. tím způsobem, že daná nemoc je způsobena právě démonem (nemusí tak být!) a léčitel neudělá nic jiného, než že "infikuje" daného člověka, který se tomuto působení otevřel (a tím řekl své "ano"), démonem mocnějším. Takže problémy, které způsoboval původní démon ihned zmizí, ale po nějakém čase se začne projevovat démon jiný (třeba úplně jiným způsobem, nebo jinou nemocí).

Setkal jsem se také s tvrzením, že člověk zná léčitelku, která je velmi hodná a milá a snaží se lidem pomoci...sama věří, že má dar od Boha. Dokonce chodí do kostela a modlí se k Bohu. Je ráda, že může pomoci nemocným a trpícím. To přece nemůže být špatné ne?

Má odpověď bude znít možná tvrdě, ale ne každý, kdo chodí do kostela a modlí se k Bohu, Bohu také patří (je znovuzrozený a obrácený). Upřímnost, jakkoliv je samozřejmě hezká a milá, není měřítkem pravdy. Mnoho upřímných lidí je škaredě oklamáno. Vemte si jenom zfanatizované nacisty...myslíte si, že to někteří nedělali s dobrým úmyslem a "upřímně?"

Jakkoliv je dnes zdraví opěvováno a při přání k narozeninám se říká "hlavně zdraví a štěstí"....tak zdraví není nejvyšší hodnota, kterou člověk může mít! Ano, je velmi důležité a máme usilovat o zdraví, ale je velmi velký rozdíl, ke komu k uzdravení jdeme. Bůh často uzdravuje. Mnoho svých věrných vyslyšel a dal jim zdraví...mnohé také nevyslyšel a musejí s nemocí bojovat. (odpověď proč je v kategorii otázek o Bohu).

Někdo může namínout - ale ten a onen měl velké bolesti a ona jej vyléčila...teď je šťastný...to přece musí být dobré!

Ano, může být vyléčen, ale jen z krátkodobého hlediska. Tímto vyléčením se člověk otevřel duchovnímu světu, který se dříve či později začne projevovat...a příjemné to pro daného člověka nebude. Navíc znovu opakuji - tento argument stojí na předpokladu, že zdraví je to největší a nejdůležitější, co člověk může mít. Ale co když je to jinak? Jsem přesvědčen, že tou hlavní prioritou je, aby člověk poznal Boha - nepozná-li Jej, pak je uzdravení jen dočasné a po jeho smrti dopadne bez Boha stejně tragicky...

Léčí-li kdo druhé a je přesvědčen, že je Jeho moc od pravého křesťanského Boha, ať se přesvědčí, patří-li skutečně Ježíši Kristu a je znovuzrozen.

Mám nadpřirozenou schopnost, je to špatné?

Nemám pro vás dobrou zprávu – Ano, nadpřirozené schopnosti jsou pro vás a vaše okolí velmi nebezpečné. Z nějakého důvodu (možná vlastním zaviněním, nebo např. zaviněním rodičů) jste se dostali pod vliv démonických bytostí, které vám umožňují disponovat schopnostmi, které přesahují naší přirozenou realitu. Stali jste se obětí duchovního podvodu, Bůh vám však dává naději.

Existuje mnoho křesťanů, kteří se ve své minulosti zabývali různými okultními praktikami, jako je např. vykládání karet, léčitelství, horoskopy, magií či dokonce satanismem. Všichni tihle pak přinášejí velmi důrazné varování, že se za těmito paranormálními schopnostmi skrývá člověku a Bohu nepřátelská síla. Zde jsou příklady takových životních příběhů.

Svědectví 1 - zahrávala jsem si s jógou a hinduismem

Svědectví 2 - v zajetí okultismu

Svědectví 3 - byl jsem okultistou

Svědectví 4 - v zajetí démonů

Při svých debatách na internetu jsem se také setkal s lidmi, kteří tvrdili, že mají "nadpřirozené schopnosti". Často lidé tvrdí, že v sobě objevili moc, která v nich dávno dřímala. Něco jako čtení myšlenek, telekineze, léčitelství, vykládání karet apod. Někteří moc dobře vědí, že jim tuto sílu dalo "něco jiného", jiní se domnívají, že tuto nadpřirozenou moc má v sobě každý člověk, jen ji v sobě musí "objevit". (Častý argument v této souvislosti je ten, že lidský mozek využíváme pouze z cca 10 % (což je ale nesmysl) a právě těch ostatních nevyužitých 90 % mohou být ty magické a nadpřirozené schopnosti).

Patříte také mezi tyto lidi?

Pak Vás chci důrazně varovat a povzbudit k zamyšlení...ptejte se, z jakého zdroje tato síla je a jaké ovoce do Vašeho života přináší? Skutečně věříte, že jste se "jenom" napojili na nějakou kosmickou sílu, kterou jste se naučili používat a praktikovat? Pokud totiž existuje nadpřirozeno, pak jej "někdo" musel stvořit. Chci Vás tedy povzbudit k hledání toho "někoho", kým je Bůh.

Bůh Vás může z této "šlamastiky" vytáhnout. Ježíš Kristus sám řekl, že přišel mj. "osvobodit zajaté". Zajatý je také každý, kdo je svázán hříchem a otevřel se duchovnímu světu a nadpřirozeným praktikám. Jediná pravá a čistá moc je u Boha. Jenom On je ten, kdo je ručitelem pravdy a spravedlnosti.

Síly, které stojí za Vašimi nadpřirozenými schopnostmi jsou člověku a Bohu nepřátelské a vždy se snaží člověka odvést od Pravdy, která je v Bohu a Ježíši Kristu. V Bohu můžete nalézt svobodu, lásku a naplnění...toto Vám žádná nadpřirozená schopnost nedá...

Závěr

Nadpřirozené schopnosti jsou z pohledu křesťanství důsledkem vědomého či nevědomého spojení s neviditelnými silami nečistých duchů, kteří nám v omezené míře propůjčují určitou moc, nebo nám slouží. Tato moc je ale destruktivní Danajský dar, který si dříve či později vybere svoji daň. Ježíšova krev však tekla za všechny lidi – i za ty, kteří jsou ovládáni nečistou silou – u Něj můžeme nalézt svobodu a odpuštění.

Více na toto téma v článku o magii nebo v článku Paranormální jevy a jejich vysvětlení.

Může křesťan číst horoskopy a zabývat se astrologií?

Ne - nemůže (resp. by neměl), je-li skutečným křesťanem. Proč? Nejdříve je dobré si zodpovědět, co je obecnou podstatou horoskopů a astrologie? Chci se vyhnout konkrétním definicím, neboť těch je jistě mnoho. Stejně jako mě může někdo nařknout, že např. astrologii "vůbec nerozumím". Ano, bude mít částečně pravdu. Neznám teorie, kdy merkur se saturnem mají ovlivňovat to nebo ono...

Nicméně základní princip je mi zřejmý -> ať už se jedná o horoskopy či astrologii, vždy jde o nějakou neosobní sílu, která má ovlivňovat život člověka, ne-li jej přímo tupě vést. Jinými slovy - lidské osudy a život je v podstatě daný podle toho, jak se nám točí planetky a jak si vesmír zamane. Jakýsi mikrokosmos ovlivňuje makrokosmos.

Odpovězte si sami - jak se toto může slučovat s křesťanstvím? Křesťanství tvrdí, že existuje osobní Bůh, který zasahuje do lidských dějin a někdy do lidských životů (ale při zachování svobodné vůle k rozhodnutí). Tento Bůh stvořil člověka, aby s ním měl osobní vztah - to je mj. smyslem našeho života. Radí člověku, aby se plně přimkl právě k Němu a spoléhal se na Něj. Ne se nechat manipulavat tvrzením, které pro nás mají horoskopy. Bůh Ti dal svobodu...svobodu, aby ses mohl/a rozhodnot, co s životem uděláš. Žádný horoskop Tvůj život neřídí. Bůh je ten, kdo může...ale i tak to nečiní...naopak Ti nabízí naplňující osobní vztah, který s Ním můžeš zažívat...o Něj se můžeš opřít v každé životní situaci...je tu, aby Ti naslouchal, pomáhal a vedl Tě...ne otrockým lanem, ale nitkou, kterou Tě povede, ale ty ji můžeš kdykoliv přetrhnout....Bůh Bible říká (Žalmy 119:2-3):

"Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou."

Máme se dotazovat Boha, ne horoskopů...Jinde říká (Izajáš 48:17):

"Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš."

Více informací naleznete v článku, který se problematice horoskopů věnuje blíže.

Je vyvolávání duchů nebezpečné?

Ano, je velmi nebezpečné. I samotná média, která se těmto seancím věnují, Vás budou často varovat, že to je nebezpečná praxe. Moc dobře vědí proč...nicméně je to neodradí od toho, aby v tom pokračovali. Myslí si totiž, že oni jsou ti, kteří dokáží vyvolaného "ducha" odvolat a umí jím manipulovat. Spiritismus je v tomto ohledu velmi nebezpečný.

Existuje mnoho příběhů a svědectví lidí, kteří po "vyvolávání duchů" skončilo ihned na psychiatrii, spáchalo sebevraždu, po čase podlehlo alkoholu, drogám, depresím...V jedné diskuzi jeden z nich přiznal:

Vyvolávat duchy nedoporučuji. S největší pravděpodobností se ti povede vyvolat jen nějakého démona, co se za ducha bude akorát vydávat.“

Jiný zase:

„Vyvolávání duchů není žádná obyčejná hra. Je to souboj s duchy zemřelých. Může se stát, že se ti vše vymkne z ruky a ty už se pak do smrti nezbavíš duchů, kteří ti budou otravovat život, v horším případě i tvoje zdraví.

Nebo:

„Vyvolávání duchů je velice nebezpečná záležitost...Řešila jsem ve své praxi už nejeden případ, kdy si na sebe takhle holky přitáhly pořádný problém. Většinou totiž s lidmi komunikují ty nejnižší duchovní bytosti, které se vydávají za jiné… A často pak také s těmi, kdo je vyvolávají, zůstávají a způsobují jim problémy nebo je zavedou na špatnou cestu. Dokáží vám nějakým nesmyslem, že vědí více nežli vy a pak už vám budou jen vesele lhát a budou z vás mít velkou legraci. A onen člověk to vůbec nepozná. To v tom lepším případě. V tom horším může člověka takový přivolaný duch ohrožovat na zdraví nebo nutit k sebevraždě.“ 

Tito okultisté se domnívají, že je potřeba toto řemeslo zvládat a je nutné duchy správně odvolat. To vše je ovšem klam, žádné odvolání v okultním slova smyslu neexistuje. Démon může lživě upustit od nátlaku a na nějakou dobu odejít, později ale přijde a vyvolá problémy, které si však s jeho prvním vlivem často vůbec nespojíme. Spiritismus je tedy jeden z mnoha satanových podvodů.

Proč je to nebezpečné?

Leviticus 19:31

"Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh."

Bůh zakázal tuto praxi a na jiných místech naznačuje, že jsou mrtví izolováni od světa nás živých. Pokud je to pravda, kdo jsou teda ti "duchové"?

Jsou to démoni, kteří se za mrtvé pouze vydávají! Tito démoni jsou součástí duchovního světa, který nás obklopuje. Proto mají velmi mnoho informací o našich životech. Mohou se lehce zamaskovat za jakéhokoliv "mrtvého" a říct informace, které mohl vědět jenom on (protože jej znali). Satan totiž zneužívá toho, že člověka přitahují neobvyklé a záhadné věci, a mnoho lidí dostává pod svou vládu pomocí spiritismu. Tak jako lovec používá k přilákání kořisti návnadu, Satan láká lidi na celém světě a chytá je do pasti pomocí praktik, jako je věštění, astrologie, hypnóza, čarodějnictví, hádání z ruky a magie.

Ti lidé však byli jednoduše oklamáni démonem. Démonická bytost potřebuje reálnou záminku k tomu, aby mohla s lidmi vstoupit do komunikace (a působit v jejich životech). Seance se svíčkami a s cílenými prosbami, aby se ozval, mu takové pofidérní právo dávají.

Pro démona je jednoduché zjistit odpovědi na zákeřné otázky, dokáže také zjistit, pokud neví co odpovědět, jakou odpověď vám má podstrčit, aby jste "uvěřili" že mluvíte skutečně s Vaším blízkým. Démon tak ve vás vzbuzuje důvěru a doufá, že s ním budete hovořit častěji a on na vás bude moci zaútočit a případně vás obsadit. Může vás také trvale obtěžovat a působit vám nemalé problémy, aniž budete tušit co za tím vězí. Pokud jste se tedy někdy jakéhokoliv vyvolávání duchů zúčastnili, je možné, že jste tím otevřeli dvířka duchovnímu světu a tím Vám může působit problémy různého charakteru.

Je to prostě nebezpečná hra. Co tedy dělat, pokud jste se do tohoto problému "namočili" a vnímáte, že to ssebou přineslo problémy? V první řadě si musíte udělat pořádek ve vztahu s Bohem a přijmout od Něj odpuštění. On je daleko mocnější, než jakákoliv zlá síla...V okultní literatuře se nedočtete, že vysvobození a úplná svoboda od negativního vlivu je možná – skrze oběť Pána Ježíše Krista. On sám je hlavou všech mocností a sil, On dokáže zpřetrhat jakákoliv pouta, prokletí a démonické posedlosti. On je řešením pro ty, kteří byli spiritismem podvedeni.

Bible praví (1 Jan 4,1):

„Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“

Část odpovědi z tohoto zdroje

A co homeopatie?

Homeopatie je stále více populární metoda léčby. Žel mnozí ani netuší, čím se to vlastně "dopují" - a co tímto přijímají do svého života. Zakladatelem této metody byl Samuel Hahnemann. Vznik metody je spjat se sektou svobodných zednářů, kteří její šíření podporovali. Princip jejího fungování má být založen na léčbě podobného podobným. Při "léčbě" dostává pacient látku, která u zdravého člověka způsobuje stejné příznaky, jako léčená nemoc u nemocného. Takový princip podobnosti nalézáme již v náboženstvích a filozofiích východních kultur (Tibet, Čína apod.). Ti např. mozek léčili ořechy, protože ořech tento orgán připomíná. Princip podobnosti se také používá v okultních a magických knihách. Hahnemann tedy nevytvořil nic nového, převzal jednoduše okultní princip odjinud.

Druhým základním principem je to, že takovýto přípravek musí být rozředěn v určitém poměru. Zde se dostáváme "k jádru pudla". Podávání samotných látek, které u zdravého organismu vyvolají stejné příznaky, by nemohlo být použito...proto je nutné látku ředit. Nejde však o obyčejné ředění...podle Hahnemana a dalších zastánců homeopatie při tomto ředění vstupuje do roztoku jakási záhadná "energie". A tato "energie" má být zodpovědna za účinnost homeopatického přípravku. V pozadí celé problematiky je tedy "duchovní energie".

Je nutné podotknout, že homeopatie selhala při vědeckých testováních a v některých případech může mít devastující vedlejší účinky. Tak jako u horoskopů apod., je to velmi výnosný business. Uvažte...žádné roky testování léčiv, žádné miliony do výzkumů...pouze doma "na koleně" zatřepat pár lahvičkama, téměř s nulovými náklady a prodat třeba dráž, než obyčejná léčiva. Nicméně uznávám, že to někdy "může fungovat"...roli zde může hrát tzv. placebo efekt, nebo právě duchovní svět, kterému se tímto otevíráme, a který je rozebírán na jiných místech tohoto webu.

Celý princip tvorby homeopatického přípravku není tedy nic jiného, než magický rituál. Z tohoto důvodu by křesťané (potažmo každý...) neměli tyto přípravky užívat, neboť se samotným "lékem" přijímají také filozofické pozadí a vlastně i víru v to, že jim "pomůže energie". Jinými slovy - není ani tak nebezpečná třeba samotná pilulka, ale víra a přístup, který daný jedinec k přípravku chová. Věří totiž, že se může uzdravit pomocí kosmické energie, která vstupuje do léku a tím i do něj...

K odpovědi jsem se inspiroval z knihy "Alternativní medicína - pomoc, nebo nebezpečí?" od Dr.Ruckiho

Reiki a křesťanství?

Hned na úvod prohlašuji, že je praktikování reiki v naprostém protikladu s křesťanskou vírou. Reiki je údajně univerzální životní síla (kosmická energie), které se může člověk otevřít při určitých zasvěcovacích rituálech. Takto zasvěcený jedinec může pak nabitou energii předávat dále pro léčení "těla i ducha" člověka, ale také zvířat či rostlin.  Reiki se často prezentuje jako léčebná metoda. Je to však jenom úhybný manévr. Ve skutečnosti se jedná o náboženskou filozofii (přesnější překlad je "cesta reiki"). Je to tedy systém hodnot a uvažování, který daný jedinec přijímá a tím je odtahován od existence osobního a živého Boha, který chce mít s člověkem vztah.

V reiky existuje několik stupňů zasvěcení

Zasvěcování vždy provádí "mistr reiki". Avšak zejména v prvních stupních lidé často nemají tušení, do čeho jsou to ve skutečnosti zasvěcováni.

1.Stupeň

Má člověka otevírat kosmické energii reiki - a to nenávratně. Tímto mu umožňuje energii předávat dotykem ostatním lidem za účelem uzdravování (vždy předepsaným rituálním způsobem).

2. Stupeň

Zde již člověk má být schopen předávat tuto sílu nejen dotykem, ale i na dálku.

3. Stupeň

Učeň se stává mistrem reiki, aby mohl zasvěcovat druhé této nauce. Nejsou na nikoho vázáni a fungují jako autonomní jednotky. Někteří zasvěcenci tvrdí, že existuje i další stupeň zasvěcení. To je však pro nás nepodstatné.

Komu/čemu je člověk zasvěcován?

Člověk je tímto zasvěcován pomocí esoterického buddhismu (japonská magie) do duchovního systému...Můžeme pokračovat definicemi samotného učení reiki, ale já přejdu ke křesťanské interpretaci. Ono zasvěcování není nic jiného, než zasvěcování se duchovnímu světu - démonům.

Součástí reiki je totiž komunikace s tzv. duchovními průvodci a jinými duchy. Tato filozofie se tím netají a naopak o ní otevřeně mluví jako o něčem, co je člověku prospěšné. Tomuto způsobu komunikace se říká "channeling". Mistři reiki uvádějí, že již při prvním stupni zasvěcení dostává člověk svého "duchovního průvodce". Věří tedy v anděly, ale tvrdí, že žádní padlí a zlí andělé (démoni) nejsou. V tomto se odlišuje od Bible, která tvrdí, že část andělů se Bohu vzepřela a byla svržena pryč od Boha. Tato skupina "vzbouřenců" v současné době Boha nenávidí, stejně jako nás jakožto Jeho dílo. Snaží se nás různými způsoby klamat a odvádět od pravého poznání Boha. Reiki je jednou z mnoha lživých taktik Božího nepřítele. Aby provozování reiki vypadalo důvěryhodně a účinně, jsou při jeho iniciaci démony vytvořené takové jevy, které připomínají vyléčení. Případně ustanou nějaké příznaky jednoho soužení, ale přijdou další - nepozorované, ale horší obtěžování.

Pokud jste tedy byli do reiki zasvěceni, pak jste se otevřeli duchovnímu světu, který má nyní zákonné právo negativně jednat ve Vašem životě. Nemusíte však zoufat - Bůh je daleko mocnější, než kterýkoliv démon, nebo Satan sám...Ježíš Kristus může zlomit jeho moc a darovat Vám odpuštění a osobní vztah s Bohem...rozhodnutí je na Vás...Jak navázat ztracený vztah s Bohem? (přijmout spasení).

A co akupunktura?

Akupunktura je spolu s homeopatií velmi rozšířenou metodou alternativní medicíny. Aniž bych chodil okolo horké kaše, tak na začátek řeknu, že akupunktura pochází z taoismu a je v podstatě součástí tohoto náboženství. Člověk, který se jí oddává, je vlastně vyznavač taoismu, aniž si to uvědomuje, neboť tuto nauku v praktické formě přijímá.

Tao je údajná přírodní síla, která měla být příčinou vzniku tohoto světa. Má dvě podoby - jing a jang. Jsou to protichůdné póly, mezi kterými má oscilovat vesmír. Základním tématem tohoto náboženství je úzký vztah člověka s vesmírem. Člověk se má podřídit vládě nebes, která jej ovlivňuje. Teorie tvrdí, že tzv. makrokosmos (tedy hvězdy, vesmír apod.) ovlivňují tzv. mikrokosmos - tedy i člověka. V podstatě je to velmi podobné, jako u horoskopů a astrologie (viz. Horoskopy a věštění, jenom zábava?).

Akupunkturické učení také vyznává, že tato "duchovní" energie protéká celým vesmírem i člověkem samotným. Můžeme údajně nalézt energetická centra, která lze určitým způsobem ovlivňovat pomocí akupunkturických bodů, do kterých se vpichují jehly. Lidský organismus podle této nauky může fungovat jedině tehdy, když je "napojen" na kosmickou energii a tato energie naším tělem správně proudí.

Pomineme chaotické a protichůdné interpretace toho, kde tyto body jsou a kolik jich je a přejděme k pohledu na akupunkturu v západních zemích. Někteří lékaři totiž převzali akupunkturu, jako "normální" léčbu, aniž by za ní hledali nějaké duchovno. Argumentují tím, že vpich jehly způsobuje vyplavování endorfinů, což je hormon "štěstí", který tlumí bolest. Je to přirozená reakce organismu. Nicméně mnozí odborníci na akupunkturu protestují proti těmto snahám a tvrdí, že to je pořád náboženská praktika, ať se ji snaží "odduchovnět" jak chtějí...např. Dr. Schnorrenberger, západoněmecký odborník na akupunkturu, píše: "Překvapivé účinky se dostavují pouze tehdy, když se léčitel řídí originálními předpisy starými několik tisíc let. Akupunkturista se musí bezpodmínečně řídit teorií staré čínské medicíny, pokud chce dosáhnout léčitelských úspěchů. V opačném případě je to jen nespecifická popudová léčba."

Závěr

Akupunktura je další z metod, které nemají s křesťanstvím nic společného (snad jen společného nepřítele - Satana) a zároveň křesťanské zvěsti přímo odporuje. Pro křesťany je tedy velmi nebezpečné přijímat tuto techniku, neboť spolu s ní se podrobujeme "vesmírné energii", která není ničím jiným, než démonickým působením v životě lidí. Každý křesťan by si měl tedy odpovědět komu více věří...Bohu, nebo zaslíbením východních filozofií? Sloužit dvěma pánům nelze, jak řekl sám Ježíš.

Proto pokud navštěvujete léčitele, či lékaře, který Vám aplikuje akupunkturické jehly, tak se jej zeptejte na duchovní pozadí této léčby...možná Vás překvapí, že např. ze zaníceného ateisty se stanete nevědomým praktikantem taoismu...

K odpovědi jsem se inspiroval z knihy "Alternativní medicína - pomoc, nebo nebezpečí?" od Dr.Ruckiho

1 | 2 >>

Máte jinou otázku? Napište nám ji!

zivotny cil

David | 18.01.2017

zdravym,chtel by sem se zeptat!!!Ja nevim co vlasne chci jednu dobu kdyz jdu z kotela nebo jine aktivity tak chci byt knezem a druhou dobu chci byt policajtem.Prosim zkuste mi poradit co mam delat???Uz nezbyva moc roku a musim si vybrat A nechci si udelat zivotnu chybu
Ps.:nebudu potrestan???budu v nebi???bude me mit rad buh??? POMOC!!!!!.

Re: zivotny cil

Ludmila S. | 24.05.2017

Zdravím tě Davide, V první řadě tě chci ujistit, že do nebe nepůjdou jenom kněži, takže se nemusíš obávat, že to je jediná cesta. Bohu můžeš sloužit i jako "laik" a dokonce i kdybys pracoval jako policajt - ani to se nevylučuje ;-). A také bych chtěla upozornit, že by nebylo nejsprávnější, se rozhodnout pro kněžskou službu jen tak mírnix-dírnix. Velmi důležitou podmínkou je - mít vztah s Ježíšem Kristem a ten musí být stálý a neměnný! Proto bych ti možná doporučila jít třeba opravdu na policejní akademii, ale zároveň nezapomenout na Ježíše Krista a Jeho oběť za každého z nás, to znamená i za tebe. Čti tedy Bibli a prohlubuj si vztah s Ježíšem Kristem. Přeji ti Hodně moudrosti i správných rozhodnutí. Ludmila.

Re: Re: zivotny cil

osoba | 27.05.2017

"že by nebylo nejsprávnější, se rozhodnout pro kněžskou službu jen tak mírnix-dírnix. Velmi důležitou podmínkou je - mít vztah s Ježíšem Kristem a ten musí být stálý a neměnný!"
Jo??? Který katolický kněz má skutečný vztah s Bohem, místo aby byl otrocky oddán hierarchii katolické mafie?? Její vrchnost extrémně protiřečí autoritě Božího slova (papež Boha nezastoupil, ale doslovně nahradil, i naukami).

lži

Dan | 31.01.2016

Nedavno jsem dočetl Bibly, a utkvěl mi v paměti jeden verš z Exodus 20:4 ''Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.''

před tydnem jsem navštivil katolicky kostel, na oltaři byl symbol ryby, na stěnach byly holubice, a všude okolo sochy lidi/svatých...

když vezmu v uvahu to co kaže Ježiš v Matoušovi 5:17 ''Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.''

tak mi přijde že katolicka cirkev je falešna, a neřidi se slovem božim... když jsem se zeptal faraře proč to tak je a vyložil mu stejne verše jako tady teď, tak mi začal vykladat nauky z katechismu, nedokazal odpovědět slovem božim protože věřím že Bůh je dost jasný ohledně symbolu a zpodobněnin.

poslední verš který jsem mu vyložil byl také z Matouše 7:21-23 ''Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
22 Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘
23 A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘'

a myslim si že většina křesťanských denominaci ma vlastní člověkem vytvořené nauky, takže ma otazká zní, jestly to ti duchovní vubec vidí že kážou lži které ponechají lidi v hříchu?

Re: lži

Petr | 19.02.2016

Zdravím Dane,

myslím, že jsem Ti na toto už odpovídal v mailu...

Za katolickou církev nemohu mluvit. Sám jsem proti mnohým věcem, které zmiňuješ...zda to vědí? To se musíš zeptat jich...mnozí obhájci soch a obrazů si to vykládají různě...asi si myslí, že Boží příkazy neporušují...nezobrazují (alespoň v případě "svatých") přece Boha...a svaté zobrazují, protože je mají za vzor...

No, je to složitější...:)

Re: Re: lži

Pepa | 22.06.2016

Tak proč jíte vepřové maso ?

Re: Re: lži

Pepa | 22.06.2016

Omlouvám se, napsal jsem hloupost.

Jsem co jsem.

Halfar.R | 28.12.2015

Proč Bůh dopouští zlo?
Protože Bůh je moudrý a spravedlivý.! Tím zlem lidi trestá, nebo učí, či varuje před něčím.! On nic nedělá bez důvodně, to mi věřte.

Proč je tolik církví?
Nebot Bohu nevadí v co věříte, ale vadí Mu jak žijete a co zde činíte. V tomo jeho životním díle.!

Jaký je smysl života?
No přece, smrtí učinit štastným každého živého tvora.! A stát se tou živou smysluplnou věčností.!

A co křížové války?
Válkamy lidi brzdí v přemnožení, nebot místa a potravy zde mnoho není.!

Co věda a Bůh?
Nebyt Boha, není vědy.! Nebyt vědy, nepoznám Boha.! A nemít nic, tak nejsem nic.! Co chtěl bych víc.?!

Hřích

Anna | 05.02.2015

Zdravím, mám dotaz a zatím jsem na něj nikde nenašla odpověď. Chápu, že (hodně jednoduše řečeno) když člověk provede něco špatného a později toho lituje, tak že mu může být odpuštěno. Jak je to ale s tím, když udělá něco špatného - ví, že je to špatné, trápí ho, že je věc kterou udělal špatná a přesto nedokáže litovat právě toho konkrétního činu?
Uvedu příklad: Zabiju. Vím, že zabít je špatné. Ale také vím, že když onoho člověka nezabiju, zemřou moje děti a všichni moji příbuzní. Lituju toho, že "zabít" je hřích, ale přesto vím, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem to udělala. A vím, že bych vždy volila stejně. Jak se můžu zpovídat z něčeho takového? to přece nelze, nebo ano? Jak mohu Boha prosit o odpuštění, když hříchu nelituji...
Já ve své pozici nerozmýšlím zda zabiju nebo nezabiju, moje nerozhodnost se vztahuje k něčemu snad "lehčímu" ale chtěla jsem najít nějaký jednoduchý příklad na kterém vysvětlit svou životní situaci. Doufám, že je můj dotaz alespoň částečně srozumitelný a předem děkuji za odpověď :)

Re: Hřích

Petr | 12.02.2015

zdravím Tě, Aničko,

děkuji za Tvůj dotaz. Pokud chceš svoji věc rozebrat blíže, můžeš mi napsat na e-mail v sekci kontaktujte nás. Asi je to na bližší kontext...

Jenom velmi stručně - ve skutečnosti např. desatero neříká, že je hříchem zabít, nýbrž "zavraždit". Vůbec si netroufám tvrdit něco absolutně, ale dokáži si představit, že zabití v obraně není ani hříchem...ale to bych zacházel skutečně na tenký led. Jinými slovy - vždy to je nutné posuzovat individuálně. Přesto všechno existuje mnoho zázračných svědectví, kdy byli lidé postaveni před ohromně těžké zkoušky a Bůh je z nich zázračně vyvedl. Kdybych tedy reagoval na Tvůj smyšlený příklad, tak bys možná nemusela nikoho zabíjet (ani v obraně), ale Bůh by mohl zasáhnout a zabránit krveprolití - na obou stranách. Výchozí myšlenka je tedy ta - spolupracovat s Bohem! Žijeme s Bohem v souladu s Jeho principy? Ono totiž mnoho životních problému vzniká právě v důsledku toho, že na Boha kašleme a nerespektujeme Jeho vůli. Kdybychom s Bohem žili, nemusíme řešit velkou spoustu problémů...ale to je úplně jiné téma.

Pokud tedy chceš, můžeš mi napsat do osobní zprávy.

Přeji Ti požehnaný den.

Petr

1 | 2 | 3 | 4 >>

Přidat nový příspěvek