Bohoslužba

28.11.2011 01:24

Tento pojem může mít více významů. Bohoslužba jako hodina v církvi (dnes jdu na bohoslužbu), nebo bohoslužba jako služba Bohu. Zaměřme se na prvotní význam, kterým je služba Bohu. Jak můžeme Bohu sloužit? Jde to vůbec?

Odpověď je jednoduchá – ano, můžeme. Nejlepší službu Bohu budeme činit prostým následováním Ježíše a jeho učení – tedy, když budeme žít život, který se Bohu líbí. Opravdu – toto je nejlepší bohoslužba, kterou můžeme provozovat každodenně. Moderní svět je tolik naplněn honbou za úspěchem, krásou, štěstím, osobním zviditelněním, prosazením sebe sama a finančním zajištěním (vše samozřejmě nezávisle na Bohu). Ne, že by toto všechno bylo špatné, pokud je ovšem na prvním místě Bůh a Jeho sláva. Pokud věříme v Boha (resp. následujeme Ježíše Krista), žebříček hodnot se nám naprosto a od základu změní. Pokud znáte „věřící“ ve svém okolí, kteří nemají na prvním místě Boha a Ježíše Krista, patrně nejsou vůbec křesťany a pouze si to o sobě myslí.

Praktické návody k bohoslužbě si můžeme přečíst v listech Nové Smlouvy (část Bible, která byla sepsána po Ježíši a navazuje bezprostředně na jeho učení).

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Ga 5:22)

S Boží pomocí se máme učit a rozvíjet právě tyto charakteristiky. Život pod optikou těchto a jiných ctností je potom sám o sobě Bohoslužbou. Pravdou totiž je také to, že pokud o to usilovat nebudeme, s největší pravděpodobností budeme jednat naprosto opačně – podle naší lidské přirozenosti.

Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.“ (Ga 5:19-21)

Slůvko svévole je přitom velice trefné – jde o „mou vlastní vůli“. Co chci já, to je důležité. Křesťané to vidí jinak: Co chce Bůh, to je nejdůležitější. Je to paradoxní, ale tím, že dáme Bohu prostor, ať udělá svůj pořádek v našem žebříčku hodnot, nestaneme se slepými následovníky (otroky) nějaké vyšší moci. Naopak – najdeme v tom osobní naplnění a neznamená to, že musíme odložit svou identitu a inteligenci. Ježíš sám to popsal takto: „Kdo miluje svůj život, ztratí jej. Kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“ (J 12:25). Nejednejme tedy podle naší lidské přirozenosti, hledejme jiné, vyšší, Boží hodnoty a řiďme se jimi.

Zakončeme slovy apoštola Pavla (Římanům 12:1):

" Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba."