Bůh Otec, Syn a duch svatý (Boží trojice)

28.11.2011 01:24

Křesťanství má v oblasti nauky o Bohu velmi speciální místo, které žádné jiné náboženství nemá. Ačkoliv není nikde v Bibli výslovně uvedeno něco ve smyslu „Bůh je trojjedinný“, z velmi mnoha přímých vyjádření jednoznačně vyplývá, že je Bůh jeden, ale existuje ve třech osobách – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý. Nikoliv tři Bohové, nikoliv „trojhlavý bůh“, jak někteří posměšně poznamenávají, ani jeden Bůh představujíce se třemi „maskami“, ale jeden Bůh, který sestává z jedinečných bytostí, která je každá sama o sobě plně Bohem.

Sousloví Boží trojice se vžilo poté, co lidé studovali Bibli a snažili se popsat Boha na základě biblických textů. Mohli bychom říct, že je tento pojem určitou pomůckou, jak Boha lépe pochopit. A jelikož se snažíme pochopit něco, co je nad naše možnosti chápání, je tato pomůcka na místě. 

Podívejme se, jakou úlohu těmto osobám jako křesťané přisuzujeme.

Bůh Otec – Stvořitel, Nejvyšší, Všemohoucí. Je stvořitelem světa, Jeho slovo má tvůrčí moc. Co řekne, to platí, neříká nic jen tak do větru. Je svatý - tím rozumíme, že v něm mají morální zásady a charakteristiky počátek. Odkud se vzaly pojmy jako dobrota, milost, věrnost, spravedlivost, právo, pravda, pravdomluvnost a spousta dalších? Odpověď je: V Bohu. Má moc do chodu světa zasahovat a někdy tak činí. Je skutečně všemohoucí. Ano – existují filozofické úvahy typu: „Není všemohoucí, protože neumí stvořit kámen, kterým by nepohnul.“ To je ovšem pouhá filozofická konstrukce, která nic nedokazuje. Bůh Otec našel způsob, jak obnovit porušený vztah s člověkem a to je myslím onen pomyslný kámen. Více k tomu viz Evangelium.

Bůh Syn - Spasitel, Zachránce, Syn člověka, Ježíš Kristus. Byl člověkem a zároveň Božím synem. Jeho narození i život byl předmětem prorockých zjevení staletí před ním. Sám sebe označuje jako Boha: „Já a Otec jedno jsme.“ Při jiných příležitostech naopak zdůrazňuje své lidství a označuje se jako Syn člověka (nicméně i toto označení mělo svůj původ ve starém zákoně, kde tento „titul“ označoval přicházejícího velkého „proroka“). Křesťané věří, že klíčové je jeho vzkříšení z mrtvých. Byl ukřižován, zemřel a na třetí den vstal z mrtvých. Tím Bůh Otec potvrdil, že přijal Jeho oběť za hříchy lidí. Ježíš se proto stává Zachráncem, jediným kdo je schopen zachránit člověka z jeho otročení hříchu, smířit člověka s Bohem. Proto mají křesťané naději, že se s Bohem po fyzické smrti setkají – a to díky Ježíšově oběti.

Bůh Duch Svatý – Přímluvce, Ten který posiluje. Bůh může k lidem hovořit ve všech dobách. Není časový úsek, kdy by si Bůh dal pauzu a nechal svět světem. Hovoří k lidem různými způsoby. I před Ježíšem, i v době Ježíšově a po Kristově odchodu máme v Bibli známky působení Božího Ducha. Žalmista David píše v modlitbě k Bohu: „Neber mi svého ducha.“ (Ž 51). Ježíš byl naplněn Božím Duchem (Mt 2:13-17). Ježíš hovořil o příchodu Ducha Svatého, který Otec sešle těm, kteří v Něj věří. To se také stalo v době Letnic. Příběh o seslání Ducha Svatého si můžete přečíst ve Skutcích apoštolů (Sk 2). Duch Svatý naplňuje i dnes ty, kteří uvěří zprávě o Bohu a Ježíši. Duch Svatý se za křesťany u Boha přimlouvá,  posiluje je, proměňuje k Boží podobě, dává různé dary (i nadpřirozené) a vede životem.

Je Bůh jeden, nebo jsou tři?

My všichni žijeme v trojrozměrném světě. Všechny hmotné předměty v něm mají určitou výšku, šířku a hloubku. Mohou se v něm vyskytovat dva lidé, kteří budou stejně vypadat, stejně se chovat a dokonce i jejich hlasy budou znít stejně. Přesto však nebude žádný z nich tím druhým. Vždycky to budou odlišné bytosti.

Pro Boha ovšem omezení trojrozměrného světa neplatí. Je totiž duch. Navíc je to bytost, která je nekonečně složitější než my. Proto může být Ježíš někdo jiný než Bůh Otec, a přesto je to tentýž Bůh.

Bible jasně hovoří o Bohu Otci, Bohu Synu a Bohu Duchu svatém. Zdůrazňuje však, že je jen JEDEN Bůh. Řečeno jazykem matematiky, nebyla by to rovnice 1 + 1 + 1 = 3. Byla by to rovnice 1 × 1 × 1 = 1.

Bůh je tak zvaně trojjediný. Slovo „Trojice“ je způsob, jak vyjádřit to, co nám Bible zjevuje o Bohu: Že se jedná o tři „osoby“, které sdílejí tutéž božskou podstatu. Někteří lidé se to snažili znázornit pomocí přirovnání. Třeba voda se může vyskytovat v podobě tekoucí vody, ledu a páry. Jsou to tři různé podoby, ale stále je to voda. Jako další přirovnání může posloužit vajíčko, které má skořápku, bílek a žloutek, a všechno je to vajíčko. Přes všechny "pedagogické" výhody těchto přirovnání stále poněkud pokulhávají - naznačují totiž, že mohou být nějaké „části“ Boha, což neodpovídá skutečnosti.K tomuto všemu je vhodné připomenout i mnoha nekřesťany zastávané dogma – Bůh je láska. Zamysleme se nad tím, co je vlastně ona láska? Již ze své definice je nutné, aby byla láska sdílena minimálně dvěmi subjekty, pokud se přidá třetí, jsou podmínky pro pravou lásku ještě lepší. Avšak nebyl-li by Bůh trojjedinný (či minimálně „dvojjedinný“), nemohl by být láskou, neboť by ji neměl s kým sdílet, neboť pouze on existuje ze své definice věčně.

Bůh Syn, Ježíš Kristus, je cele a úplně Bohem. Bůh Otec je také cele a úplně Bohem. Rovněž Duch svatý je cele, v plnosti Bohem. Přesto je jen jeden Bůh. V našem světě, s naší omezenou lidskou zkušeností, je těžké porozumět učení o Boží Trojici. V této podobě se však setkáváme s Bohem od samého začátku Bible. Všimněte si množného čísla v 1. Mojžíšově 1,26: „I řekl Bůh: ,Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.‘“

Uvádíme několik biblických citátů, které ukazují, že Bůh je jeden, avšak ve třech osobách. (Seznam citátů není zdaleka úplný.)

„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (1. Mojžíšova 6,4)

„Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není.“ (Izajáš 45,5)

„Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.“ (1. Korintským 8,4)

„Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Matouš 3,16-17)

„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého…“ (Matouš 28,19)

Ježíš řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ (Jan 10,30)

„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14,9)

„A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.“ (Jan 12,45)

„Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ (Římanům 8,9)

„Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.“ (Matouš 1,20)

„Anděl jí [Marii] odpověděl: ‚Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.‘“ (Lukáš 1,35)

Ježíš řekl učedníkům: „… a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude… Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14,16-17.23)

 

Závěr

Ačkoliv je nauka o Boží trojici pro lidskou mysl jenom těžko uchopitelná, nepředstavuje sama o sobě vážný argument pro její odmítnutí, neboť se nepohybujeme na půdě fyzikální reality, nýbrž reality duchovní. Tato oblast je ale pro naše zkoumání či vnímání nedostupná. Vedle toho bychom od dokonalého a všepřesahujícího Boha jistě neočkávali, že budeme moci plně pochopit.