Byl jsem skinheadem

30.11.2011 22:07

Byl jsem plný vzpoury a nenávisti vůči každému, kdo se mi snažil jakkoliv mluvit do života. Na všechno jsem odpovídal opačně, než se ode mně očekávalo. Rád jsem dělal druhým lidem naschvály. Vadily mi problémy společnosti, připadalo mi, že je nikdo neřeší. Tak jsem se rozhodl, že vezmu spravedlnost do vlastních rukou. Stal jsem se jedním ze skinheadů.

skinhead-nemecko__192x128_.jpg

I když se mě rodiče snažili dobře vychovat a byli na mě vždycky hodní, stejně rostla v mém srdci touha rozhodovat se o všem sám. Na druhou stranu jsem často přemýšlel, proč tu vlastně jsem. Jaký je smysl mého života? Jediné, co mohu dnes říci je, že jsem v úvahách o životě stejně nikdy k ničemu nedospěl. Měl jsem velkou touhu v životě něčeho dosáhnout, ale nevěděl jsem, co vlastně chci dělat.

V té době jsem se seznámil s jedním klukem, který byl skinhead. Vedli jsme spolu dlouhé rozhovory o problémech lidstva, při kterých jsme vždycky skončili o Romů. Sám jsem měl v té době s nimi špatné zkušenosti  a v mém srdci začalo vznikat něco zlého. Začal jsem Romy víc a víc nenávidět. Úplně jsem propadl rasismu. Myslel jsem si, že jedině násilím se vyřeší problémy s Romy. Koupil jsem si tedy bomber a nechal se ostříhat dohola. Od té doby jsem se účastnil mnoha setkání skinů nejen z České republiky, ale i z Evropy. Zažil jsem mnoho bitek mezi skinheady, Romy, Vietnamci, Jugoslávci a anarchisty.

pressefreiheit_skinheadaffaere_setzt_rechtliche_skinheads20100929201218.jpg

Po nějaké době jsem začal ztrácet pevnou půdu pod nohama. Objevil se strach z pomsty mých nových nepřátel, kterých nebylo málo. Začal jsem pochybovat o smyslu vzdělání, chodil jsem za školu a následovalo vyloučení ze školy. Postupně se zvětšovala propast mezi mnou a mými rodiči. Najednou jsem byl úplně na dně. Začal jsem přemýšlet o sebevraždě. Já, který chtěl řešit problémy lidstva, jsem se najednou topil v bahně vlastních problémů, které jsem neuměl řešit.

V době mé největší beznaděje se můj starší bratr stal křesťanem. Pamatuji si, že když přišel poprvé ze shromáždění církve, vyzařoval z něj zvláštní pokoj. Vím, jaký byl předtím a nyní jsem byl doslova přemožen pozitivní změnou v jeho životě. Začal jsem ho pozorovat a vedl jsem s ním dlouhé rozhovory.

Po nějaké době jsem zatoužil podívat se do církve, kam chodil. Moje první setkání s křesťany bylo něco úžasného. Připadal jsem si, jako bych se ocitl na jiné planetě. Prožíval jsem srdečné přijetí a lásku. To se mě dotklo. Potom povstal kazatel a začal kázat z Bible, pro mě zatím neznámé knihy. Jeho slovo mířilo přímo do mé situace. Žasl jsem nad tím a rozplakal jsem se. Později jsem pochopil, že to byla práce Ducha svatého.

To, co následovalo potom, byla už jen moje spontánní odpověď na Boží volání. Kazatel se zeptal, jestli je mezi přítomnými někdo, kdo by chtěl vyznat Pánu Ježíši svoje hříchy a vydat Mu svůj život. Bez váhání jsem vstal a šel dopředu. Klek jsem si  a volal v slzách ke svému Stvořiteli, aby mě přijal. Během této modlitby jsem pocítil proud tepla, prožil jsem uvolnění mysli, jako by ze mně spadlo ohromné břemeno. Cítil jsem se jako nový člověk, věděl jsem úplně jasně, že od této chvíle bude vše jiné.

Můj život se opravdu radikálně změnil. Poté, co jsem se setkal s láskou Pána Ježíše, jsem pochopil, že za všechny problémy lidí může hřích. Bůh mi dal také odpověď, proč tu jsem a jaký je Jeho záměr pro můj život. Nyní vím, že jedině Ježíš je cesta, pravda i život. Pán mi dal možnost dokončit jinou střední školu. Potom jsem vystudoval biblickou školu a po dobu jednoho roku jsem působil jako misionář. Nyní jsem kazatelem. Pracoval jsem mezi narkomany - a co je úplný zázrak - již několik let přináším poselství evangelia Romům! Ježíš změnil můj postoj vůči tomuto národu. Bůh je nádherný a život s Ním je úžasný!

                                                                                                              Stanislav Štrunc

(napsáno podle evangelizačního letáku od BTM)