Když ateisté varují před ateismem

01.12.2011 12:41

Ještě v osmdesátých letech minulého století nám tvrdili, že jev zvaný „náboženství“ vymizí, jakmile budou lidé dostatečně vzdělaní a materiálně zabezpečení. Tato ateistická naděje se však ukázala jako mylná. Právě státy, které jsou na vzestupu – například Jižní Korea nebo Čína – se otevírají křesťanské víře v takové míře, jak si to my, Evropané, ani nedovedeme představit. Z celosvětového hlediska je ateismus překvapivě na ústupu.

obrazek

Skalní ateisté propadají panice

Při pohledu na tuto náboženskou renesanci, která se začíná projevovat i na některých místech v Evropě, propadají skalní ateisté panice. Zoufale svolávají ty nejbojovnější ze svých řad k válečnému tažení, aby jakékoli projevy náboženství vyhladili z povrchu země. Jejich mluvčí jsou bystří, vědecky vzdělaní lidé: britský evoluční biolog Richard Dawkins, francouzský učitel filozofie Michel Onfray nebo americký žurnalista Christopher Hitchens. Říkají si „noví ateisté“ a angažovaně prohlašují: „Bůh je zvrácená, škodlivá myšlenka. Je třeba ji vyhladit.“ Přitom používají všechny prostředky: demagogii, jednostrannou víru ve vědu, hanobení, polopravdy, zobecňování apod. Hlavně, aby bylo náboženství zesměšněno jako něco hluboce primitivního a zlého.

Kam vede ateistická ideologie?

Se vší vážností tvrdí, že pouze ateistické lidstvo může být opravdu šťastné. Přitom se zapomíná nebo zamlčuje, že to byly právě ateistické ideologie jako komunismus a fašismus, které připravily o život mnoho miliónů lidí. Nejtemnější zemí světa je dnes Severní Korea se svou ateisticko-komunistickou diktaturou. Pokud někdo nevidí, kolik bídy a utrpení přinesly ateistické ideje, má hodně deformovaný přístup k realitě. Krutě se vymstí, když se člověk zřekne Boha-Stvořitele. Stává se lehce manipulovatelným, protože najednou postrádá jakékoli měřítko dobra a zla.

Sami ateisté varují před ateismem

Před důsledky ateismu ve společnosti varují nejen věřící, ale toto nebezpečí si uvědomují dokonce i sami ateisté. Bertrand Russel, matematik a nositel Nobelovy ceny za literaturu, říká: „Dokud nepřijmeme, že existuje Bůh, zůstává otázka po smyslu života nezodpovězena.“ Jsme jako děti, které neznají cestu domů. Všechny naše naděje a očekávání se soustřeďují jen na tento život. Pak je jasné, že čerpáme jen z něho. Snažíme se brát všechno, co nám nabídne a svou morálku podřizujeme tomu, abychom si ho co nejvíce užili. Není pak divu, že nás stále žene nenasytná chtivost života, která nemůže být nikdy uspokojena. Německý filozof Martin Heidegger na sklonku svého života napsal: „Zachránit nás může už jen Bůh. Jestliže Bůh jako mimosmyslový základ a cíl všeho jsoucna je mrtvý, pak už nezůstává nic, o co by se člověk mohl opřít nebo podle čeho se může řídit.“

Kdyby Bůh neexistoval

Kdyby Bůh neexistoval, pak by na konci triumfovalo jen zlo a smrt. Nebylo by ani konečné zúčtování, kde by člověk musel před Boha předložit ovoce svého života. Vládci, kteří
v průběhu celé historie rozsévali smrt a zkázu, Hitlerové a Stalinové tohoto světa, by nakonec měli pravdu. Nebyl by žádný věčný Soudce, který by je konfrontoval s plody jejich života a který by je nechal sklízet zkázu, kterou rozsévali. Nakonec by měli pravdu ti, kteří druhé posílali nesmyslně na smrt; ti, kteří se obohacovali na úkor druhých; ti, kteří si přecpávali břicha, zatímco jiní hladověli. Křivda tohoto světa by marně volala do nebe, protože by žádný Bůh neslyšel a nesoudil. Zlo by tu nakonec stálo jako vítěz. Lidé, kteří zemřeli pro dobro, by se nakonec ukázali jako hlupáci. A Ježíš Kristus? Ten by byl největší blázen v dějinách.

obrazek

Ateismus – dveře do prázdna

Nebýt Boha, byl by člověk v nekonečném a nesmyslném vesmíru odkázán jen sám na sebe. Byl by sám bezmocně vydán propasti beznaděje v sobě samém a všemu zlu na světě. Člověk by nebyl ničím jiným než produktem náhody, hozen do života a odsouzen k tomu, aby kroužil sám kolem sebe a svého malého sobeckého světa. Byl by to život odvíjející se jako bezvýznamný koloběh uspokojování potřeb. Ateismus – to jsou dveře do prázdna.

obrazek

Ateismus – otázky bez odpovědi

Bez Boha se nedobereme odpovědí na otázky: odkud jsem, k čemu tady jsem a kam směřuji. Bez Boha naše srdce strádá a duše žízní. Chybí nám Láska, která nás volá k životu, která nás provází a dává nám cíl. Nebyl by Ten, který slyší, když člověk ze srdce volá. Nikdo by nám neříkal: „Žiješ, protože chci! Jsi tady, protože tě miluji!“ Člověk by neměl v co doufat, kromě toho, co má právě před očima.

Jediné východisko

Společnost bez Boha ztrácí půdu, na které by mohla vybudovat své hodnoty. Chybí ji společné ideály pro soužití lidí, které by mohla dále rozvíjet. Pomůže jí ekonomika? Dokonalý státní systém? Filozofie? Kde jinde hledat hodnoty, bez kterých se každá společnost hroutí? Schopnost naší západní společnosti přežít i v budoucnosti závisí rozhodujícím způsobem na tom, jestli se bude schopna vrátit ke kořenům křesťanské víry, jejím zdrojům a její spiritualitě, k jejím hodnotám a ctnostem.

Alexander Gart (převzato z webu www.btm.cz)