Křesťanství je plné pokrytců, nemůže být tedy pravé

13.12.2011 21:49

Velká většina z nás, kteří nejsme izolováni od různorodé společnosti našich spoluobčanů, má řadu negativních zkušeností s těmi, kteří o sobě prohlašují, že jsou křesťané. Tito lidé chodí do kostela, tváří se nábožně, někdy „chrlí na bezbožníky pekelný oheň a síru“ za jejich bezbožné chování a přitom nezřídka kdy, sotva co překročí práh kostela, pomlouvají druhé, lžou, kradou, nadávají, jsou nevěrní a mnoho dalšího. Leckomu se z takového chování udělá mdlo a je mu z takového pokrytectví smutno. 

Dostáváme se k jednomu z nejsilnějších argumentů, které lidé proti křesťanství vznášejí. Tento argument, resp. pokrytectví mezi „křesťany“, prožívám mnohem více osobně, než kterékoliv jiné otázky. Pokrytectví bylo totiž kdysi jedním z hlavních důvodů, proč jsem se křesťanství vyhýbal a hledal jsem pravdu spíše ve východních filozofiích a okultismu. Ačkoliv jsem to tehdy neuměl pojmenovat, něco mi říkalo - „křesťanství nefunguje“. Díky Bohu, že mi později dal poznat skutečné křesťany a pravdu i v této citlivé otázce.

Plně proto souhlasím s tím, že je křesťanství plné pokrytců. Je, vždycky bylo a pravděpodobně vždycky bude. Důvod je prostý - křesťanství je plné lidí. A jak se říká - nikdo není dokonalý, ale všichni chybujeme. Křesťané jsou jenom chybující lidé jako všichni ostatní. To však neznamená, že by křesťanství samo o sobě muselo být falešné.

Druhým velmi důležitým aspektem je skutečnost, že ne každý, kdo se prohlašuje za křesťana, křesťanem skutečně je. Obávám se, že většina těch, kteří by Vám na ulici odpověděli na otázku "jste křesťan?" >ANO<, nemají ani tušení, o čem křesťanství je. Jedná se o tzv. "zvykové" náboženství, kdy se lidé hlásí k nějaké církvi ne snad proto, že by tuto víru žili, ale prostě proto, že třeba sympatizují s některými jejich hodnotami (jako např. láska apod.), nebo byli nuceni chodit od malička do kostela. Tohle však nestačí. Stejně jako nestačí tvrzení "věřím, že je Bůh". Pokud budu chodit každou neděli do garáže, auto se ze mě nestane. Problémem tedy je, že si mnoho lidí naprosto neuvědomuje základní význam křesťanství. Křesťanství je o vzájemném vztahu s Bohem, přičemž Jeho vůli a zájmům podřizuji svoji vůli a svůj zájem. 

Nicméně stále platí, že i oni "praví křesťané" jsou někdy pokrytci. Křesťanství jako takové netvrdí, že se skládá z dokonalých lidí. Jádrem křesťanské zvěsti je skutečnosti, že si lidé uvědomují svji nedokonalost a svou neschopnost s tímto stavem chtějí něco dělat. Víra v biblickém slova smyslu vede člověka ke spoléhání se na Boží milost. Jde o důvěru v Boží pomoc, což přirozeně vede také k jinému způsobu života, ale v žádném případě se z nás křesťanů nestávají dokonalí, nechybující lidé. Mnozí lidé si v dnešní době namlouvají, že žijí dobrý život, ke kterému žádného milosrdného Boha nepotřebují. Když se ovšem zeptám, zda někdy zalhali, zda někdy podváděli ve škole, něco malého ukradli či se dívali na ženu chtivě (tedy ve smyslu, že by se s ní chtěli vyspat), tak s klidem všichni odpoví, že něco takového udělali. Zároveň ale přeci tvrdí, že žijí dobrý život. Není tohle pokrytectví? Podle logiky otázky mi přijde, že víra těchto lidí nemůže být pravá.

Bůh v Bibli zjevuje, že Jeho standardem je dokonalost, které ovšem nikdo z lidí nedosahuje. Křesťanství je o tom, že si lidé tuto nedostatečnost uvědomují, ale svou vírou zároveň přijímají Ježíše Krista, Syna Božího, jakožto svého Spasitele a Zachránce. Ten nás svým životem a obětí na kříži z lásky k nám smířil s Bohem. V tomto aspektu je křesťanství zároveň jedinečné a odlišné od ostatní náboženství, kde jsou podstatou dosažení nebe, nirvány či jiného pseudo-nebe, vlastní lidské skutky a zásluhy, tedy že se člověk snaží žít ten dobrý život. Křesťanství si ovšem uvědomuje, že onoho stavu dokonalosti nelze vlastní snahou dosáhnout. Bůh ze své lásky k nám ovšem zajistil vše potřebné sám. 

Zkuste si to vzít z jiného úhlu pohledu. Pokud křesťany nejste a dnes byste se jím rozhodli stát, byli byste dokonalí? Pán Bůh vás může zázračně zbavit mnoha nešvarů, touhy vaší přirozenosti ale většinou zůstanou. Myslíte si tedy, že byste nikdy nechybovali a v mnohém nebyli (byť nevědomky) pokrytečtí? Odpověď znám…právě proto byste i vy potřebovali Boží milost a odpuštění.

„Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Efezským 2,8-9).

Závěr

Pokrytectví je „civilizační chorobou“ lidské rasy. Pokrytci jsou v různé míře v podstatě všichni lidé. Skutečnost, že se člověk stane křesťanem, však nevede k jeho absolutní dokonalosti. A svým způsobem právě proto, že jsme nedokonalí a pokrytečtí, potřebujeme Boží milost a odpuštění.

Část obsahu Pete Lupton