Od kung-fu ke křesťanství

05.12.2011 17:41

Bylo mi fajn?!

Když jsem byl malý, babička nám vyprávěla příběhy o Pánu Ježíši a naučila nás modlit se Otčenáš. Ale to bylo opravdu dávno, ještě když jsem byl malý. Naše rodina byla komunisticky naladěná, a tak se o Bohu vůbec nemluvilo, pro naši rodinu "neexistoval". Na střední škole se mi dostala do rukou zajímavá brožura o tom, že evoluce není pravda. Argumenty tam uvedené zněly logicky a já jsem začal mít problém, když ne evoluce, tak co stojí za tímto světem?

Všude ve fungování přírody jsem viděl složité mechanismy, a tak jsem z toho vyvodil závěr, že to, co stojí za světem, musí být mnohem složitější. V té době jsem dělal bojové umění Kung-fu a tam se nepřímo vyučoval buddhismus, který jsem se snažil praktikovat, ale je to jedno z náboženství, kde se moc nepoužívá rozum, a tak mi nedával odpovědi na mé otázky z běžného života. Bylo mi fajn, když jsem cvičil nebo meditoval, ale jak jsem měl řešit problémy ve vztazích s druhými a mít dobré známky ve škole - na to už byl buddhismus "krátký".

Začal jsem chodit na přednášky o vesmírné energii a paralelních světech, kde jsem se dovídal spoustu složitých definic a měl jsem radost, když jsem je pochopil, a chvíli jsem si myslel, že to je to pravé. Díky Bohu jsem se dostal na vysokou školu do Ostravy, a tím jsem přestal chodit na přednášky a utvořil jsem si vlastní náboženství: chovej se dobře a bude ti dobře.

Jednoho dne jsem se na vysoké škole na kolejích potkal s křesťany z hnutí Studenti pro Krista (SPK), kteří mi řekli o Ježíši. Ze začátku jsem to odmítl a co víc, řekl jsem si, že jim to vyvrátím. Začal jsem číst Bibli, a když jsem nějakého křesťana potkal, tak jsem se s ním začal přít o různé pasáže z Bible a dával jsem mu "záludné" otázky. Těšilo mne, když jsem někoho dostal do "úzkých". Účastnil jsem se i nějakých akcí, které pořádali. Cítil jsem se mezi nimi fajn a vznikla i některá přátelství, na kterých mi začalo záležet. Začal jsem si uvědomovat, že pokládám otázky pro otázky a ne proto, abych se něco dozvěděl. Mohl jsem si také uvědomit, že existují odpovědi na mé otázky. Viděl jsem, že Bible není jen nějaká kniha, ale svou jednotností a historicitou je jedinečná z pohledu různých duchovních knih. Mohl jsem vidět proměněné životy lidí Ježíšovou mocí, kteří měli něco, co já postrádal.

Když jsem byl na jednom z víkendových pobytů SPK, šel jsem jednoho odpoledne do lesa. Všechny své otázky a myšlenky jsem volal do větru. Tenkrát jsem si myslel, že volám do větru, ale dnes už mohu říct, že to do větru nebylo. Bůh se mne dotkl, a když jsem se vracel z mé zvláštní procházky, věděl jsem, že chci říct Bohu: "Jsem hříšný a potřebuji Tvé odpuštění. Díky za to Pane Ježíši, že jsi za moje hříchy trpěl a zemřel na kříži. Staň se Pánem mého života." A taky jsem tak večer učinil.

Láďa Š.