Opravdu záleží na tom, v co věřím?

11.12.2011 18:51

Níže uvedené zamyšlení nerozebírá žádné konkrétní náboženství. Jeho smyslem je:

  • Ukázat na nesmyslnost výroku, že je jedno, v co člověk věří;

  • Ukázat odpověď z křesťanského pohledu.

Často se setkáváme s otázkou: “Opravdu záleží na tom, v co věřím, když věřím alespoň v něco?” Anebo: “Když ti tvá víra pomáhá, pak na ničem dalším nesejde, ne?” Dnes nám hodně lidí také říká: “Je sice fajn, že tomu věříte, ale já jsem byl vychován věřit něčemu jinému.”

Myšlenka skrytá za takovými a podobnými výroky je zcela jednoduchá: neexistuje absolutní pravda, a proto samotný akt víry vůbec v něco postačuje. Můžeme to nazvat relativismem – teorií, která hlásá, že “není objektivního měřítka, které by určovalo pravdu, a tudíž pojem pravdy závisí na jednotlivcích a okolnostech” (David Elton Trueblood, Philosophy of Religion, p. 348). Všichni v něco věříme, záleží však na tom _v co?_

Takže – záleží tedy opravdu na tom, čemu věřím?

Moderní člověk přestal hledat absolutní pravdu či smysl života - tento výrok vynáší na světlo naši neschopnost představit si něco, co existuje mimo naše já. “Neexistují žádná pravidla, pomocí nichž bychom mohli objevit účel či smysl vesmíru” (Hans Reichenbach, The Rise of Scientific Philosophy, p.301). Ačkoli v současnosti každý zastává určité názory na konkrétní věci, přesto se zdá, že si naše kultura více cení samotného aktu víry než objektu této víry. “Neboj se života. Věř, že život stojí za to žít a tvoje víra ti pomůže vytvořit požadovanou skutečnost”, prohlásil pragmatik William James.

Naneštěstí to tak nefunguje. Víra nevytvoří skutečnost. Pravda je nezávislá na víře. Nezáleží na tom, jak moc v něco věřím, protože vírou to nepřivedu k životu. Například když pevně věřím, že zítra bude sněžit, tak to neznamená, že se to i stane. Nebo mohu věřit, že moje ojeté auto je nový Mercedes kabriolet, ale přesto se v něj nepromění.

Oprávněnost víry je natolik velká, nakolik je takovým i objekt víry, kterému důvěřujeme. Například by za mnou mohl přijít kamarád a říct mi:”Čau, proletíme se mým novým letadlem?” Mohu sice věřit, že je to bezpečné, ale pokud to letadlo sotva létá a kamarád nemá ani pilotní průkaz, pak moje víra nemá pevný základ, ať si je silná, jak chce. Když už jsme ve vzduchu, tak moje víra z kamaráda dobrého pilota neudělá! Když za mnou přijde jiný kamarád se stejnou nabídkou, ale je na rozdíl od prvního kvalifikovaný pilot s novým letadlem, pak je moje důvěra v něj oprávněná. Skutečnost dělá víru pravdivou bez ohledu na to, zda v ní věřím či nikoli.

Bible rovněž zdůrazňuje skutečnost, že je životně důležité, v co vlastně věříme. Ježíš řekl (Jan 8:24):

“...Nebudete-li věřit, že 'já jsem', zemřete ve svých hříších”

Také nám řekl (Jan 3:36):

“Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává”

Písmo tudíž neklade ani tak důraz na akt víry jako spíše na její objekt. V centru pozornosti nestojí věřící, ale Ten, v Něhož se věří. Ježíš řekl (Jan 14:6):

“Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne”

Dnes lidé věří, čemu chtějí, což je žel vede do věčné záhuby. Podívejme se na příklad z biblických dějin. Jedno z nejtemnějších období izraelského národa byla doba králů. Tehdy totiž s Hospodinem soupeřil o přízeň Izraele Baal, velmi uctívané kultovní božstvo. Aby se poznalo, který z nich je opravdu Bohem, uspořádala se “soutěž”. Postavil se dřevěný oltář, na který se položil naporcovaný vůl jako oběť. Ten z bohů, který odpoví plamenem a zvíře pohltí, bude pravým Bohem Izraele. První byl na řadě Baal. Pokud mohl vůbec někdo seslat oheň z nebe, pak to byl Baal – mocný přírodní bůh ovládající počasí (např. déšť, bouře, blesk\). Baalovi kněží se křepčili před oltářem od rána až do pozdního odpoledne a zapřísáhali Baala, aby jim odpověděl. Tito falešní kněží skákali přes oltář, bodali se meči, tančili až do extáze, křičeli a prosili celý den. Nikdo nemohl říci, že by byli ve své víře neupřímní nebo že by nevěřili. Přesto se nic nestalo. Když skončili, Izraelci přestavili oltář a Hospodin odpověděl ohněm z nebe a pohltil oltář i s obětí. Báálovi falešní proroci byli poté zabiti.

Kdyby upřímnost a víra zachraňovaly, pak by byli proroci ušetřeni. Ale upřímnost s vírou nepostačují. Ti proroci totiž vložili svou víru v nesprávný předmět. Nikdy se nerozhodli prozkoumat pravdu. Bůh chce po člověku, aby vložil svou důvěru v Pána Ježíše, protože nic jiného neuspokojí ani nás, ani Boha.

Josh McDowell převzato z promysli.to