Pokání

28.11.2011 01:26

Jde o vnitřní proměnu, naprostou změnu myšlení. Pokání není dlouhodobý stav, je to aktivní vyznání své vlastní nedostatečnosti. Nutně pak musí následovat přijetí Krista jako jediné cesty z jinak bezvýchodné situace. Proto také můžeme říct, že pokání je jedním z nezbytných kroků, jak přijít k Bohu. Ježíš Kristus řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lk 5:31-32) Pokud se neztotožníme s tím, že jsme nemocní (rozuměj hříšní), lékař (Ježíš) nám na pomoc nepřijde.


V listu Římanům čteme: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy.“ (Ř 3:23) Člověk musí uznat, že není před Bohem nikým, musí prožít, jak hříšný a ničemný je. Uvidí svou naprostou ztracenost, uvidí, že sám se z toho nedostane a nijak si nepomůže. Spousta lidí prochází životem bez toho, aby se zamysleli, proč se chovají tak či onak. Pojem hřích jim nedává smysl. Při setkání s Bohem narostou naše hříchy do obludných rozměrů, uvidíme je tak, jak je vidí a vnímá Bůh. Je to jako špína, která se nám dostala pod kůži a neskutečně svědí. Otázkou je, zda se s Bohem opravdu chceme setkat. Pokud ano, stačí se modlit, z Boží strany neexistuje žádná překážka. Bůh slyší upřímné modlitby.


Pak teprve je zde prostor, aby mohl působit Ježíš. Ten, kdo to zažil, vidí svět opravdu naprosto jinýma očima. Pochopí Kristovu zástupnou oběť. Modlí se k Bohu: „Odpusť mi mé hříchy, věřím v Ježíšovu oběť.“ Bůh říká: „Ano, jsi beznadějně ztracený a nemohu tě snést ve své blízkosti.“ a jedním dechem dodává: „Ježíšova oběť smazává tvé hříchy.“ (Ř 6:23)


Pokání je mnohdy poznat zcela konkrétně. Lidé, kteří jej prožili, mění své základní postoje, morální hodnoty. Je to poznat na jejich chování. Jak někdo poznamenal, jde o obrat o plných 180 stupňů. Žel i křesťané zůstávají jen lidmi a po letech od prvního pokání může jejich počáteční obrat začít nabírat jiný směr. Ježíš k tomu říká: „Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás… Beze mne nemůžete nic činit.“ (J 15:4,5) Jinými slovy: Kdo svou víru neobnovuje, ztrácí ji a ztrácí také ze zřetele pohled na hříchy a potřebu odpuštění v Kristu. To je pro křesťana velmi nebezpečné.