Požehnání

28.11.2011 09:59

Požehnání obecně znamená prosperitu, ať už v oblasti fyzické nebo duchovní.
Požehnáním rozumíme také vyřčené slovo, kterým člověk vyprošuje dobré od Boha pro jiného člověka. V době starozákonní bylo běžným, že hlava rodiny (otec, děda…) při různých příležitostech vyprošoval požehnání. V bibli čteme o požehnání daném Izákem svým synům. Prvorozený získal větší požehnání. Jákob jako druhorozený získal požehnání prvorozeného tím, že oklamal svého otce. Očividně bylo požehnání vnímáno jako něco zásadního, něco velmi důležitého. Podobně Jákob požehnával na smrtelné posteli své vnuky, syny Jozefa. (Gn 48:15-22)

Zajímavý příběh je zaznamenán v čtvrté knize Mojžíšově: Moábský král Balák z obavy před vstupem nového národa zaměstnává pohanského věštce Bileáma, aby přišel a Izraelskému národu zlořečil. Bileám přichází, ale Bůh jej místo zlořečení donutí vynést slova požehnání pro svůj vyvolený lid. (Nu 22)

Požehnání novozákonní nalezneme v mnoha listech. I v dnešní době se s požehnáním můžeme setkávat. V mnohých církvích je běžné žehnat novorozencům, novomanželům a podobně. Křesťané jsou vyzývání k tomu, aby dobrořečili a nezlořečili i v situacích, kdy jsou pronásledováni, v situacích, kdy lidská přirozenost přímo velí zlořečit. (Ř 12:14)

Michal Mrozek