Proč tady vlastně jsme? Proč žijeme, existujeme?

13.12.2011 20:40

Tato otázka mě svým způsobem vrací na počátek mé cesty s Bohem. V Boha nevěřím od malička, ale stal jsem se křesťanem až ve svých 15 letech. Tehdy jsem se s křesťany setkal vůbec poprvé a začal jsem mít v hlavě zmatek. Do té doby mi bylo jasné, že žádný Bůh přeci neexistuje, ale při setkání s křesťany jsem o tomto svém názoru začal pochybovat.

Dobře se pamatuji, když jsem přišel za jedním křesťanem a vedl jsem s ním dlouhý rozhovor o víře. Ve změti všech těch otázek, které se mi honili hlavou, jsem se ho najednou zeptal: „Dobrá, pokud Bůh existuje, tak mám jednu otázku: Proč nás vůbec stvořil?“ Proč jsme vlastně zde?

Dostalo se mi krásné odpovědi. Sám bych to nyní nedokázal vyjádřit lépe: „Víš, Bůh je láska (1. list Janův 4,8) a láska vždy hledá nové cesty, jak se projevit.“ Je to přeci láska, která žene kluka, aby vymýšlel nové romantické způsoby, jak oslovit dívku, do které se zamiloval. Je to také láska, která nás vede k zájmu a starosti o druhé. Bůh nás jednoduše stvořil, protože hledal nový způsob, jak projevit svou lásku.

A v tom zároveň spočívá celý vtip křesťanské víry. Bůh totiž není neosobním Bohem, ale milujícím Otcem, který nás má rád a který se o nás stará. Víra je jednoduše o vztahu s tímto láskyplným Bohem. K tomu jsme byli stvořeni, tedy abychom s Ním měli ten vztah, abychom Boha milovali. Ne proto, že bychom museli, ale protože On miluje nás.

„My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás“

(1. list Janův 4,19).

Možná někteří namítnou, že přeci nelze věřit v milujícího, když je kolem tolik utrpení a tolik bolesti. Utrpení a bolest ovšem není způsobena Bohem. Utrpení a bolest nevychází z lásky, ale z nenávisti, ze sobectví člověka, který se rozhodl žít svůj život bez Boha. Proto ale Bible volá k návratu k Bohu, k milujícímu Bohu, který nás opět vede k lásce, a to nejen k Němu, ale také k druhým lidem. Co na tomto světě plném násilí v dnešní době chybí je právě láska, protože místo vztahů s Bohem a s druhými lidmi se spíše zaměřujeme na nás samotné, na naše touhy a naše uspokojení, a to upřednostňujeme před vším ostatním. K tomu jsme ovšem nebyli stvořeni. Na prvním místě jsme byli stvořeni ke vztahu a k lásce, protože láska je součástí každého dobrého vztahu.

Když bych to tedy nějakým způsobem shrnul, proč tu tedy vůbec jsme, tak zaprvé je to proto, že Bůh je láska, a tak nás také stvořil, aby s námi mohl mít vztah. A za druhé jsme tu proto, abychom žili v lásky plných vztazích s druhými lidmi a s Bohem a nežili si životy jen sami pro sebe. Takovým způsobem života zrcadlíme lásku Boha, k Jehož obrazu jsme byli stvořeni. Pro více informací o křesťanství čtěte Základní jádro křesťanství.

Pete Lupton