Rouhání

28.11.2011 10:00

Mluvit neuctivě o komkoliv je společensky nepřípustné a nevhodné. Mluvit neuctivě o Bohu, vyjadřovat se posměšně, znevažovat jej, tomu se říká rouhání. Člověk se tím staví do role Boha, nejvyššího vládce samého nad sebou. Neuznává boží autoritu. Rouhání v tomto smyslu není nutné přímo vyslovit, rouhavě se dá žít a jasně dávat najevo, co si o Bohu myslíme. Postačí pouhý postoj.

Zajímavé jistě je, že Ježíš byl nařčen z rouhání, když uzdravoval a dokonce odpouštěl hříchy. Kdo jiný může odpustit hříchy, než sám Bůh? Ježíš sám sebe do role Božího syna stavěl a mnohdy o tom hovořil velice jasně. Čteme si o tom např. v Matoušově evangeliu, v 9 kapitole. Také obvinění vůči Ježíši, které vyústilo v jeho zatčení a ukřižování, bylo založeno na rouhání vůči Bohu. Stejně jako dnes, i tehdy byli lidé postaveni před dilema: buď uznat Kristovo božství (a vyvodit z toho důsledky) anebo jej odsoudit k smrti pro rouhání.

Dennodenně můžeme slyšet, jak se lidé bezděčně a bezmyšlenkovitě dovolávají Boha a Ježíše. Bože… Ježíši…Ježíšmarjá...Lidé tato jména vypouštějí bez uvažování. I to můžeme chápat jako rouhání. Nevím jak vám, ale mně by se také nelíbilo, kdyby někdo pořád provolával mé jméno. Františku… Báro…

Michal Mrozek