Sebevražda - ztráta smyslu života?

01.12.2011 01:00

pistol

"Moje otázka - ta, která mě v padesáti letech dovedla k sebevraždě, byla tou nejjednodušší otázkou, jež se skrývá v duši každého člověka, ať už hloupého dítěte či moudrého starce - otázka, bez níž život není možný...Tato otázka zní: "Čemu poslouží celý můj život?" tuto otázku lze vyjádřit i takto: "K čemu je mi žít, k čemu je mi cokoli si přát, k čemu je mi cokoli dělat?" A lze ji vyjádřit ještě dalším způsobem: "Existuje v mém životě takový smysl, který by se smrtí, co mě nevyhnutelně čeká, nezničil?" L.N: Tolstoj

Trocha statistiky

Sebevraždy tvoří v ČR přibližně 1,5% celkového počtu úmrtí. Celkově to tedy dělá kolem 1600 dokonaných sebevražd. Přičemž sebevražd "naoko" a pokusů o sebevraždu je téměř 5x více.

Muži končí svůj život sebevraždou 4-5x častěji než ženy. Jistě k tomuto faktu přispívá také to, že častěji volí účinnější metody sebevraždy. V populaci podle věku počet sebevražd narůstá a naprostého vrcholu dosahuje kolem věku 50 let; pak klesá a znovu, ovšem jen mírně, roste ve věkové skupině 70-80 let.

Zhruba 60% sebevrahů volí jako způsob smrti oběšení, následuje zastřelení se, otrava a skok z výšky. Na tyto čtyři způsoby připadá asi 90% všech sebevražd.Ve zbylých 10% jde převážně o sebevraždu ostrým předmětem, skokem pod auto nebo lehnutím pod vlak a utopením. Oběšení volí častěji muži než ženy; ty se naopak častěji než muži otráví. Otrava léky ale patří k těm méně "efektivním" způsobům sebevraždy, takže mnohé končí v kolonce "pokus".

Zamyšlení

Dříve, než se pustíme do samotného zamyšlení, chci konstatovat následující - pokud existuje Bůh (a mnozí z Vás v Něj věří, nebo alespoň Jeho existenci připouštějí), pak je zcela zásadní se sebevraždami zabývat v souvislosti s Jeho existencí. Pokud není, pak je článek prázdným tlacháním. V tomto kontextu se zaměřím na milujícího křesťanského Boha.

Zpátky k tématu...

Co k tomu dodat? Z pohledu úmrtnosti se jedná možná o docela zanedbatelné číslo, nicméně věřím, že pokud bychom k tomuto fenoménu měli přičíst onen pětinásobek neúspěšných a demonstrativních sebevražd, bude číslo lidských osudů a duší docela alarmující. A to se zde ještě nebavíme o mnohem větším počtu těch lidí, kteří o sebevraždě třeba jen přemýšlejí, ale ještě se k ní "nedostali".

Co je tedy společným jmenovatelem k tomuto činu? Jistě je velmi těžce podchytitelný...Dle mého názoru záleží na tom, zda člověk jedná ve zkratu na základě nějakého nečekaného problému (zjištění nevěry, smrt blízké osoby apod.), nebo jde o dlouhodobý plán a postupné zjišťování "že mě to tady nebaví".

V prvním případě se domnívám, že jde o neschopnost vyrovnat se s extrémním emociálním tlakem. Jistě všichni známe, když se na nás něco navalí a přijdou nárazové deprese...je to jistě velmi nepříjemné a mnohdy těžké k ustání. V tomto okamžiku přichází na scénu otázka - odkud čerpat sílu? Jistě - mnozí mají přátele, kteří je podrží...ale mnohdy ani ti nepomáhají - nemluvě o těch, kteří žádné nemají.

Možná se Vám to bude zdát jako ohrané téma, ale myslím si, že zde přichází na scénu víra. Nemám na mysli slepou víru, která jistě může do určité míry pomoci (placebo)...mám na mysli skutečného živého Boha, u kterého můžeme čerpat a který nás může vyvést z jakékoliv situace.

Druhý případ dle mého názoru ilustruje ztrátu smyslu života. Pokud se člověk nemá na co upnout, nevidí smysl a hodnotu svého života, může velmi snadno propadnout myšlenkám na ukončení života. Mnozí se sice mohou zeptat, proč stále do všeho cpu "toho Boha", ale domnívám se, že pokud Bůh existuje, pak má k tomuto tématu jistě co říci a je velmi zásadní se jím zabývat.

Pokud totiž Bůh existuje a stvořil nás - má také jistě logicky s našimi životy svůj záměr! Sebevražda je pak zcela protichůdná Jeho vůli s námi. Abychom byli přesní, mnozí lidé jsou proti Jeho vůli s našimi životy i přesto, že jsou naživu. Ptáte se proč? Ptáte se, zda-li se to týká i Vás?

Přemýšlejte se mnou...Pokud Vás osobně Bůh stvořil - dal Vám možnost dýchat a růst, pak to zcela jistě neudělal jenom proto, abyste prostě "žil/a"...chce mít s Vámi vztah! To je to, co každý člověk stále podvědomě a niterně hledá! Pakliže tento vztah a pokoj s Bohem člověk má, nalezl pokoj, který se nedá popsat slovy. Jistě, i tito lidé mají problémy a musí jim čelit - nejsou na to však sami! Mají za sebou Někoho, kdo jim může pomoci, obrátíme-li se na Něj s důvěrou a pokorou...

Proto si myslím, že sebevražda není řešením a ani východiskem. Pokoj člověk nalezne, pokud přijde k Bohu - a to skrze Ježíše Krista.

Ježíš Kristus řekl:

"Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života."