Zahrávala jsem si s jógou a hinduismem

02.12.2011 12:43

„Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova”

Chci svědčit o Boží milosti a dobrotě. Chci svědčit, že Bůh je, že je živý, že slyší, mluví a je všude přítomný. Dosvědčuji, že On s námi nenakládá podle našich hříchů, nehněvá se věčně, ale slitovává se a je nesmírně milosrdný. Jeho ruka není krátká ke spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. On nikomu nestraní. Co kdo zaseje, to sklidí. Kdo však volá jméno Pána, je zachráněn. Deset let jsem hledala ochránce, úkryt, pokoj, lásku - Boha. Deset let Boha poznávám a dosvědčuji, že je to ten nejlepší Otec, manžel, lékař, bratr a přítel ve svém synu Ježíši Kristu.

Učila jsem na ZŠ ve Zlíně to, co nás naučili. Bůh není, ďábel ani peklo není, člověk je z opice. Bůh slyšel, co jsem 32 let učila. Zjevil se mi a dopustil, že se mě dotýkal i ten Zlý. Bůh mi zachoval život a vytrhl mě z ruky ničemníka. Do škol přišla jóga. A já zvědavá, horlivá jsem začala první stupeň - hatha-jógu. Cvičení, které mě mělo posilnit, mi místo toho rozvolnilo bederní oblast páteře a dvě plotýnky mi vcestovaly do páteřního kanálu. Přicházely na mě hrozné stavy. Někdy jsem neviděla, jindy jsem nemohla chodit a bylo to ještě horší. V Olomouci mě roku 1988 operovali. Lékaři pochybovali, že budu chodit. Začala jsem chodit a hledat svého Ochránce a Lékaře v kostelech.

Byly Vánoce 1989 a ve Zlíně se promítal film „Ježíš”. Vroucně a s touhou jsem se pomodlila závěrečnou modlitbu. A začalo to znovu. Kde je Bůh, jaké má jméno, když říkám „posvěť se jméno tvé”. Kdo je ten Ježíš? Co je po životě?

Byly Velikonoce 1990. Šla jsem do katolického kostela ke zpovědi, chtěla jsem jít k přijímání. Kněz mi to nedovolil, protože jsem byla podruhé vdaná. Plakávala jsem v kostele a prožívala obrovskou tíhu hříchů a obrovskou touhu po Ježíši. Chci Ježíše! Bože Otče, co mám dělat, volávala jsem.

Cvičili jsme, relaxovali, meditovali, zpívali bohům, byli vegetariány, četli si snář, věštili z čísel. Dva roky! Vegetariánstvím jsem si způsobila těžkou anemii a mé manželství dostalo trhliny. Naše cvičitelka byla zasvěcená bohu, byla žákyní indického gurua a pod tričkem na krku nosila 105 kuliček a nás táhla s sebou. Začala jsem mít vážné psychické problémy, v manželství krize. Ze skupiny jsem nemohla vyjít. Přišel strach a hrůzné sny. A na hinduistickém oltáři byl mezi bohy i Ježíš, to mě uklidňovalo a píseň „Ježíš, nejkrásnější ze všech jmen” jsem se naučila v józe. Svěřila jsem se cvičitelce, že jsem plná jména Ježíš. Řekla mi: „Je to tvoje cesta, medituj na jméno „Ježíš”. Ale bylo to pak ještě horší. Přišel oheň, protože je psáno: „Já jsem tvůj Bůh, žárlivě milující, nebudeš mít jiné bohy, nebudeš se jim klanět”. A ten mocný, svrchovaný, pravý Bůh zasáhl, On mě oddělil.

Bylo to po jedné meditaci, kdy jsme se měli setkat na vrcholu skály se světlem a láskou. Při meditaci tam bylo světlo a láska, ale za několik hodin odešla ze mne veškerá tělesná síla a přišly horečky 40°, 41°, 42°. Byla jsem tři měsíce v nemocnici a nic nevyšetřili. Měla jsem hrozné bolesti v nohách a v rukách a v levém boku. Začala jsem ochrnovat. Znovu do Olomouce, tam mi rozšiřovali páteřní kanál - aby něco zachránili. Stále jsem volala Ježíše, lásku, která mě zachrání a zpívala jsem píseň „Ježíš”. Je psáno: „Kdo by vzýval jméno Pána, bude zachráněn. Lékaři předpovídali vozík, můj Pán mi dával naději: „Budeš chodit!” Po čtyřech měsících mi to řekl skrze primáře - „Vstaňte!” A já jsem vstala. Pak mě zavezli do rehabilitačního ústavu v Karviné na dva měsíce učit se chodit. V té době, v r. 1992 tam sloužili dva bratři z AC - Jarek a Tibor. Nabídli mi leták „Jóga a co skrývá” a Nový zákon. Třetí den po příjezdu to přišlo zase: strach, škrcení, slabost, horkost - to, co mě po dva roky trýznilo, když jsem se pětkrát denně modlila „mantru” k bohu a přidala jsem Bože - Otče, Ježíši! To se mi úplně zatmělo v mozku i v očích, nemohla jsem chvíli mluvit ani číst.

Přečetla jsem si leták, který napsala Inka Jírová z Havířova a byl tam na ni telefon. Volala jsem jí: „Co mám dělat?” Všechno spálit a pros Boha o milost a (vzývej) - volej Ježíše. Otevřela jsem Nový zákon a četla: „Nemůžeš být u stolu Páně i u stolu démonů...” (1K 10,21) a pak ještě ten večer: „Neboj se! Já jsem s tebou, nikdo ti neublíží, mám mnoho lidu v tomto městě.” (Sk 18,9) - Dostala jsem milost k pokání a s pomocí bratrů a Inky jsem všechno vydala ke spálení.

Byly Velikonoce 1993 a Inka mě vezla do Havířova nechat se pokřtít do Krista. Moc jsem toužila patřit Ježíši. Miluji ho nade vše! Vydala jsem mu všechno, hlavně nohy a ústa. Dva měsíce jsem četla stále dokola Nový zákon a byla jsem nadšená, co mi Pán říká. Poznala jsem Pravdu a Pravda mě osvobodila. Přestalo škrcení, přišla radost a láska. Ještě v Karviné mi sloužili bratři R. Bubik, Sikora, Folvarčný, Kalníkovi, Jarek, Jindřich, Lešek a další... Všem těmto, které mi Bůh poslal do cesty, kteří zasévali, zalévali, okopávali, patří moje vřelé díky! Je psáno, že nepřijdou o svou odměnu!

Miluji Boží slovo, je to Kristus, poslaný, aby nás uzdravil. Moje srdce hoří, když si připomínám Izajáše 43,2. Přečtěte si ty verše. Takový je můj Bůh! Mocný, dobrý, milosrdný a věrný. Chci mu být také věrná, chci se mu líbit a být stále jeho ctitelkou. On je pro mě vším. Ujal se mě, zachránil mě, vytáhl mou duši z hlubokého podsvětí. Vytrhl mě a osvobodil svou krví z moci ďábla, z moci hříchu, smrti a pekla. To vím jistě! Jsem jeho vlastnictvím a jsem teď křesťanka. Také je můj dobrý pastýř a já nemám nedostatek, je můj nebeský lékař a uzdravuje mě ze všech mých nemocí.

Prosím, varujte své blízké, přátele od nevinného cvičení! Je to náboženství, okultismus, ze kterého může vyvést jenom nejvyšší Bůh, kterému je dána veškerá moc na nebi i na zemi, je to Ježíš Kristus, Pán všeho!

Věra Velikovská (ZDROJ)